Zdravím,
mám otázku spíše na starší ročníky, které si pamatují příjezd vojsk varšavské smlouvy 21. srpna 1968. Když jste viděli příjezd těchto spřátelených vojsk, co jste cítili? Jak jste to prožívali?
Díky za odpovědi
4x
Šok, pocit zrady, zmaru, strach, nepochopení, vztek, nenávist, semknutí ve snaze interventům škodit, srach o blízké, rozhodování, jestli zůstat nebo zdrhnout, než zavřou hranice. Uvědomění si, že sotva začlo krásné období vykročení k demokracii, sotva končila cenzura a kantoři mluvili pravdu, na rozdíl od učebnic /ve kterých nebylo nic o Masarykovi, zato samej Lenin a Stalin.../, sotva jsme se nadechli do svobody, tak je všemu konec .Jako když něco umře a je po všech nadějích. Ten rok jsem maturovala a nastupovala do prváku na VŠ.
Přímo vpád nás zastihl asi šest hodin po příjezdu s rodinou k tetě do Budějovic. Ta nás v noci budila s pláčem, že je válka. Místo na prázdniny na Lipno jsme valili zpátky domů do severních Čech. Jeli jsme oklikami, na hlavních tazích už byly tanky, některé jely paralelně vedle silnice v poli. Vojenská technika obsazovala benzinky...
A to jsme byli v červenci 68 na Baltu na dovolené. Spřátelila jsem se tam s fešákem z Neubrandenburgu. Byl zrovna na opušťák z vojny na víkend. Taková prázdninová láska. Povídal mi, že za měsíc je u nás. A já si naivně představovala, jak za mnou přijede z Německa na motorce do Chomutova... A opravdu byli u nás. Přesně do měsíce - vojáci armád sousedních zemí. Tanky sjížděly z příkrých svahů Krušných hor a obsazovaly město. V městské knihovně byl cyklostyl. Kluci na něm tiskli výzvy k obyvatelům, jak se vůči ozbrojencům zachovat, jak je neprovokovat, ale jak ty regulovščíky dezorientovat. Tak jsme po skupinkách mizeli v okolí Chomutova psali rusky na zdi vzkazy, ať vypadnou a přetáčeli ukazatele, aby na Prahu jeli opačným směrem. Mne se ségrou chytili dva Rusáci cestou nad městem s letákama do sousední vsi. Když seskočili z vozu a blížili se k nám se zbraní v ruce, rychle jsme šouply svazek letáků do smrčků u krajnice a dělaly jsme hodně naivní, že jako něco trháme... Nechali nás, ale byla v nás malá dušička..
4x
Bylo to šílené pro všechny. Většina lidí zažila druhou světovou, mnozí i první. Ti měli traumata ještě nezahojená a najednou zas tanky v ulicích. Mladší lidé pociťovali strašný údiv a děti strach i proto, že komunisti neustále strašili ve školách, při různých projevech a podobně hrozbou války, pořád nás někdo krmil imperialisty s raketami, měli jsme to na talíři prakticky denně. Pohled na krásné chebské náměstí, přes které projížděla ráno ve čtyři řada tanků, které otáčely hlavněmi po domech...to byl zhmotnělý bubák, ale ne ze strany imperialistů, ale tehdy tak oslavovaných zachránců před zlými nacisty. Bylo mi čerstvých 11, nebyla jsem naivní, rodiče mi vysvětlili, o co jde, ale stejně jsem byla tehdy poprvé v životě skutečně vyděšená. Přijeli jsme večer před 21.8. autem z dovolené v Bulharsku, kde na nás leckdo dělal ošklivé ksichty, prstem jakoby podřezával krk, což jsem pochopila až po tom 21. Bulhaři ty moskevské bláboly brali vždy hodně vážně. No a ráno jsme vyrazily se starší sestrou ven, sundavat vizitky ze zvonků, cedule z ulic (aby rusáci zabloudili, až půjdou zatýkat, to se tehdy říkalo), rozhlas v Chebu byl obsazen, začínaly se objevovat nápisy Ivane jdi domů, čeká tě Nataša a stolečky s peticemi, kterých jsem tehdy podepsala asi sto, máma tam nosila obědy, aby nebyli zaměstnanci o hladu a říkala, že si připadala přesně jako před dvaceti lety, kdy ji zavřelo gestapo. Babička, což nebyla žádná stařenka, ale za války byla dlouho v kriminálu, manžela jí zastřelili, ta do té doby vyprávěla s dojetím, jak přijeli rusové a šeříky zdobily tanky - od 68 pro ně neměla slušného slova, to zklamání bylo obrovské. Hrozně vypjatá situace. A dodnes nezahojené rány, pak se nemůže nikdo moc divit, že rusům nevěřím asi slovo. Jsou proradní. Ta vina leží hlavně na nich, byli to vůdci celé té smečky, o našem osudu se rozhodovalo v Moskvě, ne ve státech Varšavské smlouvy.
No, popravdě, na našem "osvobození" trvali hlavně soudruzi z NDR a Polska. Brežněvovi se do toho vůbec nechtělo.
Proč jsem fanatik? Protože se zastávám toho přiblblého Ukrajince? Nebo proto, že o tom něco vím? Mimochodem, tušíte, proč se Varšavská smlouva nazývala smlouva?
3x
Ano, všechny příspěvky výstižné a pravdivé. Osobně mohu dodat:
Moje maminka, nevidoucí, ale pamatující hrůzy konce války z r. 1945 propadla zoufalému nářku a beznaději, ze které jsme ji ještě dlouho obtížně dostávali...
A já při vědomí povinnosti jít do práce, jsem se vydal pěšky,nic nejezdilo. U nádraží (proti budově Čedoku) projížděla po nákladní auta s osvoboditeli, kteří spustili palbu, asi jen výstražnou. Ač nevoják, věděl jsem co dělat a s desítkami dalších lidí jsem sebou mrsknul na chodník, kulky nad námi svištěly. Dalo by se toho vyprávět mnoho, ale to je vzpomínka na 21.srpen zrána před 8 hodinou.
2x
Pamatuji si to přesně. Byla jsem zrovna ve třetím ročníku na učňáku a měla praxi v místní cukrárně. Ráno jsem se vzbudila a mamka brečela, že bude válka. Šla jsem tedy do práce a viděla paní vedoucí a jejího manžela dost vyděšené. Zajímavé bylo vyprávění naší sousedky v domě, že nespala celou noc a nevěděla proč, jen měla pocit, že jí do bytu vlezl někdo, kdo tam nemá co dělat, tak byt prohledala a nikoho nenašla, ale i tam mela celou noc strach.
2x
Byl jsem na prázdnikách u vojáka z povolání, kterého v noci povolali do kasáren. Autobusem jsem se vrátil domů, kde matka již nakupovala potraviny na období války. Chodili jsme k polským vojákům na tanky měnit cigarety za žiletky od táty.
Prožívali? Jak který den a podle situace, ale nic dobrého to neřešilo. Hřbitovní zeď byla pomalovaná a i po přetírání bylo vidět, co tam byl původní nápis.
2x
Byl jsem na výměnném táboře v Berlíně. Ráno nám vedoucí oznámili, že ČSSR je obsazena vojsky a Praha hoří. Pak jsme dostali radu, abychom ve městě nemluvili nahlas česky. Následovalo mnoho neověřených informací, jak se dostaneme domů, když hranice jsou uzavřené včetně názorů, že zůstaneme v NDR na převýchovu. Nakonec jsme po několika dnech dojeli s různými problémy až na hranice, kde si nás převzali zástupci podniku, který nás tam vyslal. Přejezd domů byl dost drsný, auto jsme měli označeno červeným křížem, cestou jsme viděli např. libereckou radnici...Nejsou to hezké vzpomínky.
2x
Ranni probuzení a hrozné ráno. Byl slyšet podivný hukot na ulici.Rodiče seděli v obýváku, divně zkroušení a vůbec nemluvili. Já ještě dítě a tisíce otázek v očích. Na ulici, u nás nas severu, se valila kolona tanků, směr Praha a na každém druhém tanku nahoře seděl voják se samopalem v ruce. Tank byl obrovský, děsivý, hlučný, naživo úplně jiný než v televizi, Už jako děti jsme cítily smutek jako ti dospělí.
2x
Jela jsem ve čtyři ráno do práce a po cestě byly menší kasárna, nějaký důstojník autobus zastavil. Vešel a řekl nám, že jsme byli napadeni spojeneckými vojsky a že nevědí, jak se situace bude vyvíjet. Bylo mi 18 a zmocnil se mne nepředstavitelný strach o všechny blízké. Bojovala jsem s myšlenkou, že vystoupím a pěšky se vrátím domů. Nakonec jsem to neudělala a pokračovala v cestě.
Mám nezapomenutelný zážitek s paní Bohdalovou, která byla v našem hotelu pár dnů s panem Brzobohatým. V kavárně byly obří okna, Jiřinka do jednoho skočila a mlátila pěstmi a častovala vším možným tanky, které okolo projížděly. Modlili jsme se, ať to do nás nenaperou. Udělala dost nebezpečné gesto, no herečka.
V práci nebylo do čeho píchnout, moc lidí nechodilo, protože nikdo nevěděl, co bude dál. Byli jsme přilepený na dráťák a hltali každou informaci.
Žďákovský most dostal od tanků zatěžkávací zkoušku, jely dva vedle sebe a těsně za sebou. Dívaly jsme se jako holky, jak projížděly a brečely jsme. Kluci s kýblemi vápna malovali na silnice různé nápisy, aby Ivani táhli zpátky.
Chudáci vojáci, většina z nich ani nevěděla kde jsou a proč. Mladí kluci, jako je teď Putin nasazuje na Ukrajinu.
Po cestě domů vjelo asi tak 8 tanků do lesa a měly hlavně namířené na silnici. Museli jsme okolo projet a byl to denodenní strach, aby jim nehrklo v kouli a nezačali střílet.
Celkově jsme byli nešťastní, že nám západ nepomohl se vymanit z područí tehdejšího Sovětského svazu. No stalo se, asi by to nebylo jednoduché. Nevzpomínám na tu dobu ráda.
Celkově jsme byli nešťastní, že nám západ nepomohl se vymanit z područí tehdejšího Sovětského svazu.
To byla většinová představa, ovšem mylná, protože vycházela z nepochopení mezinárodní situace.
Existují velmoci a normální státy. Ty mohou být buď v mocenském vlivu velmoci nebo neutrální. ČSSR/ČR byla na Jaltě 1941 přidělena do vlivu SSSR a tím se stala jedním z jeho satelitů či kolonií. Jakákoli odchylka od linie Moskvy se nepřipouštěla. A Západ do toho nezasahoval.
Odchylkou v 1968 bylo z pohledu Moskvy uvolňování poměrů, snaha jít vlastní cestou po vzoru Jugoslávie, Albánie či Rumunska. To nechtěla připustit. A přibývalo lidí, kterým nestačila demokratizace socialismu, ale chtěli s ním skoncovat úplně a vymanit se z vlivu Moskvy. Málo se ví, že se podepisovala petice za neutralitu. A to bylo pro Moskvu naprosto nepřípustné.
Můj politicky naivní děda během Pražského jara přesvědčoval svého bratra imigrovavšího po válce do Kanady, aby se vrátil, že tu bude svoboda atd. Ten mu řekl, že je to nesmysl a nevrátil se. Historie mu dala za pravdu. Jen nevím, co by říkal na současnou Kanadu. Asi by uvažoval, kam opět emigrovat.
2x
Myslím, že tu podobné téma už bylo. Nevím, ale už jsem se někde zmínil. Byl jsem v učebním poměru a s rodiči jsme jeli jako každý den autobusem do práce mimo město. Vystoupili jsme z tramvaje, přešli ulici a čekali jsme, až nám řidič v připraveném autobusu otevře dveře. Kdo zná Plzeň, byla to zastávka u Hamburku, začátek linky, která jela až do Mostu. Byla to pravidelná linka ČSAD, tak si dost pamatuji a také na takový zážitek se nedá zapomenout. Řidič otevřel dveře a když jsme začali nastupovat, tak povídá "slyšeli jste rádio, přepadli nás Rusáci". My jsme si mysleli, že má upito a moc jsme nechápali. Zesílil trochu rádio a tam hráli takovou divnou hudbu a každou chvilku říkali, že čekají na důležitou zprávu. Ve 4.40 jsme normálně vyrazili a asi na dvou zastávkách jsme ještě nabírali další cestující, kteří také nic nevěděli. A vyrazili jsme z města. Je to výpadovka na Most. Šok nastal po chvíli, když ve Třemošné, za zatáčkou nad základní školou, proti nám už jely ruské tanky ve směru od Kralovic. Dál už to všichni známe, "dočasný pobyt vojsk Vašavské smlouvy, který se časem zredukoval jen na vojáky sovětské armády".
1x
Vidím to jako dneska. Byly krásné teplé prázdniny, bylo mi 13 let a chystala jsem se za pár dní do 8. třídy. Ráno jsem se probudila, těšila se na další den u rybníka, na kamarádky - a najednou z kuchyně slyším pláč. Mamka a babička se objímaly a nahlas plakaly. Překvapilo mě, že mamka ani taťka nejsou v práci. Proč? Vysvětlili mi, že nás napadli Rusáci. Já vím, byly to i jiné státy, ale všude se říkalo "ti zasr...Rusáci." Mamka s babičkou se hned sháněly, jako správné hospodyně, po zásobách. Daly mi 2 veliké tašky a peněženku a poslali mě, ať koupím, co jen bude možné: hlavně mouku, cukr, rýži, těstoviny, hrách, máslo, sádlo, olej...V obchodě sice byla hlava na hlavě, ale prodávat nebylo co. Všechno zboží už bylo pryč.
Vrátila jsem se domů s prázdnou a mamka mě poslala na kole do sousední vesnice, asi 2 km daleko, zda bych pochodila tam. Bylo to od ní dost nezodpovědné. Ta silnice totiž byl hlavní tah Pardubice - Praha a právě tu používali později vojáci k přesunům na hlavní město. Jela jsem a hrozně jsem se bála. Tanky jsem naštěstí nepotkala. A v té vsi jsem dokonce i nějaké omezené množství cukru a mouky nakonec nakoupila. Zpátky jsem se moc bála, ale dojela jsem v pořádku.
Za nějaký čas jsme tu svoloč měli přímo v obci. Obsadili bývalý zámek šlechtické rodiny Mettalů včetně krásného rozlehlého parku. Z něj si udělali autodrom, v malebném jezírku umývali své nákladní ZILY. Nedalo se jít třeba do lesa na houby /jako žena/, ty bandy slídily všude. Byly to smutné roky. Sice jsem se 7 let po jejich vpádu vdala a ze vsi odstěhovala, přesto jsem byla moc ráda, když vypadli nadobro. Trvalo to ale dlouhých 23 let. Jaga.
0x
Modré nebe, sluníčko začínalo hřát. Lidé se vracejí z práce. Je válka. Stěhování starého elektronkového rádia značky Populár do obýváku. Natahování antény. Jsme s vámi, buďte s námi. Vyděšení polští kluci na koňmi tažených povozech se znakem z bílých a červených čtverců. Historický dvojplošník se stejnými znaky rozhazující letáky. Polština nezná jednoduché písmeno V. Všechna jsou dvojitá. Hořící hromádky letáků. Čtyřicetimetrový nápis "Lenine probuď se, Brežněv se zbláznil a tvoje ideje na sto let zazdil". Nevím, čím to tenkrát napsali, ale snad každých pět let to přemalovávali až nakonec otloukli omítku. Smutek, beznaděj, nedorozumění. Československá vlajka na skále.
ra252 - nevíte, proč zrovna Vám ten smutek a beznaděj nevěřím? Ano, bylo to všude okolo, ale Vy jste to prožívat negativně nemohl. Nebo jste se stal "kovaným" soudruhem až za normalizace?
Proč myslíte, že jsem se někdy stal nějakým soudruhem? Se soudruhy jsme se rozhodně rádi neměli. Ani s tehdejšími a jak se zdá ani s vámi dnešními ..
ra252 - "Považujete vstup vojsk VS do ČSSR za okupaci nebo přátelskou pomoc?" Co byste na tuto záludnou otázku tehdejších normalizačních kádrováků odpověděl? Nemyslím tenkrát, kdy šlo o vlastní existenci a rodinu, ale dnes. Opravdu si nedovedu představit, že by se někdo, kdo zažil okupaci (a odsoudil by ji), stal takovým obhájcem RuSSka a aktivním ruSSofilem.
Možná se u vás tenkrát taky vyskytovaly československé vlajky s trnovou korunou. Tak kvůli nim na mne soudruzi prostřednictvím ozbrojené pěsti nejen řvali. A do zahraničí jsem mohl jen do Polska a jen krátce.
Pokud jde o hodnocení - jedna parta soudruhů se dostala ke korytům pomluvením té předchozí, která se dostala ke korytům pomluvením té předchozí (schodou okolností té, která se aktuálně dostala ke korýtkům). A slibovala hory,doly černý les. Tím se dost lišila. A vyvolala v lidech (i ve mně) neuvěřitelné naděje a nadšení. Řekl bych, že větší, než filcák.
A ta předchozí parta si to nechtěla nechat líbit a zavolala si kamarády na pomoc, když u nich tu stávající předtím důkladně pomluvila.
A tak skončila naše výjimka v přítomnosti sovětských vojsk na území po WWII. Objektivně si myslím, že ta parta slibující modré s nebe měla ve spojení s nadšením lidu dost potenciál. Ale náš přílišný rozkvět se nehodil na východě ani na zachodzie ..
ra252 - ... a ono by stačilo napsat, že RuSSák je fuj. Ovšem, toho Vy nejste schopen. No nic, překvapit neumíte (nechcete).
0x
Ot: Podle jistého ruského novináře nebo historika si o tu pomoc zavolal sám sudruh dubček Brežněvovi telefonem. Ještě mě někdo doplní jméno člověka který to tvrdí. Dokonce i s obsahem toho rozhovoru.
nicméně důkaz jestli stále chybí, jako na cokoliv.
pozor, neplést si to se zvacím dopisem, to je něco úplně jiného
doplněno 06.08.22 21:19: Je možné, že jsi to Falin vymyslel, a nebo mu lhal sám Brežněv. Důkaz jsem nenašel. Ale je prokázáno, že dubček řekl toto: dne 13. srpna: "Soudruhu Brežněve, ať vaše politbyro udělá, co uznáte za vhodné,"
Dubček asi ne, ale někdo z těch nereformních kovanejch komunistů typu Kolder, Bilak... Z té ruské strany jdou sto let do světa dezinformace, tak bych to s tím Dubčekem brala s rezervou. Proč by si podřezával větev? Rusové jsou ostatně do teď přesvědčeni, jak nám v tom 68 pomohli.
Proč? No protože to byl od pohledu bázlivý člověk. To, co se z něj udělal za hrdinu, podle mě vůbec neodpovídá jeho naturelu. A on se měl ještě rozbrečet, když mu Václav Havel řekl, že nebude prezident, že se tak dohodlo s Čalfou
Ad jd: Jestli to ten ruský historik nemyslel ironicky, že si o tu invazi řekl Dubček sám. Vždyť byl symbolem Pražského jara. Podobně mluví teď Putin o Ukrajincích, že si za to mohou sami, že si o to říkali...
Pak jeste
Ruský historik Svjatoslav Rybas je přesvědčen, že Československo pozvalo vojska Varšavské smlouvy v srpnu 1968 do země samo. Moskva prý doufala, že vojenský zásah nebude nutný, generálnímu tajemníkovi sovětské komunistické strany Leonidu Brežněvovi ale volal jeho český kolega Alexandr Dubček. Podle Rybase žádal Dubček o intervenci 16. srpna 1968. Informace uveřejnila ruská ambasáda na Slovensko, upozornil na ně slovenský aktivista Juraj Smatana.
" Třetího srpna 1968 českoslovenští straničtí činitelé pod vedením prvního tajemníka ÚV Slovenské komunistické strany Vasiľa Biľaka poslali dopis Brežněvovi se žádostí o vojenskou pomoc a sesazení Dubčeka. Avšak Moskva stále doufala, že silový zásah nebude nutný,"napsala ruská ambasáda v Bratislavě na svůj facebookový profil.
" 16. srpna Dubček osobně telefonoval Brežněvovi a požádal o vojenskou invazi,"dodalo velvyslanectví, které se odvolává na informace "slavného ruského historika a spisovatele"Rybase.
" Žádáme vás, jako občané Slovenské a České republiky, abyste tyto výroky z vašich stránek odstranili. Urážejí nejen památku Alexandra Dubčeka, ale všechny občany Československa, kteří tu dobu přežili,"žádá po ambasádě Smatana.
Ruský historik byl na turné po Slovensku
Rybas navštívil Slovensko loni koncem září a přednášel o době od konce první světové války až po konec druhé světové války. Rybas navštívil Košice, Banskou Bystrici i Bratislavu, kde diskutoval se studenty gymnázií a vysokých škol, politology i zástupci nevládních organizací.
Podle ruského historika měl čtyři dny před údajným telefonátem Dubček po jednání ÚV KSČ prohlásit, že pokud nabude dojmu, že je Československo na prahu kontrarevoluce, osobně sovětská vojska pozve.
---
zde je uvedeno, odkud Rybas čerpal tuto informaci a že je to není bezvýznamný pisálek: obrys-kmen.cz/...
Jak 16.8.? Když ten můj kamarád - řadový německý voják někde támhle na Rujaně - to věděl měsíc předem, že k nám vtrhnou. Viz. dodatek u mé první odpovědi.
Prostě Rusko žije na dezinformacích. Tohle vymyšlené a lživé už mají zaneseno do "svých" novodobých dějin. Před asi třemi lety jsem měla jako průvodce skupinu mladých z Ruska. Jedna se mne ptala, proč je nemáme v lásce, když nás dvakrát zachránili? Já je pochválila za květen 1945 a řekla jsem, že podruhé si to pos.ali, že nás přepadli a vojensky obsadili, a ten hnusnej podraz jim nezapomeneme ... A že jim v učebnicích lžou! Pak už se mnou nemluvili a vypadali zaraženě.
Necetl jsi zrejme posledni vetu s odkazem a moje doplněno 06.08.22 21:19.
historik je v tom nevinne, napsal jsem toto:
Je možné, že jsi to Falin vymyslel, popletl, a nebo mu lhal sám Brežněv. Důkaz jsem nenašel. Také nevíme, v jakém věku to Falin měl říkat ( Ale to by mělo jít snadno zjistit od toho historika ) a jestli to bylo v jeho 90 letech (dožil se snad 98 let), no tak už to mohl mít řádně popletené v hlavě ... Ale je prokázáno, že dubček řekl dne 13. srpna: "Soudruhu Brežněve, ať vaše politbyro udělá, co uznáte za vhodné,"
@liska5 tak tomu nevěřím, že by něco někdo takovýho věděl měsíc předem... to je prostě jenom spekulace. po bitvě je každý generál. Možná věděli o tom, že bude probíhat někde cvičení. Ale asi na měsíc předem a asi určitě ne že bude invaze. A to by musel být hodně vysoce postavených aby něco takovýho i o cvičení věděl... samozřejmě teď ti nakecat cokoliv, protože lidská paměť je velmi nedokonalá. Já co si nenapíšu a nevyfotím a nezaznamenáme jinak, tak velice rychle zapomenu, pokud jde o přesná data a časy...
Neznala jsem dosud nikoho, kdo by věřil Rusům v jejich prohlášeních. Ani děti. Když si vzpomenu na historky z Katyně...takže jsem se nyní fakt pobavila.
Poláci byli v Katyni svázáni německým špagátem a postříleni německou municí. Možná to udělali Němci, možná to udělali Ukrajici, kterým před pár lety Poláci vypálili Smolensk a vyvraždili pár desetitisíců zajatců.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.