Spadla fotka, duch?

Když Vám spadne fotka ze zdi, tak to znamená, že ji máte špatně upevněnou.

Přestože jsem ten nejpřesvědčenější matrialista a racionálně založený člověk, také se mi v životě stalo pár nepříjemných příhod, které mě podobně znepokojily. Dalo by se říci, že všechno se dá vysvětlit, ale i já si tehdy nebyl úplně jistý. Při jednom zimním večeru na chatě jsem do noci pracoval a najednou slyším za sebou zřetelný šramot a kroky. Pak jsem cítil lehký studený průvan (okna byla zavřená) a slyšel jsem spadnout nějaký předmět za mnou. S vyděšením a mrazením v zádech jsem se otočil a nikdo nikde a nic nespadlo. Vůbec mi nebylo do smíchu a navzdory svému založení jsem byl v té chvíli přesvědčen, že mě navštívil "duch". Tak jsem zdvořile pozdravil do prázdné místnosti, poděkoval za návštěvu a poprosil, aby odešel pryč. No a byl klid Ale třeba jen venku silně foukalo a průvan se nějak dostal do místnosti a v té chvíli spadla na střechu větev ze stromu, kdo ví... Prostě k osobě na obrázku promluvte a poproste ji, aby Vás neděsila

No tak já patřím také v domto ohledu spíš ktěm racionalistům, ale takové příběhoy, jako vyprávěl výše materiualista, jsem také slyšel. Dobře, řeknete si, jsou věci mezi nebem a zemí... Ale co z toho? Co by taková příhode, o které jste mluvil vy, měla znamenat? Nejčastěji jsem slýchal o tom, že obraz spadl. kdyžten, koho zobrazocal, zemřel, ale to není váš pžípad. Takže i když možně paranormální vysvětlení potenciálně připustím, na vás to nesedí, takže: nevím, co to může snamenat, tedy to neznamená níc a beru pžirozené vysvětlení, prostě byl špatně připevněn a vyviklal se. Ostatně to, že spadl dvakrát po sobě, by mne v tom jen utvrdilo, přostě definitivně přestal držet. Nebo si myslíte, že nějakž duch se bude namáhat, aby natvrdlámu pozorovateli sví varování (a jeké vlastně?) takhle opakoval?

Já vubec nejsem veřící a pověrčivý a na podobné blbosti vubec nevěřím.Ale stala se nám taková věc při které mi trochu mrazí a do dnes to vubec nikdo nechápe.

Jsem částečně zainteresován v jednom starožitnictví.Jednoho dne nám přinesla starší paní staré pendlové závažové závěsné hodiny na zed.Že jsou po manželovi má je doma dlouho nepoužívá a prostě je nepotřebuje.Hodiny jsme vykoupili.Pověsili na zed na volnou šroubovaci skobu a hotovo.Ráno přijdeme a hodiny na zemi rozsekané na několik částí.Skoba netknutá pevná nehnutá že by udržela hodiny ze železa.Drážka na zadní stěně hodin vydlabaná ve dřevě (tak se to dělalo) překrytá tuhým plechem pevně připevněným který se pak věšel do skoby.Plech nepoškozen,nezkroucen držel velmi pevně bez poškození.Hodiny byli zavěšeny dobře, zapadli do skoby jak mají.Nikdo to nechápal...Hodiny prostě nadskočit a vyháknou se ze skoby samovolně to není možné

A finále.Odpoledne přišla paní at se nezlobíme že vubec nemohla spát měla strašné výčitky k manželovi že jeho hodiny prodala a je z toho špatná zda je možné hodiny vrátit.To by vubec nebyl problém ale hodiny byli bohužel jak jsem psal na několik kusu...

Opakuji že na podobné blbosti nevěřím ale tohle...nevím,nevím co si myslet

Věřím jak tomu co vyprávěl "materialista", tak tomu co napsala "jana". A to s tím spadnutím obrazu mi vyprávěla kamarádka. Zemřela jí maminka a ona se svým bratrem zdědila po mamince barák. Bratr tam už ale dávno bydlel s tou maminkou, nahoře v patře. Kamarádka tu svou půlku začala rekonstruovat a předělávat, tak přespávala nahoře u bratra. A najednou je v noci probudila rána. Byli dva a oba je to probudilo. Ale ani jeden neměl odvahu k tomu, jít se podívat dolů, co se tam stalo. Tak až ráno našli v pokoji ležet na zemi velký obraz. Přesně to samé jako s těma hodinama. Starý obraz, háček nepoškozený a skoba ve zdi netknutá. Takže jediná možnost jak mohl ten obraz spadnout byla, že se prostě sám vysunul ze skoby a spadl na zem. V té době byla její maminka mrtvá asi měsíc. Tak jestli se jí nelíbily ty úpravy...

Tak nám zítra napište, jestli se třeba nedělo něco, co by se dít nemělo. A nemusí to být zrovna nic špatného, může to být třeba i upozornění na něco, čemu se můžete vyhnout, když si dáte pozor. Jo, kdyby si byl člověk jistý...

duch Casper?

Věci mezi nebem a zemí existují. Proč si z nich dělat legraci? Většinou to dělají lidé, kteří se jich nejvíc bojí. Asi je to nějaké znamení, pátrejte, jaké. K tomu účelu se to taky stalo.

Nechce, abyste už na něho mysleli, už chce mít klid.

Kněze a vysvětit, pokud revenant neodejde, tak na nějakou faru, tam už poradí.

Pokud slysite zvuk kopyt, tak to bude spis kun nez zebra...cili asi byla spatne pripevnena...

V noci mě i manželku v ložnici na patře probudil zvuk, jako by někdo otvíral a zavíral šuplíky dole v jídelně. Trochu vyjukaný jsem se šel po špičkách podívat, jestli to není zloděj. Rozsvítil jsem, nikde nikdo, šuplíky zavřené, dveře zamčené, okna zavřená. Druhý den nám volali příbuzní, že v noci umřel děda. Tak si myslíme, že se přišel s námi rozloučit.

Když nám rodiče hlídali malé děti a my byli v práci, slyšeli kroky na vrzavém dřevěném schodišti. Táta tam vyletěl, že děti nespí a že jim vyhubuje, ale tam nikdo. Šel je zkontrolovat do pokojů, ale spaly jak zabité.

Malá si dělala v pokojíku úlohy a jen tak mimochodem mi potvrdila, že ví, že je v našem domě duch, že ho cítila a i viděla, když dělala psací úkoly, že cosi stálo za ní a koukalo přes rameno. Byla jako malé dítě vnímavá, ale že se toho nebála. Popsala to jako dlouhou světlou průhlednou postavu. Po čase jsme se dozvěděli od starousedlíků, že před námi na tomto pozemku stál starý dům, kde se majitel oběsil.

I já, když jsem byl večer sám doma, udělal jsem si večer pro sebe. Zapálil si svíčku, otevřel lahvinku a popíjel víno a koukal na televizi. Náhle se svíčka začala chvět, jako by byl průvan a přes mě přešel chlad a ochladilo se o 10 °C. To trvalo pár vteřin. Takže asi zase ten duch prošel kolem a byl se mnou. Naštěstí nám neubližoval, jen tu byl s námi. Tak jsme si na něj zvykli. Jak jsme se po pár letech stěhovali, novým majitelům jsme to neřekli, ale ta paní, co bydlela po nás, se tu prý bála.

já bych měl taky jednu historku, která ale patří spíš tak leda do Blesku nebo do Aha. Kopili jsme byt na Slovácku, nastěhovali jsme se tam a jednou v noci mě probudila rudá záře, přímo nad mojí postelí. Do smrti budu tvrdit, že jsem ji viděl. Pak jsem se dozvěděl, že před námi v onom bytě bydlela zasloužilá funkcionářka Českoslovanského svazu žen a její nejlepší kamarádkou byla velká šéfka svazu žen, členka ústředního výboru komunistické strany a poslankyně parlamentu, jistá Marie Kabrhelová. Ta k ní jezdila na návštěvy a spávala přímo v tom pokoji a přesně u té stěny, kam jsme si postavili postel.

Paráda, co? Kam se hrabou hrůzostrašné historky o poltergaistech. U nás doma strašila Kabrhelová.