Máte někdo nějaké jídlo, které vám jako dítěti chutnalo, ale dnes vám nechutná?
3x
Dnes už zase nemám chuťové buňky zcela dokonalé, nevím, zda bych mateřské mléko poznal, natož aby mi chutnalo.
. Ovšem mlsat ho z takového většího, originálního balení, to bych určitě upřednostnil i před dobrým koňakem, vlastnoručně vypálenou slivovicí, nebo griotkou.
2x
Když si na to vzpomenu, mám husí kůži po těle.
V naší obci nebyla školka, rodiče chodili do práce a tak se o mě doma starala babička. Byla hodná. Ale denně snídala: bílé kafe z melty, do něj si nalámala chleba a když se chleba rozmočil, jedla to lžící. A mně dělala to samé. Jedla jsem to a kupodivu, nevadilo mi to. Dneska, když máčím chleba pro slepice a vidím tu rozmočenou šlichtu, říkám si: Jak jsem to, proboha, tenkrát mohla jíst? A vidíte - vyrostla jsem. Jaga.
Naopak, nejraději jsem v dětství měla rajskou omáčku. Babička ji dělala velice chutnou, voňavou, s kořením, hřebíčkem, celou skořicí, bobkem...A zůstalo mi to dodnes. Hned bych si ji dala!
1x
Chutnalo mi všechno a ted v dospělosti jsem k tomu přibrala ještě další a to mi chutná také, např. pivo a Becherovka.
Jinak, že by mi něco přestalo chutnat, nic takového není.
My říkali dokonce UHOŘ.
Univerzální Hnědá Omáčka Ředěná. Na chmelové brigádě byla v ešusech denně. 
Jaga.
Ale to nebylo jídlo.Nikc-to bylo-je UHU, UHO=Univerzální Hnědá Omáčka. Specialita zejména u některých voj. útvarů kde byla aspoň osolená a taky ve VN v CB kde byla bez chuti
Tchyně dělal pro změnu UBO-Univerzální Bílou Omáčku-pak do ní jen přidala korp=byla koprovka, přidala křen=byla to křenová, rozmixovala vařenou kořenovou zeleninu (mrkev trochu celeru a petržele) a byla to svíčková, přidala okurku=znojemská!
0x
Většinou je to obráceně. Jídla, která dětem nechutnají jsou v dospělosti oblíbená. Možná je to i tím, že ta neoblíbenost v dětství je do značné míry jen povinným přijetím vnuceného názoru.
V naší "závodní jídelně" je největší fronta na hrachovou kaši, čočku, koprovku - kdykoli se objeví. A cenově výhodnější rozhodně nejsou.
Clapeček souseda před desítkami let seděl na slepičím dvorku a pojídal s chutí slepičince. Dnes je z něj vážený právník, ale my mu to nepřipomínáme. Jiný chlapec jako batole pojídal hlínu.
0x
V dětství jsem měl rád kostku cukru pokapanou citronem. Pak jsem expedimentoval s kostkou cukru s nakapaným Magi.
Dneska vlastně nevím, nenašel jsem doma jedinou kostku cukru, všude jen moučka, nebo krupice...
Alpou, to se dělávalo, babička občas kostku pokapala, pro mne asi jednu kapku, pro sebe nevím kolik. Alkoholu se jinak vyhýbala, takže nevím, jaký to mělo účel. Tak zrovna na tohle bysem chuť neměla.
To bylo na všechno,na žaludek, kašel, na klouby,namožené svaly, dřív nebylo tolik předražených přípravků, téměř všechno se léčilo alpou nebo lesanou. A náhodou to nebylo špatné. A pamatujete někdo na železité víno? Kupovali jsme ho v drogerii asi za 7,- Kč, protože jsem se sestrou byly hubelé a chudokrevné,tak jsme ho dostávaly. Jednou jsme ho chtěli koupit dědovi a ono stále víc jak 200,- Kč !
Železité jídlo jsem dostávala pro chuť k jídlu, neboť jsem se ve všem nimrala. Ale to bych si klidně dala i dnes i když se už nenimrám. Pak do mě lili rybí tuk a ten bych si tedy na lžičce nedala, pouze v kapslích, kdyby bylo potřeba.
lenulakr ale tu Alpu na namožené svaly, to ale snad ne s tím cukrem. Leda namasírovat bez cukru.
0x
Já neměla a nemám ráda pajšl a mléčnou polévku s tlustým masem, a nikdy jsem nejedla a nejím dršťky a ledvinky.Jinak jím celkem všechno, ještě jsem ale neochutnala - nebyla příležitost - pštrosí maso a asi bych nejedla hlemýždě a žabí stehýnka - ale třeba by mi to chutnalo, nevím. Jinak to, co mi jako dítěti chutnalo,jím stále.
Co lidí, to chutí. Moje babička dělávala pajšl s bílou smetanovou omáčkou a knedlíkem a bylo to strašně dobré, takové navinulé. Dřšťkovou polévku umím opravdu dobrou, zeť se pokaždé může utlouct, chválí a přidává si. Ale příprava je pracná. A vepřové ledvinky dělám dušené, jen se musí nechat přes noc před přípravou namočené v mléce. Pak to s rýží nemá chybu.
Zato bych nesnědla dušenou mrkev. Inu, každý jsme jiný. 
Jaga.
Syn před lety jezdil s kamionem, na cestách někde potkal tureckého kamioňáka, který ho pozval na večeři. Dělal velbloudí maso a syn říkal, že snad lepší maso nejedl. Když se to dobře upraví, je chutné snad všechno. Až na tu mrkev!
Do dušené mrkve nedávejte ocet ani kmín! To jsem zažila u známé. Jen sůl, cukr a máslovou jíšku. A mrkev nestrouhat, ale vařit v troše vody nakrájenou na kolečka. Pak je výborná.
Mrkev dělám také tak a ještě mám ráda nastrouhat tam kedlubničku, to miluju. Jenže chlapi ji odmítají.
0x
doplněno 24.09.22 20:13: Před dvaceti lety se mi Russel Crow v Gladiátorovi nelíbil a teď už ano. To je podobný jako s tím jídlem, ne?
0x
a od té doby jí nejím..Na dovolené jsem jako dítě jedl kalamáry a až pak zjistil, že jsou to nařezané nohy chobotnice. Jedl jsem jitrnice a dnes je nejím, hnusí se mi ta příprava a složení.. přitom v dětství mi to nevadilo..Takže to je všechno v hlavě, předsudky?
Nějak si nemůžu vybavit žádné jídlo, které by mi nechutnalo nebo se eklovalo (za jídlo nepovažuji nějaké smažené brouky). A vždycky když mi někdo řekne, že něco zcela běžného nejí, tak se ukáže, že to je nějaká zkušenost z mládí nebo ze školní jídelny, prostě to má v hlavě a je to zmlsanost.
Inu, máme se jak prasata v žitě a můžem si vybírat, takové to klasické, co by na to řekli děti v africe, není zrovna v módě
Ale to už je dávno.. Život ve zmlsanosti mě zase vrátil tukové zásoby
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.