Dobrý den, chci se zeptat, zda souhlasíte se rčením, že každý člověk, který nám projde životem je pro nás testem, trestem a nebo darem? Prý naše myšlení dokáže časem vše prominout, nikoli zapomenout. Tak si myslím, že opravdu máme duši, která s naším myšlením pracuje tak, abychom se uměly vypořádat s životníma tragediema, tak aby jsme mohli žít a jít dál a nezbláznit se. Myslím,že člověk je jako obrovská továrna, tělo pracuje a třídí ksždý den, to co se mu hodí a co ne. Tak se v nás prostě vše semele a vždy dojdeme k nějakému úsudku a rozhodnutí. Třeba dnes máme těžký den, pláčeme a určitě si myslíme, že zítra nebude lépe. Ale ono je vždy lépe. Čas je ranhojič. Ale je čas součástí naší duše?. Jak je možné, že člověk dokáže překonat tolik ztrát, bolestí a zármutků. Padne na kolena a zase vstane? Člověk je tak křehká bytost, ale v podstatě je silný a dokáže tolik zvládnout když je třeba. Co to je v nás za energii, že s každým pádem vstaneme, opouštíme a milujeme..
Prosím i když se cítíte chvílu depresivně, nebrat hneďka antidepresiva, člověk pak nemá přirození chování, normální logické zákony se ohýbají. Např. když takový člověk neco pokazí, tak nevezme z teho ponaučení. Takových lidí je mě líto.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.