Nejste přihlášen/a.
Dobrý den,
známý člověk pobývá v léčebně návykových nemocí. Jsme dost často v kontaktu. Vím, že mají různé úkoly. Připravují ve skupinách pro ostatní divadlo, přednášky, různé akce, které jsou potom hodnoceny. Překvapil mě jen jeden úkol.
Každý si měl vytvořit své vlastní parte. Byl to pro většinu z nich šok. Protože v této léčebně nejsou muži a ženy odděleně, byli tam tedy všichni pacienti. Většina žen se nahlas rozplakala. Ostatní pacienti jen vytřeštěně zírali.
Podobný úkol mi připadá morbidní, nedomyšlený. Většina pacientů má určitě nějaké psychické problémy, neuvažují tak, jako zdravý člověk mimo léčebnu. Myslím, že by byl tento úkol nepříjemný i pro nás, ostatní, kteří jsme zdraví a "venku." Natož pro ně. Myslím si, že by k nim měl být personál citlivější. Čeho tím dosáhne, když ty lidi psychicky rozhodí? Myslím si, že vlastní parte k úspěšné léčbě těžko pomůže. Snad leda, že by si uvědomili...
Ptala jsem se manžela, který před lety úspěšně absolvoval dneska už neexistující Želiv. Ano, mluvil o divadle, o společných "zpívánkách", přednáškách, ale s takovouhle kravinou se tam prý nikdy nesetkal.
Co si o tom myslíte, může to být dobrá součást léčby, nebo je to drastické a nevhodné? Jaga.
Píšete, že je to léčebna závislých. Předpokládám, že alkoholiků a úkol měl odradit klienty aby se neupili k smrti. Taková léčba šokem, jako když se na cigaretách objevují obrázky rakovinou sežraných plic. Zdali je to vůči klientům vhodné, to je otázka.
Podle mě alkoholismus, nebo podobná závislost, není nemoc ale absence vůle.
Dík za odpověď, jsou tam lidé všeho druhu - alkohol, drogy, automaty.
Máte pravdu v tom, že vlastní parte by pravděpodobně mělo pacienty odradit. Spíš je to prý ale rozhodilo.
S Vaší poslední větou bez výhrad souhlasím. Manžel mi to dokazuje už 15 let. A po jeho zážitcích tvrdí, že už nikdy víc...Jaga.
Pokud je to rozhodilo v tom smyslu, že by mohli zemřít na akutní selhání jater, jako před časem přítelkyně mého otce, osobně nejsem proti. Když jsem se dověděl průběh umírání jak z vyprávění otce, tak z vyšetřovací zprávy ohledávajícího lékaře, nebylo to hezké. Parte dotyčné pak nechala vyhotovit rodina.
Jestli to muze byt vhodna soucast lecby netusim - stejne jako v pripade divadla a dalsich socialnich blbin, ale drasticke ani nevhodne mi to neprijde. Jo kdyby se to dalo udelat umirajicimu v LDN, tak mozna, ale u zavislaku v ustavu...vzdyt co jineho jim taky furt vymyslet za zabavu, kdyz si nekdo mysli, ze zabava je zrovna to, co ausgerechnet potrebuji k odvykacce.
A napsat si vlastni epitaf...proc ne?
Já bych volil léčbu v duchu zprofanovaného hesla "Práce osvobozuje".
Pracovat a pracovat. Je to lék na všechny psychické neduhy. Jak závislostí, tak depresí. Stejně jako v té písničce o cihlách a chlebu.
ernie - pracujou tam, celý odvykací proces je postaven na tom, že se tito lidé alespoň dočasně, po dobu pobytu, vrátí k pomyslně "normálnímu" životu - cílem je i podle mě vrátit zpátky dopořádku hormony odměn (mimo jiné). Takže se tam opravdu neválí v křesle.
Proč ten úkol dovedl k rozpakům spoustu lidí (a především žen) - pokud jste dlouhodobý alkoholik (např.) a nic kromě alkoholu vám již nedělá v životě radost, tak nějak už tušíte, jaký konec vás asi v budoucnu čeká. Spousta lidí navíc ani nevěří, že se této závislosti někdy ještě zbaví - proto jsou logicky zavření na x měsíců v léčebně mezi odborníky - sami to nezvládnou. Ani po těch x měsících se to stejně nepovede všem. Takže se rozplakaly ty nejcitlivější duše, které si uvědomují, v jakém průseru vlastně jsou. Případně mají větší sklon k sebelítosti než ti, co se nerozplakali.
@tyler - to jste napsal moc hezky a pravdivě. Souhlasím s tím. Někteří z pacientů jsou už na tom zřejmě tak, že sami by návrat nezvládli. I kdyby chtěli. Proto tato pomoc. A většinu z těch, kteří jsou schopni myšlení, určitě občas napadne, jak by mohli skončit.
Proto byl tento úkol takovým určitým mementem. Přesto se mi zdá hodně tvrdý. Ale pokud by měl vést k nápravě - Účel světí prostředky. Jaga.
Jako součást léčby to může být přínosné, třeba jim ledacos "docvakne"..
Znám horší věci..
Na Slovensku je celkem běžné, že má člověk za života již připravený náhrobek i se svým jménem a datem narození, po smrti se připíše pouze datum úmrtí. To mi tedy připadá daleko morbidnější a pro mne hodně přes čáru. Tam to ale většina lidí tak nebere..
Na tom nic není.
Jestli si uvědomí nevím,ale moje žena je taky prý vyléčená.Stejně ale každé tři měsíce chodíme na psychinu kvůli demenci 3st. Ale pod kontrolou je.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.