Zdravím,
když jsem byl malí tak mi odoperovali rakovinu v 1.stádiu. Přišlo se na to pohou náhodou. Zajímalo by mě co byste mi odpověděli na dotaz ,,jak strávit poslední 2 roky života"? Je mi 19, škola mi moc nejde rodina nic moc, život nestojí za nic, jsem spíše samotář 
0x
0x
Z tvého dotazu jsem pochopila pouze že tě jako malého operovali.A ted nevím jestli se ptáš jen tak nebo ti opravdu zbývá 2 roky života 
.
no mám před sebou celý život, ale přišlo se na to jenom náhodou a mě napadlo co bych dělal kdyby to bylo ve stádiu kdy by mi zývali poslední roky života.
Víš, nejlepší je, chovat se vždycky tak, jako by ti zbývali poslední dva roky doopravdy. Chceš si udělat řidičák? Udělej si ho co nejdřív, co když za chvíli umřeš a nestihneš se svézt ve svém autě? Líbí se ti nějaká holka? Vyznej jí lásku hned. Nebyl jsi dlouho na návštěvě u známích? Navštiv je hned... Nikdy nevíš, co se může stát a pak si říkat... já jsem mohl, ale neudělal je pozdě a hlavně škoda.
popravdě Ti to neřekne nikdo co by dělal - bohužel zemřelo mi poslední roky, několik dobrých přátel na různé formy zhoubného bujení a pominu li silácké řeči typu až budu ležák tak se picnu, kver mám pod polštářem - odvahu nenašel nikdo / pochybuji i o sobě/, všichni se drželi drápkem až do úplně posledního okamžiku a i silné povahy, pokud se snažili vší silou užít si čehokoliv měli stále vepsané ve tváři a i mi to potvrdili - cítím jak doslova ubíhá čas...
re, vůbec nemysli na konec života, ten máš před sebou. Operovali tě, jako malého, a mladý organismus umí bojovat, věř, že jsi zdravý. To už by jinak dávno nemoc na tebe útočila. Až si najdeš kamarádku, nebo přítelkyni, hned bude na světě krásně a budeš mít pro koho žít a s kým se radovat. Ještě tě čeká mnoho pěkného. PT /stařenka/
0x
Kdysi jsme s partou mladých lidí nasbírali houby a udělali si je k večeři. A pak někdo řekl-Co bys udělal, kdyby ty houby byly jedovaté a nám bez bolesti zůstalo 24 hodin života. Kapku jsme se do toho vžili, byla to hra. Ale musím říct, že nás všechny opravdu zamrazilo.
A po, asi, třiceti letech, když mi diagnostikovali zhoubný nádor, jsem si řekla-Už je to tady! Chvíli mě úlně ochromila hrůza a pak jsem se znažila dostat se z toho ven. To mi a doktorům, zabralo rok. 
No a pak jsem se snažila dostat svůj život do normálních kolejí. Uvědomila jsem si, že chci svůj život zpět, že nechci nic jiného. Žádné užívání si, žádné mimořádky.
Hodně se mi změnil žebříček hodnot. Spousta věcí, která mě dříve vytáčela, mě nemůže ani oslovit a naopak, velice často si říkám- To je bezva, že to můžu. Že to vidím, cítím, slyším, zažívám. Že to mohu sníst, mám na to, pokoušu to, že mi to chutná, že to zůstane ve mně a vyjde bez problémů, že se mám s kým o to podělit, že mě to nebolí.
A jsem životu vděčná, že mi to dovolil, dopřál.
Babkazov, hrozně moc mi vašimi příspěvky dodáváte optimusmu, co se týče nemocného taťky. Děkuju moc 
děkuji vám oběma. 
Ale ono vlastně nic jiného nezbývá. Jde to samo. Je to jako když já říkám kytkám-Jestli chceš žít, tak se snaž!n A člověklu ještě dodám, musíš pro to taky něco udělat.
0x
Ahoj chlapče, 2 roky života? Tak to je asi 730 dní po 24 hodinách...celkem ještě hodně. Vyplatí se být co nejvíce užitečný, nejlépe lidem kolem sebe, tj. svým bližním. Všechno se kamsi zaznamenává, život za dva roky určitě neskončí. A po smrti bude vzkříšení, zní to asi sice archaicky, ale spousta biblických archaismů je už pochopitelná a srozumitelná při překladu do současného jazyka...Přeju Ti hodně štěstí při zkoumání, zatím tu jsme jen na návštěvě, ale bude líp..
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.