Nejste přihlášen/a.
Zdravím, rád bych se podělil o svůj boj s hledáním práce. Vystudoval jsem strojní inženýrství a mám titul inženýr. Za poslední 4 měsíce jsem byl na desítkách pohovorů a hledal práci v oboru. Vždycky jsem se slušně oblékl, přijel v umytém autě a snažil se vystupovat profesionálně. Všem se to vždycky líbilo, že "zatím jste nejlepší kandidát" a podobné kecy. Ani jedno z toho nevyšlo, výsledek byl vždy, že si nemyslí, že je práce pro mě vhodná, že jsem překvalifikovaný a že by mě to nebavilo. Vykašlal jsem se na tento typ kancelářských pozic a zkusil se hlásit na svářeče bez praxe, hlídače, kontrolora a všude mi řekli, že jsem zase překvalifikovaný anebo, ze něco takového ještě neviděli, že je to škoda a proto mi to nedají. Upravil jsem si životopis, smazal vysokou škoku, dovednosti a teď vystupuji jako středoškolák a snažím se získat místo údržbáře-mechanika. Pokud to vyjde, budu opravdu rád a s hledáním čehokoli jiného končím. Setkal se někdo s něčím podobným z vlastní zkušenosti?
Ne, je to divné. I když - záleží asi, o jaké místo se zajímáte. Třeba u nás sháníme kvalifikované lidi na pozici servisního technika (což bych řekl že proti třeba hlídači je jiný level i finančně) a je to docela problém někoho sehnat. Je ale pravda, že to rozhodně není kancelařina, je to ježdění po zákaznících. Hlásí se sice dost lidí, ale první co se zajímají jsou prachy, ale na elktroschematu pak třeba nepoznají ani servomotor. Ono je to dost komplexní povolání, je to o mechanice, hodně o elektrice a, pochopitelně, počítače jsou dnes snad v každé mašině.
Ja som po pár takých skúsennostiach z mladosti sa rozhodol,že tam kde chcú poslať životopis alebo po pohovore,že dajú vedieť nemá zmysel sa tomu venovať ďalej. Buď vás chcú alebo nie,ostatné je už len ich špekulácia,aby za najnižšie náklady získali najvhodnejšieho kandidáta. Ich prístup potom bude taký istý aj zamestnancom. Česť výnimkam.
Pokud hledani nejvhodnejsiho kandidata za nejnizsi naklady je spatne a nazyvas to spekulaci, jak je to dle Tebe tedy spravne?
Maji snad hledat nejnevhodnejsiho kandidata za co nejvyssi naklady?
Nebo jak tomu tvemu komentari rozumet?
(Ne, ze by to neexistovalo. Dopadum techto experimentu se rika ruzne. Nekdy treba pozitivni diskriminace. V korporatu eufeministicky diverzita.)
No, tak to jsme na tom podobně.. Já teda nemám VŠ, ale jen SŠ - průmyslovku v oboru strojírenství (jsem rok po škole) a nikde mě prostě nechtějí. Byl jsem od nového roku, tak ve třiceti firmách na pohovoru. Vše probíhá v klidu, jenže pak mi přijde na email, že vybrali jiného vhodného uchazeče. A to už zkousím i mimo obor. (jediné na co nepíši, tak jsou směny, kde se pracuje 12 hodin)
A těch životopisů, co jsem odeslal a buďto mi ihned napsali, že dali přednost někomu jinému a nebo jsem nedostal žádnou odpověď... Těch bylo...
Nejhorší je to, že se mi nikam už nechce chodit, jelikož si už vždy řeknu, že je to marné, že z toho určitě nic nebude a vyberou někoho jiného...
Za poslední týden, jsem odeslal 17 emailů, jestli by se něco nenašlo, nebo přímo na danou pozici, tak uvidím, ale zatím to vypadá zase, že bude velké "hovínko".
Ano, z doby cca před 15 lety mám takřka totožné zážitky. Pracovala jsem předtím 15 let v České pojišťovně. Vlivem PPF byla rozprášena původní struktura a všechny činnosti byly přesunuty do klientských center, což pro mě znamenalo denně dojíždět do práce 60 km. Intenzivně jsem hledala práci v místě bydliště a setkávala jsem se se stejnými výroky jako Vy. Slovo "převzdělaná" jsem v té době slyšela často. Poštěstilo se mi ve státní správě, kde bylo zřejmě do značné míry důležité, že mám titul. Až do té doby to nezajímalo nikoho, ani mě, netoužila jsem po "vyšším postu" a bylo mi dobře na středoškolských pozicích, tzv. jednooký král mezi slepými. Důležité bylo, jaké lidi jsem měla kolem sebe, ne kdo jsem já. Proto jsem se tenkrát nepokoušela o konkurzy na vysokoškolská místa, navíc tam měli pro mě tehdy nesplnitelné požadavky jako různé jazyky na úrovni rodilého mluvčího, povinná měsíční stáž v Německu, zkušenosti s vedením nejméně 20členného kolektivu a podobně, z čehož jsem měla jenom deprese. Pro státní správu stačilo vypadat slušně a na výběrko se naučit 4-5 relevantních zákonů. A vydržet ten zvláštní vesmír státní správy.
Hodně štěstí.
Já jsem to zažil před 17 roky.
Když jsem hledal mimo obor, tak byl požadavek min. 5 let praxe v daném oboru a to měli všude a nyní je to taky tak.
Prý nebudou někoho vše učit - ale kde ten kandidát má tu praxi získat?
A když v oboru - postupujete do druhého kola, pak do třetího a nakonec odpověď, že dali přednost tomu kdo lépe splňoval daná kritéria. ( a já jsem měl dělat přesně to co jsem dělal již 15 let ).
Nakonec mi na pracáku řekli, že chtějí zaměstnance do 35 let, ale to nemůžou nikde napsat, proto tyto odpovědi.
Takže mě nevzali ne proto, že byl někdo lepší, ale proto že mi v té době bylo více než 40.
A jinak mi v té době říkal kamarád, že jedna firma měla tento požadavek:
Hledala inženýra min. 10 let praxe věk max.30 let. - taková osoba nemůže existovat - copak je někdo inženýrem ve 20 letech?
Kámoš dělá na personálním. Vždycky se mu sejde hromada životopisů. Tak vezme tak polovinu a hodí jí do koše. Ti lidi mají smůlu a proto si tu práci u nich nezaslouží.
Za život jsem zkusil poslat jeden životopis, ale nikdy jsem nebyl nezaměstnaný. Jakmile se objevilo něco lepšího, tak jsem tam šel. Neřešil jsem rekvalifikace, papíry, pohovory... prostě jsem přišel, domluvil se a zkusil to.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.