Nejste přihlášen/a.
Okolo 70 lét šla v obchodě koupit čokoláda - říkali jsme tomu "mydélko" protože to tak vypadalo a i trochu tak chutnalo.
Pamatujete si na to ještě někdo a jak se to správně jmenovalo.
Já to znala pod názvem mejdlíčko a na poutích se dalo koupit ještě nedávno ( možná ještě dá ). V žádném případě se ale nejednalo o čokoládu a teď jsem dokonce našla návod na domácí výrobu :
Nejvíc jsem mlsala v 60. letech. Čokoládu "mydelko" si nepamatuji. Ale prodávala se mejdlíčka různých barev a příchutí - růžové, žluté, oranžové, světle zelené. Byly to takové obdélníčky u sebe - asi pět, to se odlamovalo. Neměla jsem to ale vůbec ráda.
Vzpomínám i na šumáky - maličký balíček se 2 kostkami - bílá a oranžová. To jsme třeli o jazyky a následně "pěnili".
Vzpomínám na malé štangličky lipa - Energit, stálo to 20 haléřů. Uvidíte to v seriálu Chalupáři.
Vzpomínám na úžasné kokosové Eskymo bez klacíku, za 50 halířů. V čokoládě a voskovaném obalu.
Z čokolád jsem měla moc ráda jednu, byla dost velká, zřejmě 100 g, mléčná, s pomerančovou příchutí. Obal byl tmavě zelený a na něm veliký oranžový pomeranč. Ta mi chutnala moc. Vzpomínám i na "cucací" špalky. A na gumové dlouhé hady. A na tyčky černého pendreku. Jejej, to bylo dobrot.
Dělaly se "pochoutky", pro ty, co neoplývali penězi, ale chtěli si zamlsat. Byl to ale škrobový hnus. Velká "čokoláda", 100 g, stálo to celé 3 kačky. Bylo to děsné. Jmenovalo se to, bůhvíproč, pochoutka. Byla pochoutka sojová, arašídová, nugátová...Strašně nedobré, ten škrob sedal na jazyk. Ale když nebyly peníze, i ta děsná pochoutka přišla občas ke cti. Jaga.
Někdy kolem roku 1963 "frčely" takové dusivé sušenky. Dost velké balení, tmavě červený obal a na něm napsáno PETIT BEURE. Bylo to suché bez chuti, ale vzhledem k tomu, že to jedno balení stálo pouhých 80 halířů, dost dětí to nosilo do školy místo svačiny. Mně byl milejší třeba jen chleba s máslem, než tyto dusivky.
A stejně tak byl i původní Míša-jev papíru s čokopolevou a taky za padíka! Tenkrát pamatuji, že jej začali prodávat v tehdy čerstvě-nově otevřené sámošce v Čechovicích.Mejdlíčka jsem naposledy asi viděl v obchůdku u Látalů. zda-li se tak jmenoval nwn,ale bydlela tam ,nad krámem, tehdejší spolužačka ze ZDŚ, taktéž v Čechovicích naproti byla sokolovna.
Neříkalo se tomu "kačení mýdlo"? Něco se mi matně vybavilo...
tak říkalo, aspoň u nás ireceptar.cz/...
Jo, mejdlíčka pamatuju. Byly to takové sladké destičky pastelových barev, co se vylamovaly z větších placek. To jsme těma upatlnýma rukama drželi a spodními zuby vyškrabovali z hrany tu kujnou hmotu. Zas tak moc sladké to nebylo. Tady šlo o ten proces odhryzávání.
Ještě jme si kupovali v cukrárně sučuk. Takové barevné želatinové kostky /o hraně asi 3cm/ prosypané trochou škrobu. Ty byly měkší, sladší a pružnější. Později letělo žužu, fialky, atlasky, italská směs...A ještě takové skleněné sladké vroubkované s čokoládovou náplní, že by ledovky?
Jo a šumáky! Jak jsme dřeli jazyky těmi kostkami nastřídačku bílá červená. Pak byly sypké. Zase něco na lízání do upatlaných dlaní. To bylo očkování!
Pavlos-ty šumákové kostičky znám také pod názvem tiktak!
Jinak "sypaný" šumák v sáčcích prodávají u nás v Merkuru dodnes! Zdali je chuťově stejný jako tehdy? nevím Já spíše ten kostičkovaný a posléze pak Vitacit-po něm byl pak hezky žlutý-červený či oranžový jazyk (citron-jahoda nebo pomeranč). A ještě-mejdlíčka taky pamatuji,ale ty jsem nemusel.
Milovala jsem ta "mejdlíčka", všechny barvy. S čokoládou to nemělo nic společného, tak jsem se tím tláskala, až mi jednou večer bylo špatně.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.