Nejste přihlášen/a.
Dobrý den,
teď v prosinci to bude rok, co jsem se dala dohromady se svým přítelem (obou nám je 27 let). Bydlíme ve stejné vesnici cca 10 minut od sebe (oba bydlím v dvougeneračním rodinném domě). Známe se už od školky, chodili jsme spolu i na ZŠ do stejného ročníku akorát do jiné třídy. Poté se naše cesty rozešly. On se vyučil a od 19 let pracoval a já jsem pokračovala na VŠ, kterou jsem loni dokončila a vrátila se zpátky z kolejí domů, začala jsem pracovat a dali jsme se dohromady.
S přítelem si rozumíme, máme se rádi a plánujeme společnou budoucnost. Padla tak i otázka bydlení. Shodli jsme se na tom, že bychom chtěli bydlet u nás na vesnici v domě jeho rodičů, kdy dole by bydleli jeho rodiče a my bychom měli vrch. Plánujeme se sestěhovat k sobě na jaře příštího roku.
Chtěla bych prosím slyšet Váš názor, kdy jste se stěhovali k sobě s partnerem? Např. Kamarádka je se svým přítelem od 16 let tudíž 10 let spolu chodí, její kluk taky hned po škole šel pracovat a ona studovala a zatím spolu společné bydlení neřešení a nějak jej neplánují. Kdežto spolužák z Vš začal chodit se spolužačkou a po 2 měsících se spolu k sobě stěhovali.
Díky za vaše názory
Chodili jsme spolu asi dva roky na koleji. Oba hned po promoci k jeho rodičům. Vlastní společné bydlení jsme sehnali do roka a už s děckem..
Chodili jsme spolu 2,5 roku, oba jsme bydleli u rodičů. Já jsem ale jezdila k nim, on k nám. Rodiny se navzájem znaly.
Brali jsme se 4. 10. 1975. A ten den, vlastně večer, jsem se přestěhovala k manželovi. Ze svatební hostiny jsme jeli vlastně poprvé společně "domů." A jsme tam spolu dodnes, bylo to letos už 47 let. Není na tom nic ke hloubání. Prostě - mají se dva lidi rádi, vezmou se, sestěhují se. A není co řešit. Jaga.
Já jsem se k jedné mladé vdově nastěhoval před 51,5 roky a za 7 měsíců budem slavit zlatou svatbu.
Když jsem se k ní nastěhoval, tak jsme se znali necelé 2 měsíce. Opravdu znali, ne, že jsme spolu chodili.
Ona bydlela ve městě, kde si lidé takových věcí nevšímali, ale před mími rodiči (věřící na vesnici) jsem to musel různě maskovat, protože ti by s tím souhlasili až po svatbě. Po nějaké době to stejně prasklo, protože mamka mě hledala na ubytovně, ale to už byla domluvená svatba, tak to rodiče překousli.
Tehdejšího rozhodnutí ani jeden nelitujeme a těšíme se ze společného života.
Asi rok na dálku, po svatbě do nástupu na MD taky na dálku. Pak do porodu byla u mne a pak do 3 měsíců od narození dcery u rodičů=zase manželství na dálku.Už jsme spolu bez toho cca 1/4 roku 32 let.Přičemž já tam bydlím už 40 let, z toho 36 roků mám-měl jsem svůj byt, který jsme po třech letech společnného soužití měnili za větší.Jsme 200km a moje 100km od rodných "vísek".
O tom jsme sice přemýšleli, ale vzhledem k dnešním cenám nájemného a energii a ne moc vysokých našich platů jsme to přehodnotili. Chceme si i něco ušetřit do budoucna. Dům jeho rodičů je uzpůsoben tak, že obě bytové jednotky mají oddělené vchody. Takže se nemusíme setkávat. Ale je fakt, že jeho rodiče jsou fajn lidi, skromní pokorní, empatičtí, kteří respektují soukromí a sami nám právě říkali, že můžeme za nimi dolů přijít ale zároveň, že nás nebudou kontrolovat/dělat přepadovky, pozývat se sami sebe na horu.
No tak to je krásné! To já nastoupila u jeho rodičů hned jako pracovní síla. Denně komplet obědy celé velké rodině. Takže s kojencem na nákupy a pak u plotny. Tehdy nebyly žádné technické vymoženosti, natož myčka nebo pampersky. Plíny jsem musela vyprat a pověsit ještě před snídaní, aby pak byl čas na úklid a na vaření ...a večer se žehlilo. To bylo přesně před 50 lety.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.