Nejste přihlášen/a.
Mam kolegu teraz uz na dochodku.Ma dceru cca 40 rocnu slobodnu. Mali spolu naplanovany vikend po horach s navstevou hradu a pamiatok,potom nejaka vinna pivnicka,obed,vecera atd... Videl som excelovsku tabulku s rozpisom po hodinach...na cely vikend..skoro som sa pototo.
Na akej priecke je u Vas spontannost vo vztahu?
Ale vo vysledku som si isty ze sa niekto najde pretoze su jedinci ktori tu Vasu iniciativu potrebuju. Ale je mi to celkom sympaticke do unosnej miery. Predstava ze ja zarabam na kamione peniaze som odcestovany 2 tyzdne a zena si doma poradi je o.k.Ale ak sa iniciativa dostane do rozmerov asi takych ze mam cely tyzden nocne smeny a moja iniciativna manzelka vymisli ze sa po stvrtej nocnej smene mam trepat 200 km autom do ZOO aby sa deti nenudili tak to uz je moc.
Druhy extrem je tzv: FUNA DOMACA ..( zena bez vlastnych konickov,priatelov a vyzitia ktora kompletne lipne na partnerovi a chlapovi neostane priestor sa nadychnut) ale to uz je o inom.
Takze za mna trochu ubrat plyn..
pokud budeš neustále hledat prince kterej bude mít podobnou povahu co ty tak se ti může stát že zůstaneš sama
neříkám že by člověk neměl být zodpovědný a mít náký plány ale lajnovat si život minutu po minutě je hloupost a v tvým věku je na to dle mě zatim čas
je třeba kapku užívat
věř že pokud budete ve vztahu oba stejně zodpovědný plánovačný atd tak si brzo polezete na nervy a nebudete si rozumět neb ty to uvidíš perfektně tak a partner zas onak
skus hledat opak sebe víš že protiklady se přitahujou
Můj názor je takový, že už vybíráš z přebraného. Jestli chceš partnera staršího, tak věřím, že se setkáváš s takovými, kteří si neuměli vybrat včas nebo o ně holky neměly zájem a takoví ti také neimponují. Jestli máš ve svých plánech rodinu, tak na nic nečekej. Výběr se bude jen zhoršovat. Sniž nároky v nepodstatných věcech a zkus se podívat po někom mladším.
Bez urážky, je vám 22, normální je potkat hezkého milého kluka, jít s tím tancovat, zamilovat se a bavit se. Ne sledovat, jestli kafe objednával on nebo vy. Takže ne že byste měla příliš vysoké nároky, ale přistupujete k vztahům dost divným způsobem. Navíc nevím, zda ve vašem popisu má být opravdu "planovačná", to není ani slovo, nebo panovačná, to by nejspíš sedělo. Ale nezoufejte, na světě je několik miliard mužů.
Když Vy jste od příordy tahoun, tak by Váš partner neměl být totéž. Tam hrozí boj o rozhodování. Hádky. Spíš by měl být tolerantní kliďas, který to nehrotí. Ale ne zas pasivní lenoch. Ten by Vás ani nepřitahoval. Nebo byste měli mít svá pole působnosti, abyste si zbytečně nekonkurovali. Hlavně si dávat svobodu. Abyste měli každý nějakou tu svou oblast, kde se každý budete nějak realizovat a ten druhý do toho nebude absolutně kecat. Úplně na hlavu mi připadá, když chlap nemůže jít na fotbal, že mu to žena zakázala. Každopádně oba budete muset ubrat z požadavků na toho druhého.
Žena si myslí, že muž se po svatbě změní.
Muž si myslí, že žena se po svatbě nezmění.
A oba se mýlí.
Prosím tě, neposlouchej zamindrákovaný lidi na internetu :D ve 22 letech opravdu není pozdě a opravdu není přebráno Co se týče tvého dotazu.. myslím si, že existují lidé, kteří k sobě lépe pasují, než jiní, ale že by byl vyloženě jeden soulmate pro každýho, tomu úplně nevěřím. Já jsem s přítelem 4,5 roku, první 3 roky jsem si říkala, že to je nejdokonalejší člověk na světě, strašně hodný, ale žádný podpantoflák, zábavný, zodpovědný atd atd.. po 3 letech jsem si začala všímat prvních "nedokonalostí", párkrát mě něco trošičku naštvalo, nebo rozhodilo, ale to neznamená, že to není ten pravý. Nikdo není dokonalý, ani já, ani můj přítel, ani ty. Takže rozhodně bych nesáhla po prvním joudovi, co jde kolem, ale zároveň musíš počítat, že i ten sebelepší princ bude mít něco, co ti na něm bude vadit. Tak to prostě bude a pokud to nepřekračuje hranice (urážky, nerespekt, nebo nedej bože násilí bych nikdy v životě netolerovala), bude se s tím člověk muset naučit žít. Ale v 22 letech máš ještě spoooustu času, nenech se "společností" vykolejit, jakože kdo moc vybírá, přebere.. to jsou jen kecy lidí, kteří radši budou nešťastní ve vztahu s nějakým budižkničemem, než aby byli sami a šťastnější.
A ještě k té iniciativě, oni kluci jsou někdy trošku natrvdrlí a na některé prostě musíš jak na blbý. Ono je někdy lepší říct "hele zlato, byla bych moc ráda, kdyby si na přáští víkend něco naplánoval, udělalo by mi to obrovskou radost" než čekat a čekat a být nešťastná, že nic neplánuje.. protože oni často fakt netuší, že to my holky chceme :D Já jednou příteli řekla, že bych byla moc ráda, kdyby mi říkal, že mě má rád častěji, než to říká. A on ze začátku moc nechápal, říkal, že mě přece objímá a dává pusinky stokrát denně, že tím mi přece říká, že mě rád má. Nevěděl, že bych opravdu ráda slyšela ta slova, protože pro něho slova a polibky mají stejný význam- pro mě ale ne. Takže tady kdybych se neozvala, tak bych mohla být nešťastná bůh ví jak dlouho a při tom šlo jen o maličké "nedorozumění se".
To jste asi vůbec nepochopil, o čem jsem mluvila. Zmiňovala jsem přesně to, že muž často netuší, co ta holka chce, a proto je potřeba to muži komunikovat narovinu a otevřeně. I přes to, že něco může být pro holku jasné, tak kluk nemusí mít ani tušení. Takže celý můj příspěvek byl o zdravé komunikaci ne o čtení myšlenek.
Take se mi zdá, že muži z mé generace nejsou tak samostatní a spíše hledají dominantní ženu, která se o ně postará. Možná je to jen informační zkreslení, ale tak to na internetu pozoruju.
Mám zase pocit, že plno žen v mém věku (18-25) jsou emočně a mentálně nevyspělé. Já vím, co od partnerky chci a z plno věcí nehodlám slevit. Nechci být ve vztahu, který nebude dávat smysl jen proto, abych nebyl sám.
Rád se setkávám s hodně lidmi.. a z toho si vybírám ty, se kterými je mi fajn. Nechci investovat čas, energii a peníze do vztahu, nebo kamarádství, které zanikne.
Neboli z kvantity vybírám kvalitu.
Stejný přístup bych radil i tobě... vytrvej a nenech se zahákovat do vztahu, který by tě po pár měsících vyčerpával.
Máte poněkud zkreslené názory. Chybí Vám především tolerance. Nikdo z nás není dokonalý, nikdo nedokáže sám všechno zařídit, objednat, být lvem na parketu, vydělat spoustu peněz...atd. Proto, když se dva sejdou, doplňují se navzájem. A proto lidé hledají toho druhého k sobě, aby kromě náklonnosti dokázal udělat i to, co já nedokážu.
U nás - starám se o domácnost. Dobře uvařím, uklidím, nakoupím, vyperu, vyžehlím, prostě, jak se od ženské čeká. Manžel zase kdeco opraví, vylepší...Včera třeba udělal nové kovové schůdky na balkóně.
A jsou i takové práce, kdy si navzájem pomůžeme. Když mám hodně vaření, bez řečí mi oloupe brambory. Když mění gumy za zimní /to bude teď/, protože nemůže moc na nohy, nanosím mu k autu zimní gumy, ty letní navléknu v garáži na stojan. A tak se zapojíme oba.
Chce to prostě si pomoci a nemyslet si, že se ten jeden jenom "veze". Můj kamarád kdysi říkával: "Když se ruka k ruce vine, tak se dílo podaří." A měl pravdu. Pomáháme si navzájem a naše manželství trvá už 47 let.
A je klidně možné, že ten "iniciativní a organizačně schopný" muž, po kterém toužíte, by Vám šel zatraceně brzy na nervy. Všechno by rozhodl sám a Vy byste si připadala brzy jako neschopná, odstrčená.
Proto je dobré, když každý z partnerů občas řekne: "Co myslíš, mámo /táto/, jak to uděláme?" Každý si k tomu řekne své a z obou názorů se vytvoří konečný výsledek. A nikdo nebude mít pocit, že se "veze." Jaga.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.