9x
V Lidlu, Albertu či Billle,
nekupuji, co mně milé,
ale beru jen to, co je v akci.
Pak uvařím, co mi vyjde...
a ne to, co já chci.
Slevněné brambory s dnes prošlým tvarohem,
boduju s polévkou s kuřecím skeletem.
Z kopřiv špenát, čaj z malinového listí,
fazole, či hrách a kroupy, ty to jistí.
Myju si ruce nad kýblem nad vanou,
tím se dá spláchovat, když zlé časy nastanou.
3x
Celý život makáme a šetříme, abychom v důchodu nebrečeli z bídy a nemuseli nás živit naše děti. Nechlastáme, nekouříme a dovolené jen pár dní v ČR v kempu či v zahraničí na pozvání (tzn. ubytování i jídlo téměř zdarma). Stravujeme se skromně a veškerou zeleninu a ovoce si vypěstujeme, vajíčka i prodáváme. Doma nepřetápíme a raději navlékáme svetry a ponožky.
Je mi někdy líto, že jsem vždycky taky tak žila, Když zemřel manžel, děti mají své rodiny a jsou jinde, tak si někdy říkám, že jsem možná mohla žít trochu jinak. Trochu si ten život užít, někde se podívat,/ jednou jsme byli na pozvání v cizině a celkem nás dovolená vyšla dráž než v hotelu, měli jsme pořád pocit, abychom nebyli něco dlužní / ,nevidět cestopisy jen v televizi , teď už nic nedoženu, peníze, co jsme ušetřili, snažím se neutrácet, pořád mám strach, abych nebyla chudá. S dětmi mám dobrý vztah, ale neřekla bych jim, že nemám peníze, že mám doma zimu, styděla bych se. To bych musela být úplně na dně. Jinak jsem se životem celkem spokojená,dost jsem zvládla, ale stejně jsem mohla víc.
2x
Peru často, protože jsem čistotná a chodíme v čistém.
Denně pro čtyřčlennou rodinu 4x čisté tričko, spodní prádlo, ponožky. To dělá za týden 28 triček, 28x spodní prádlo, 56ks ponožek. To je minimum, které je dost často navýšené, když se děti uprasí a já taky v létě nenosím propocené spoďáry od rozednění do soumraku. K tomu nějaké kalhoty, mikiny, tepláky, manžela taky nenechám v montérkách běhat měsíc a svoje propocené sportovní oblečení neschovávám na příště. Povlečení měním co 2 týdny, ručníky 2x do týdne. Pračka na 7kg vypere povlečení jen ze dvou postelí, je třeba sem tam se postarat i o matraci, kdy peru snímatelný potah na matraci, nepropustnou podložku a krytku matrace.
Ale že nemá každý nastavený hygienický standard jako já, se utvrzuji při každé jízdě MHD. Po tom, co jsem jezdila jen autem, úplně jsem zapomněla, že lidé dost smrdí a pohádková hláška "čichám čichám člověčinu" dostala úpně jiný rozměr.
2x
2x
Zatím zvládáme sami, od dětí pomoc nevyžadujeme. Dcera nám v minulosti občas bez říkání přivezla vejce, ale v polovině dubna jsme si po pauze koupili několik vlastních slepiček, tak už jsme soběstační.
Ceny jsou ale šílené. Třeba ve městě jsem viděla krabičky s jíškou Knorr za 24,90. V městysi kousek od nás je nějaký "cop" 
, tedy coop, Jednota a tam je stejná jíška za 62 Kč. Vadí mi ty propastné rozdíly. Dřív jsem máslo za 10 korun koupila v Chebu, v Pardubicích i v Ostravě. Dneska musí člověk pátrat a uvažovat, co ano a co už ne a hlavně KDE. Nejhůř jsou na tom ti lidé, kteří už nikam nemohou a jsou odkázáni jenom na ty nestydaté prodejny doma.
Koupila jsem včera jeden balíček mouky za 19,90. Tytam jsou doby, kdy jsem koupila celý balík /10 kusů/ a měla ji do foroty, dokud jsem ji nespotřebovala. To už dneska nejde. Koupila jsem chleba za 45 korun. K tomu citrony a byla to stovka. Za tři položky! 
Dědu začíná honit mlsná na meloun. Ve městě je měli. Nekrájeli, jen si vzít celý. Jedna mladá paní ho ve vozíku měla. Poprosila jsem, ať mi ukáže lístek s cenou za ten jeden kus. Ten jeden meloun a nebyl moc velký, stál 185 Kč. Bylo mi v tu chvíli smutno. Musím počkat, až bude sezóna. Snad budou pak ceny aspoň trochu přijatelnější.
Nejsme rozežraní boháči, nejsme ani chudáci. Jsme prostě důchodci. Ale už se pomalu učím různé zboží si odpustit. Třeba máslo. Je mi opravdu smutno, ale jinak se to vážně dělat nedá. Hospodyně musí uvažovat. Také bych důchod bez problémů dokázala prožrat za týden a pak natahovat ruku pro dávky. Ale byli jsme prostě jinak vychovaní, tak, že si musíme poradit sami. Takže občas brambory s mlíkem, bramboráky, nudle s mákem, škubánky, zemlbába, česnečka...a ono to půjde. Aspoň zhubneme.
Ne, není mi do zpěvu, nedělám si legraci, ale musí to člověk brát, pokud možno s humorem. Tolik špatných zpráv odevšad a ještě mít špatnou náladu? To by už byl opravdu náš konec. Jaga.
1x
Sice jim také řákáme "mladí", ale syn je již v hornickém důchodu přes 24 tisíc, snacha má příjem 50 ticíc a může jít za rok do důchodu, ale řekli, že bude pracovat dál, kdyby byli oba v důchodu, tak by s penězma nevyšli. Děti, vnoučata, ani nás, nijak nepodporují, příjem mají jen pro sebe.
Já s manželkou máme dohromady 26 tisíc důchodu a syna ještě podporujeme tím, co nám vyroste na zahrádce. Přitom na nám na zahrádce pomůžou jen se sklízením toho, co si odvezou.
Jak budou ti mladí "mladí" žít až přijde daleko větší krize, to si těžko dokážeme představit.
důchodu přes 24 tisíc, snacha má příjem 50 ticíc
mladí mají tolika peněz? Kdo z nás to má, a musí vyjít.
Doplňuji k jejich nákladům:
"Mladí" bydlí v pronajatém bytě, kde platí měsíčně 11.000,- a mají malou dřevěnou chatu, která žádknou větší údržbu nepotřebuje. Žádnou hypotéku nebo půjčky nezplácejí ani nezpláceli.
Za co tolik utratí netuším a údajně to ani oni neví, je to prý za běžné, potřebné věci.
0x
Pokud vám můžou děti pomoct,tak to máte ještě dobré. Já jsem sama,tak veškeré náklady na bydlení platím jen já, vařím si,mám zahrádku,tak se snažím něco vypěstovat a nakupuji hlavně ve slevách. Po zaplacení všech nutných výdajů mi zbývají na jídlo, drogerii, léky a ostatní tak 4 500,-, co jsem si stačila ušetřit, tak postupně z toho platím nenadálé výdaje, ale vždycky mi krvácí srdce, protože si říkám, že může být daleko hůž, tak abych měla na případnou pečovatelku a různé služby. No,asi jako nemohoucí bych dlouho žít nemohla. Nikam nejezdím a tak mi to připadá, že můj život nějak začíná postrádat hodnotu. Představovala jsem si, co všechno v důchodu budu podnikat a ono to nejde - i zdravotně.
Snažím se tvářit jako optimista, ale jsem pesimista. A mladí to budou mít takové, jaké si to udělají. Ale někdy mě to ničí, ráda bych jela třeba do termálů aspoň na pár dní, ale ty peníze nemůžu dát. Ráda bych se sešla s kamarádkou třeba v cukrárně, ale za kafe 50,- a za zákusek třeba 60,- Kč mi je opravdu líto zaplatit. A to tyto ceny jsou ještě lidové. Na večeři nebo na obědě v restauraci jsem už nebyla hodně dlouho. Obědy si vozit taky nenechávám, za oběd dát 100,- se mi zdá hodně. No, ten důchod jsem si představovala opravdu jinak. A my se zlepšení těžko dožijeme.Ještě, že píšete migranti, čím víc lidí tady bude, tím větší bude nedostatek potravin,víc se nevypěstuje, nedoveze
A taky si myslím,že my jsme byli zvyklí žít celkem skromně, většinou v tom pokračujeme, tak pokud nebude válka, nějaká přírodní katastrofa, pokud budeme mít kde bydlet a budeme mít potřebné léky, tak se snad přizpůsobíme. Moc si přeju, aby se všechno vyřešilo a byl klid.Taky nechci veřejně nic ať tak nebo tak hodnotit, tuhle jsem napsala do diskuze na Seznamu něco, přidala jsem odkazy na Wikipedii,Google a byla jsem zablokovaná.
.
0x
Určitě jsou lidi, kteří už teď můžou mít potíže. Vůbec to nepopírám. Ale taky okolo sebe vidím, že lidi nadávají na ceny a přitom ke svačině sní 2 rohlíky a na každý si dají ze 100g balíčku salámu ten jeden pruh koleček. Což třeba není úplně nezbytné. V téměř každém vozíku v obchodě vidím brambůrky, sladkosti, alkohol... Neříkám, že nic takového nejím, nejsem svatá, ale jsou to věci bez kterých se obejde a na kterých můžu ušetřit.
Co mě děsí jsou spíš ceny energií a benzínu, s potravinami jsem zatím celkem ok.
0x
Říkal jakýsi vládní poradce či co že kdo má málo a šéf nechce přidat - má si najít druhé zaměstnání. 16 hodin práce denně od pondělí do pátku ještě nikoho nezabilo a tak prý na spaní těch 8 hodin pořád zbývá..nebo 6, no ..a důchodci normálka: jít do práce. Taky jich spousta pracuje. Tedy toto je návod od mocipánů.
Takže to sdělil finanční poradce a uděláme z toho mocipána. a rovedeme to katastrofálním směrem.
Ale další rady se již nesdělí. Vytrhnout větu z dlouhého taxtu, proč ne. každý má právo sdělit, co uzná za vhodné.
Kdo z Vám musí mít dvě zaměstnání?
Lidé by se měli zaměřit na osekání všech zbytných výdajů. Případně si mohou najít další zaměstnání, aby si navýšili příjmy. Na trhu práce je stále velký přebytek volných pracovních míst, která mohou pomoci k řešení finančních problémů v rodinných rozpočtech," uvedl konkrétně
Kdepak, já jsem důchodce a užívám si. Sice po mne chtějí, abych šel zaskočit za nemocné, ale já přivýdělek nepotřebuji.
Postaral jsem se za pracovní činnosti, abych se měl v důchodu dobře.
0x
Jedna z možností, jak ušetřit je si najít partnera- dva to lépe utáhnou. Další rada je jíst málo, většina lidí se dost přežírá, chodit ven za každého počasí a tím se otužovat, najít si i v pozdním věku nějakou zábavu, ať vyplním den, ne jen tupě zírat na tv, a stěžovat si, jak je všechno drahé...
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.