Dávám to do volné diskuse, prostě mě jen tak zajímá, jestli i vy ostatní pláčete u filmů. 
Nikdy jsem to nedělala, ale posledních 5 let to je čím dál častěji. Teď koukám na Forrest Gump, držím se, držím a až umře jeho žena, tak to neudržím a zas budu bulit jako želva.
A je to.. teď si jen tak doufám, že se manža ještě zdrží v práci, protože se mi bude řehtat. 
0x
mařenko já brečím i u serálu (např. dojemná scéna když mi umřel Šambera v ordinačce jak jim to oznamovaly) ale nedělá mi problém brečet i u zpráv (např. jak ta paní měla staršně moc psů i několik v jendom kotci a týrala je tak) jinak právě jsem vyhodila kapesník také jsem koukala na Forresta
0x
Máří, buď v klidu 
Za poslední dva měsíce Hachiko: A Dogs Story a Dear John to jistí Spolehlivě mě dokáže rozbulit taky jakýkoliv dokument na jisté téma, naposled jeden ze série čtyř Zapomenutých transportů...veřejná projekce, no paráda. Ale tam se netřeba stydět...
Nicméně doma takhle v noci, když na něco kouknem, tak bulím zcela běžně... Dřív mi bylo trapně a dneska už je přítel dávno zvyklý Vždycky řekne: To se spraví, za chvíli budou titulky a bude to dobrý... :D
To má drahá polovina se vyloženě baví tak škodolibým způsobem, že když se vší silou držím a kupodivu odolávám, tak řekne velmi konejšivým hlasem: "Mařenko viď, to je tak dojemný" a to mi stačí a bulím. Já posledně brečela i u zfilmované Babičky od B.Němcové, ale to jsem se pak smála sama sobě taky. :D
Pu, dík za tip na film, až budu sama doma podívám se. 
Tak jedině sama, v tom případě 
Oba filmy jsou slaďáky jako blázen, ale nejsou úplně "tupé" - je to fajn večerní pokoukání. A musím říct, že u Hachiko bulili naprosto všichni, i recenzenti z csfd, tak jsem byla zvědavá - a přítel zase nic 
:D a přitom tak sliboval, že když teda všichni, tak že asi bude.. 
, ale říkal, že knedlík v krku teda měl. Tak příjemné koukání!
Mařenko ono i chlapům se to někdy tak zvláštně sevře v krku a oči se někdy i mírně zalesknou. Vždycky když koukám na Love Story, Griffin and Phoenix a nebo Statečné srdce Tak ten knedlík v krku cítím. Někdy to chlapi maskujou tím,že si začnou nenápadně utahovat z protějšku.
No jo, Love Story, tak to je spolehlivý spouštěč, tam já brečím, ještě než to začne... A ta poznámka o chlapech je fakt dobrá 
0x
Já teda u filmů skoro, ne, opravdu vyjímečně. Ale u čeho bulim jak želva a to 100% vždy, je když vidim záběry týraných zvířat. To je něco, na co se nemůžu dívat, to je jasnej spouštěč...
Jj, to zároveň zuřím i brečím. Můj tchán strašně brečel u výměny manželek, jak tam paní dělila jeden jogurt mezi 3 děti. 
toireasa tak u toho tedá já né ,ale ty slova co ze mně padaj se nedají ani napsat po 22 hodině. Nevím co bych udělal mít takové hovado po ruce ,myslím ,že bych asi fakt dokázal ublížit.
Já bych takový lidi bez milosti střílela, to jsou zrůdy. Jinak s tím pláčem si nemůžu pomoct, jakmile vidim trpící zvíře, tak prostě řvu...Třeba dneska jsem viděla záběry ze Států, ukazovali tu ropnou katastrofu a ty chudáky zvířata...
0x
Jednou jsem viděl nějaký film.. ani nevím jak se to jmenovalo. Malý chlapeček se dívá s takovou tou dětskou důvěrou na rodiče, kteří mu zamávají a pak oba skočí nebo spadnou z nějaké srázu a chlapeček tak stojí a nechápavě se dívá a nejde mu to do makovičky... je to tak deset roků co jsem to viděl a řval jsem jak Škopková u angeliky. Jenže nedávno jsem se tak koukal na našeho tříletýho Vojtíka který se díval na mě jak odjíždím do práce a měl stejně nechápavý výraz v obličejíčku a nechápal proč odjíždím, když jsme si před malou hcvílý tak hezky hráli. To jsem se málem rozbulel...
0x
Pláču, a nejen u filmů, stačí i nějaké dost nepříjemné zprávy v TV, kdy mám na krajíčku, nebo i šťastné události o kterých se dozvím z TV nebo z internetu, je mi do breku, když slyším hodně brečet nějaké dítě, třeba u doktora, ale když řvaly moje děti, když si rozbili koleno, to mi bylo fuk:D Taky mi vyhrkli slzy, když dal Rachna góól pár vteřin před koncem zápasu, to mě opravdu dostalo
0x
Jsem chlap,55 let a i já uroním slzu,když je něco dojemného a taky mívám husí kůži když slyším nějakou dojemnou písničku . Je to lidské a vůbec se zato nestydím.
No vidíte to a hlavně že se klučinům tluče do hlavy "nebreč, jsi chlap". Manžovi to nahustili tak dokonale, že city vůbec neumí pustit ven. (ale má je, dlouhodobým průzkumem už je umím zaznamet v hloubi duše)
0x
A to je dobře, že lidé umí plakat, že mají emoce a nestydí se je dát najevo.
Jako malé dítě jsem směla plakat, ale už trošku odrostlejší jsem plakat nesměla. Táta byl vychovaný velice tvrdě a tak vychovával mě. Vždycky řval, ať nedělám divadlo, tyjátr. A tak se stalo, že někdy mám v sobě moře slz, bolesti a hořkosti a vyplakat se neumím, nemůžu. Mám knedlík v krku, nemůžu mluvit a mám touhu utéci někam do pryč. 
Je to strašné, protože ta bolest zůstává někde, v siláži paměti, strašně dlouho a podvědomí to řeší strašlivými sny. Po rakovině, pravila psycholožka, že jsem se k tomu postavila jako k nutnosti to přežít, hlava a dušička to nezpracovala, jen uložila. 
A z toho jsou ty opravdu děsivé sny. Chtěla bych umět plakat, slzami odplavit bolest i dojetí. Nejde mi to a pěkně mě to sejří.
Babkazov, to jste hezky a moc pravdivě napsala. I slza v oku se mi zaleskla. (já jsem takový cíťa a ještě si na to založím otázku :D)
Chápu co to musí být,hlavu jak papiňák. Ono co si budem povídat, pláču nad objetím milenců v seriálu, ale na konci pláče už to jsou slzy za něco úplně jiného. Jakoby si člověk tu duši schválně vymyl.
Je to zvláštní, nikdy by mne nenapadlo, že tohle budu někomu v životě přát, ale babkazov, přeji vám moc ať jednou propuknete v slzavé údolí. Jen na chvilku, ale přece. 
0x
Mě teda úplně dostal film La storia (Příběh) s C. Cardinalovou, který jsem viděl tak před 20 lety. Ještě druhej den jsem z toho byl špatnej. Chtěl bych - a zároveň nechtěl - ho vidět znovu. Abych se ujistil jestli to opravdu bylo tak smutný, nebo jsem na tom byl nějak divně já a teď by mě to přišlo jako běžnej, trochu smutnej film.
0x
Forrest mě spolehlivě dostane. Pak jsem brečela, když v seriálu Komisař Rex postřelili Rexe a jeho pán u něho seděl a mluvil na něho (a když Rex potutelně otevřel oko, ta radost!) a když vidím ty chudáky bezmocné olepené ropou. Manžela jsem viděla taky s podezřele lesklýma očima, což ho v mých (tou dobou už dávno slzících) očích velmi zlidštilo a pozvedlo.
0x
Mařenko, u filmů bulím i já a můj muž se mi nesměje. Naposledy mě rozplakal film Na křídlech vážky. myslím, že to, že jsme citlivé povahy není nic divného a nemusíme se za to stydět.
Mařenko, vytrysknou mně slzy, jako hrachy u Babičky, u Foresta, u filmů pro pamětníky. Tam kde je utrpení, nemoce, ale na to ani nemůžu koukat. PT /stařenka/
0x
Mařenko já už předem vím, kdy uroním nějakou tu slzičku. A to koukám na televizi fakt výjimečně. Naposledy jsem brečela u dokumentu, kdy tuším v Americe zpívali osmdesátiletí senioři rock! To bylo něco tak krásného, že jsem bulila celý konec. Protože jejich řady tak nějak během natáčení prořídly. A věřte mi, že jak vám budou přibývat roky, budete bulit ještě víc. A nijak to nezadržuji, proč také? Emoce přeci musí ven - vždyť je to pěkné, že lidi nejsou neteční a dokážou nejen plakat, ale i pomáhat! Ale samozřejmě, že lepší je brečet radostí - třeba zlatá v hokeji. Nebo když vidím tu ohromnou radost a slzy v očích vítězů formule 1 - a jsou to přeci drsní chlapíci. Tak to si také pořvu s nimi! 
0x
tak jsem si zrovna poplakal u Asterixe a Obelixe. Smál jsem se až jsem plakal, ale ne tomu filmu ale ynovi když se smál tomu filmu... jsme se smál až mi tekli slzy...
To je asi emoce nejlepší... odpoledne jsem se královsky bavila u starého filmu Pošetilost mocných...
:D Tak to jsem zažila Jiříku tak před rokem. Pouštěla jsem synovci na jeho přání Toma a Jerryho. Situaci, kdy Tom naboural do zdi až mu vylezli oči z důlků jsem se smála až jsem se za břicho popadala. Protože to, jak to dítě umí vyprsknout, to se vydržet fakt nedá.
Pusťte si zvuk, tohle je fakt mazec. Nevydržíte nikdo.
alespoň se neusmát. 
Tak dneska, v 17.45 začnu bulit a nepřestanu patrně až do konce. Ale podívám se.
Přírodopisný dokument Austr. (2008). Charismatický veterinář dr. Chris Brown, jehož klinika se nalézá poblíž slavné pláže Bondi Beach v Novém Jižním Walesu, pomáhá nejrůznějším druhům zvířat od jejich potíží. Tentokrát zachraňuje nemocného tučňáka, kterého na pobřeží vyplavilo moře, operuje sedmiměsíční štěně a bojuje o život tříleté fenky, kterou někdo otrávil
Charismatický veterinář dr. Chris Brown, jehož klinika se nalézá poblíž slavné pláže Bondi Beach v Novém Jižním Walesu, pomáhá nejrůznějším druhům zvířat od jejich potíží. Tentokrát zachraňuje nemocného tučňáka, kterého na pobřeží vyplavilo moře, operuje sedmiměsíční štěně a bojuje o život tříleté fenky, kterou někdo otrávil.Australský přírodopisný dokument (2008)
Luci, jak jsi na tom? Já si musela dát sprchu, hodně chladnou. Já blbec Ještě mi pár minut po začátku přišla sms od kámošky - "necum na novu mařka znáš se" 
Ty operace mi nevadí, ale ta Rotwina ... to mi neměli dělat
0x
Ano , je to divný ale často mám na krajíčku. Dokonce jsem jednou zjistil, když bylo asi smutné nebo citlivé období, že jsem bečel u kreslené pohídky ( nebudu psat jaké, abyste se mi nesmáli ). Žena mi to v legraci dodnes připomíná. Každý člověk má práh citů někde jinde. Jen drsní chlapi z westernu to nikdy nepřiznají ...
0x
Nečetl sem celou otázku ale teď sem měl slzy na krajíčku u filmu Zelená míle kde ten OBR držel ty 2 holčičky.
Jinak brečím jak želva když hraje v nějakým mým oblíbeným filmu muzika, jako třeba ve filmu od Formana VLASY nebo v BUTCH CASSIDY a SUNDANCE KID jak vozí tu kočku na kole a PAUL NEWMAN vyleze z toho srubu a ptá se co že to dělá. On mu odpoví že mu svádí jeho ženskou. Ale takovejch příkladů bych určitě našel víc.
Co sem ale poznal tak nejkrásnější je když u tý samý situace bulej dva lidi co sou spolu.
Ta noc je potom móóóc krasná!.!.! 
0x
Teď sem teprv dočetl celý vlákno.
A co když umřel pan doktor ŠTROSMAJER?.?.?
U toho bulela snad půlka národa. Já samozřejmě pokaždý když sem to viděl znovu.
Vy krávo nebeskááááááá...
0x
A nebo zrovna teď. Rudolf Hrušínský jako komisař Ledvina- ,,Možná tam maj Plzeň, ale neuměj ji točit". To je zas něco na NÁRODNÍ HRDOST!.!.!
0x
Mám film u kterého jsem poprvé brečela byla Babička. Babičce se stýská po Barunce..babička umře a Barunka vzpomíná na její oblíbenou písen O hřebíčku..
A znáte film Druhá nebo první? Ten jsem probrečela taky..jak matka umírá a rodina se s ní loučí. Susan Sarandon vysvětluje Julia Roberts vysvětlit, že ona je sice minulost, ale ona je jejich budoucnost. Ona uvidí jak děti jí rostou, jak se její dcera vdá..tak tenhle film mě fakt dostal.
Je pravda, že jsem měla v poslední době pocit, že je najednou dost filmů, kde matka onemocní a umírá a rodina se snaží s tím vyrovnat a rozloučit se...možná to bylo i tím, že moje mamka taky byla v tu dobu nemocná a tak jsem to asi víc vnímala, ale brečela jsem u televize a nestyděla jsem se. Prostě ta představa, že to samé zažíváme i my byla prostě pro mě strašná a i ted jak to píšu, tak mám na krajíčku..
0x
Jo, pláču a proč ne. Dokonce když nedávno dávali 3., díl Vinnetoua, tak jsem brečela stejně, jako kdysi dávno, když jsem to viděla poprvé. Člověku se tak nějak uleví. Ale zažila jsem i svého tehdy asi 8letého syna, který byl úplně bez sebe na konci filmi Bílý Bim, Černé ucho. Byl k neutišení a nepomáhalo ani, když jsme mu vysvětlovali, že je to jenom film a ve skutečnosti ten pejsek neumřel. A.
Láska téměř, až za hrob. PT /stařenka/
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.