Nejste přihlášen/a.
Nějakou dobu jsem v konstantní prázdnotě. Necítím radost z věcí a zážitků jako dřív. Nemám motivaci a pohon k plnění sých snů jako dřív. Často jsem přemýšlela nad tím, že nic co dělám vlastně nemá úplně smysl a jestli je to to, co v životě chci. Na to že jsem bývala silný extrovert nemám ani zájem se už s někým seznamovat a několik starších kontaktů jsem už jen tak odstřihla... Nevěřím lidem.
Velké trápení mi vždy způsobovalo nestabilní domací zázemí, kdy já jsem jedináček a žiju pouze se svou matkou. Otec umřel před několika lety na rakovinu. Zbytek rodiny je v zahraničí a v kontaktu jsem s nimi nikdy moc nebyla. Matka podle mě po otcově smrti měla trauma a přijde mi, že se hodně změnila. Poslední rok a půl je nejhorší. Jediný co dělá ve volném čase je že chlastá a kouří. Navíc je paranoidní a nezvládnu si představit někoho, že by s ní měl vztah a bylo by to s ní lepší...
A teď začíná být ochrnuta na polovinu těla... Uvidíme co řeknou doktoři.
Mám jenom sebe a doma jenom trápení.
Už dlouho mám pozitvní pohled na vlastní smrt. Chvíli předtím to bude třeba nepříjmený, ale co potom? NIC = nebude mě to trápit, vše mi vlastně bude jedno (teda nebude když cítění není vlastnost nežití), i ta smrt. Navíc je to extrémně jednoduché. Většinou stačí jeden pohyb.
Bude mi 20 let.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.