Je to možné?

Ano, je to možné. Předpokládám, že budeš mít hodně vysokou inteligenci, asi hodně čteš, a to dokonce taková díla, jakým je to Utrpení... od Goetha. Každý člověk je jiný. Hm, pročpak míváš ty deprese? Starosti? Mimochodem, mně to v pubertě říkali taky, že myšlením se zdám být starší a mému synovi taky. Časem se to vyrovná... nebo obrátí. Možná, že později budeš naopak působit mladším dojmem.

Ty deprese mívám naprosto bezdůvodně. A jsou to tak 3 dny jednou za 2 týdny. Většinou se při tom chci zabít a jsem přesvědčená, že můj život nemá smysl.. Že až se zabiju, všechno bude tak jak má být.. No kamarádka už mě dokopala k psycholožce, tak to snad bude v pohodě.

Mě je 15 a jsem na tom podobně možná ještě hůř...Ve škole si rozumím spíš s učiteli než spolužáky, na rodiných oslavách se místo drbání sestřenčiných kamarádek bavím s dospělími a bavím se mnohem líp. Psycholog který navštívil naši školu mi tvrdil že je to normální, jediný problém jsou lidi ve stejné věkové skupině. Myslím že právě proto můžeš trpět depresemi, oni tě totiž vidí jako divného člověka a tak mezi ně nemusíš zapadat. Být tebou beru to jako přednost jelikož v dospělosti se vše srovná a budeš si připadat normální

Ty deprese nemám kvůli tomu. Už jsem psala, že jsou naprosto neopodstatněné. Na to že jsem trochu divná jsem si již zvykla.

Podle mě se moc pozoruješ a zabýváš sama sebou. Ve 13ti máš myslet na něco jiného a ne na to kam to chceš dotáhnout. NA to máš ještě fůru času.

Protože se tím očividně užíráš. Nikdo netvrdí, že máš řešit drby ale jsou i jiné věci, kterým by ses mohla věnovat.

A proč bych se neměla zabývat sebou? Rozhodně mi to dá víc, než když budu pořád řešit drby a kluky. Aspoň vím, co bych měla dělat, abych byla taková, jaká chci být.

Vůbec se netrap, nejsi sama

Já měla podobné dospívání, co pamatuju, tak tak do deseti to bylo celkem ok, takvý výrazný zlom přišel kolem toho dvanáctého třináctého roku. Měla jsem spoustu myšlenek a teorií, byla jsem přsvědčená, že se na tenhle svět nehodím, že jeto něco jiného než by být mělo... Přestala jsem si v té době rozumět se všei vrstevníky, krom těch "divných" s kterými se nikdo nechtěl bavit a začala si rozumět s dospělými. Přišlo mi, že kraviny, co řeší lidé v mém věku snad nemají ani obdoby :D

Tenkrát se tomu neříkalo deprse ale jen blbá nálada, ona to ani dnes není depka, když to je na pár dní i když opakovaně, ale ve výsledku je to fuk, život pro mne co chvíli neměl ne cenu, ale byl v tom světě zbytečný, nevyužitý. A svět šel dál, moje odtržení od světa vrstevníků se jen prohlubovalo, žila jsem jiný život než oni. V 15ti mi nebavily diskotéky, vypadala jsem na 18, mluvila jako ještě starší. I já měla spoustu oblíbaných "těžkých" autorů a do knih jsem utíkala, když jsem si nevěděla rady. Tehdy psycholog nebo tak něco... to nebylo :D

Celý další život, od těch 15ti, dalších 30 let, to mám tak, že jsem jinde než velká většina mých vrstevníků. Když to vezmu kolem a kolem, dostala jsem od života řádně naloženo, těmi njhoršími způsoby jaké si člověk umí představit. Neříkám, že i ty to tak budeš mít, říkám jen, že i přsto všechno má můj život smysl, dokázala jsem neskutečné věci a musím je přiznat i já sama. A tohle čeká i tebe.

Ona ta jinakost má svůj smysl, no co no, tak se nebudeš chichotat jako spolužačky, bez toho se dá vyrůst, ale nedá se vyrůst bez toho abys zůstala sama sebou, protože právě takovou tě příroda stvořila a právě taková máš pro tu přírodu zásadní význam, jinak by tě tu nenechala a v podobě potratu bys dávno opustila tento svět. |Sama si život neber, protože tu máš svůj úkol a když ho nesplníš podobou sebevraždy, dostaneš v dalším životě i tenhle prožitek jako úkol. Ty chápeš, co tím myslím. Velká většina lidí s tím nesouhlasí, ale právě ta jinakost je první uvědomění si sama sebe jako duše, co tu už byla a bylo to jiné a tak by to k sakru mělo být jiné

Před deseti lety jsem to už nemohla vydržet a šla jsem na regresi, potkala jsem totiž člověka, který mi silně otřásl vším, co jsem v životě měla a v podstatě mi hodně moc ublížil. Na té regresi a musela být opakovaná, jsem vlastně všechno pochopila, tedy spíš si potvrdila, to, co jsem dávno věděla. Myslím, že by tohle pro tebe mohlo být vodítko, ale v tomhle případě bys měla ještě počkat, tak do těch 16ti a to už počítám s tím, že jsi psychicky jinde, jinak se to v tomhle případě nechává až na dospělost. Je třeba aby jsis "udělala svůj svět" a pak se teprve hrabat v tom, co nevíš.

Moc ti držím palce a pamatuj - tvůj život zde má smysl, velký smysl a to velké, na tebe teprve čeká. Žij tak, jak ty cítíš, vzdělávej se, čti, bav se, bud klidně jiná, ale zůstan svá

Děkuji za podporu, pomohlo mi to.

Mám nějak narušený pud sebezáchovy, takže někdy jdu a podřezávám si žíly jenom tak. Prostě chci. Naštěstí jsem potkala člověka, který mi skutečně rozumí a díky němu jsem s tím víceméně přestala. Vlastně díky němu stále žiju.

Mám takový pocit, že smyslem mého života je pomáhat lidem. Sice mě to neskutečně vysiluje a občas i bolí, stojí mi to za to. Dává mi to pocit, že tu nejsem tak úplně zbytečná.

POmoc lidem je hodně obecný výraz, rozhodně jsi k tomu předurčená, skrze ně, pomáháš sobě.

Těch forem pomoci je strašně moc a ne jen lidem. Až přijde ten správný čas, poznáš to. I mně to hodně vysilovalo a někdy moc bolelo, ale když jsem pochopila, že oni to prostě jinak neumí,tak to přešlo. Všechno je v nás, všechno, co potřebuješ už máš, jen se to časem naučíš používat. Jsi ještě věkově malá na spoustu věcí v tomhle světě, kde důležitější je věk v občance než zkušenosti, zkus se zatím realizovat třeba i u zvířat, tím jak jsou němé, tím víc se budeš muset namáhat abys jim rozuměla a později tohle uplatníš vůči lidem.

Jdi a pomáhej, když tě to naplňuje a nedej se

.. děkuju...

budeš muset namáhat abys jim rozuměla a později tohle uplatníš vůči lidem... myslím bezeslov... vypěstuješ si velkou míru vcítění - empatie, budeš umět mluvit s kýmkoli i bezeslov, protože ho prostě budeš cítit.

Zkus fyzickou aktivitu - sport, nejlépe kolektivní. Poznáš nové lidi, zabavíš se a utahanej člověk má mnohem méně prostoru a energie přemýšlet o hloupostech

Vesluju a tréninky jsou 3x týdně..

Tento zlom je velice důležitý a já osobně jsem ho také zažil, mě bude 14 až v říjnu, ale teď k věci, takovému duševnímu stavu mysli se někdy říká psychická homeostáza a uvědomění si sama sebe a vědět, co chceš, je důležité, ale někdy i nesprávné. Nevím jak je u tebe důležitý materialistický svět, ale vědět, co od života chtít je ůžasné, ale někdy je lepší nechat to být. V tvém případě by ti pomohlo si trochu zvíšit sebevědomí, protože pocit sebevraždy není dobrý, alespoň pro společnost a duševní zdraví, že. Buď trochu taky egoistická, hodně ti to pomůže. Čteš(to já ne), zajímáš se o filozofii( já moc ne) a proto určitě znáš spoustu filozofů, kteří mají tzv, kinistický způsob života, tj. žít ve skromnu, v mnoha filmech a knihách a vehrách se dobro řídí podle toho, že je skromné, ale kdo říká, že mít rád sám sebe( ne jako Narcis) je špatné?...Věř mi, trocha egoismu a špetka narcismu ti neuškodí