Je to možné?

Ano, je to možné. Předpokládám, že budeš mít hodně vysokou inteligenci, asi hodně čteš, a to dokonce taková díla, jakým je to Utrpení... od Goetha. Každý člověk je jiný. Hm, pročpak míváš ty deprese? Starosti? Mimochodem, mně to v pubertě říkali taky, že myšlením se zdám být starší a mému synovi taky. Časem se to vyrovná... nebo obrátí. Možná, že později budeš naopak působit mladším dojmem.

Mě je 15 a jsem na tom podobně možná ještě hůř...Ve škole si rozumím spíš s učiteli než spolužáky, na rodiných oslavách se místo drbání sestřenčiných kamarádek bavím s dospělími a bavím se mnohem líp. Psycholog který navštívil naši školu mi tvrdil že je to normální, jediný problém jsou lidi ve stejné věkové skupině. Myslím že právě proto můžeš trpět depresemi, oni tě totiž vidí jako divného člověka a tak mezi ně nemusíš zapadat. Být tebou beru to jako přednost jelikož v dospělosti se vše srovná a budeš si připadat normální

Podle mě se moc pozoruješ a zabýváš sama sebou. Ve 13ti máš myslet na něco jiného a ne na to kam to chceš dotáhnout. NA to máš ještě fůru času.

Protože se tím očividně užíráš. Nikdo netvrdí, že máš řešit drby ale jsou i jiné věci, kterým by ses mohla věnovat.

Vůbec se netrap, nejsi sama

Já měla podobné dospívání, co pamatuju, tak tak do deseti to bylo celkem ok, takvý výrazný zlom přišel kolem toho dvanáctého třináctého roku. Měla jsem spoustu myšlenek a teorií, byla jsem přsvědčená, že se na tenhle svět nehodím, že jeto něco jiného než by být mělo... Přestala jsem si v té době rozumět se všei vrstevníky, krom těch "divných" s kterými se nikdo nechtěl bavit a začala si rozumět s dospělými. Přišlo mi, že kraviny, co řeší lidé v mém věku snad nemají ani obdoby :D

Tenkrát se tomu neříkalo deprse ale jen blbá nálada, ona to ani dnes není depka, když to je na pár dní i když opakovaně, ale ve výsledku je to fuk, život pro mne co chvíli neměl ne cenu, ale byl v tom světě zbytečný, nevyužitý. A svět šel dál, moje odtržení od světa vrstevníků se jen prohlubovalo, žila jsem jiný život než oni. V 15ti mi nebavily diskotéky, vypadala jsem na 18, mluvila jako ještě starší. I já měla spoustu oblíbaných "těžkých" autorů a do knih jsem utíkala, když jsem si nevěděla rady. Tehdy psycholog nebo tak něco... to nebylo :D

Celý další život, od těch 15ti, dalších 30 let, to mám tak, že jsem jinde než velká většina mých vrstevníků. Když to vezmu kolem a kolem, dostala jsem od života řádně naloženo, těmi njhoršími způsoby jaké si člověk umí představit. Neříkám, že i ty to tak budeš mít, říkám jen, že i přsto všechno má můj život smysl, dokázala jsem neskutečné věci a musím je přiznat i já sama. A tohle čeká i tebe.

Ona ta jinakost má svůj smysl, no co no, tak se nebudeš chichotat jako spolužačky, bez toho se dá vyrůst, ale nedá se vyrůst bez toho abys zůstala sama sebou, protože právě takovou tě příroda stvořila a právě taková máš pro tu přírodu zásadní význam, jinak by tě tu nenechala a v podobě potratu bys dávno opustila tento svět. |Sama si život neber, protože tu máš svůj úkol a když ho nesplníš podobou sebevraždy, dostaneš v dalším životě i tenhle prožitek jako úkol. Ty chápeš, co tím myslím. Velká většina lidí s tím nesouhlasí, ale právě ta jinakost je první uvědomění si sama sebe jako duše, co tu už byla a bylo to jiné a tak by to k sakru mělo být jiné

Před deseti lety jsem to už nemohla vydržet a šla jsem na regresi, potkala jsem totiž člověka, který mi silně otřásl vším, co jsem v životě měla a v podstatě mi hodně moc ublížil. Na té regresi a musela být opakovaná, jsem vlastně všechno pochopila, tedy spíš si potvrdila, to, co jsem dávno věděla. Myslím, že by tohle pro tebe mohlo být vodítko, ale v tomhle případě bys měla ještě počkat, tak do těch 16ti a to už počítám s tím, že jsi psychicky jinde, jinak se to v tomhle případě nechává až na dospělost. Je třeba aby jsis "udělala svůj svět" a pak se teprve hrabat v tom, co nevíš.

Moc ti držím palce a pamatuj - tvůj život zde má smysl, velký smysl a to velké, na tebe teprve čeká. Žij tak, jak ty cítíš, vzdělávej se, čti, bav se, bud klidně jiná, ale zůstan svá

Zkus fyzickou aktivitu - sport, nejlépe kolektivní. Poznáš nové lidi, zabavíš se a utahanej člověk má mnohem méně prostoru a energie přemýšlet o hloupostech

Tento zlom je velice důležitý a já osobně jsem ho také zažil, mě bude 14 až v říjnu, ale teď k věci, takovému duševnímu stavu mysli se někdy říká psychická homeostáza a uvědomění si sama sebe a vědět, co chceš, je důležité, ale někdy i nesprávné. Nevím jak je u tebe důležitý materialistický svět, ale vědět, co od života chtít je ůžasné, ale někdy je lepší nechat to být. V tvém případě by ti pomohlo si trochu zvíšit sebevědomí, protože pocit sebevraždy není dobrý, alespoň pro společnost a duševní zdraví, že. Buď trochu taky egoistická, hodně ti to pomůže. Čteš(to já ne), zajímáš se o filozofii( já moc ne) a proto určitě znáš spoustu filozofů, kteří mají tzv, kinistický způsob života, tj. žít ve skromnu, v mnoha filmech a knihách a vehrách se dobro řídí podle toho, že je skromné, ale kdo říká, že mít rád sám sebe( ne jako Narcis) je špatné?...Věř mi, trocha egoismu a špetka narcismu ti neuškodí