Seznámila jsem se s fajn klukem, který ale není z mého města...jsme od sebe cca 60 km, cca půl hodiny po dálnici. Jsem už ve věku, kdy jsem samostatná, dokážu se za ním dopravit sama...nicméně jsme přesto omezeni víceméně jen na společné víkendy. Nejsem si jistá, jestli tenhle styl vztahu zvládnu... Máte s tím někdo zkušenost? Případně jak dlouho jste se takto navštěvovali, než došlo na sestěhování?
8x
Kluk z Prahy, ona od Košic. Poznali se v 66 roce. U vody. Voják, studentka. Výměna adresy, pár dopisů. Týdně.
Další setkání po půl roce, v Tatrách. Na půl dne. První, ukradenou pusu následovala facka. A loučení. Po něm civil, a maturita.
Potom setkání tak jednou za dva, tři měsíce. Na jeden den a noc. Už bez facek. O to horší loučení.
V 68 jim první společnou dovolenou přerušila spřátelená vojska. Návraty domů.
A zase sem-tam cesty, tam 700 km, a dalších 700 km vlakem zpátky. 9 až 11 hodin těšení, potom 9 až 11 hodin smutného rozjímání.Vzpomínání.
Téměř čtyři roky si tak psali, telefonovali. Cestovali a scházeli. A furt se loučili.
Jeden společný výlet k moři, po třech letech představení rodičům. V sedmdesátém svatba, a ještě půl roku on v Praze, ona na východě. Odloučení.
Nedávno bylo 52 let, co jsou spolu. Spolu, bez přestávek a loučení.
Jen to hrůzné uvědomění, čím dále neodbytnější, že přijde čas opětovného odloučení. Tentokrát bez návratu.
Jaga.
2x
Švagr jezdil každý víkend několik let z Nového Města na M. do Ostravy na pincku /malá lehká motorka/, než jeho milá dostudovala VŠ...Určitě přes 200km. Pak se vzali - bez svatebčanů, odchytili dva študáky, kteří jim to za oběd odsvědčili ..Během let vychovali dva správné syny, ...a žili spolu až do smrti.
To byla ovšem 60. léta. Žádné mobily, žádné počítače, jen dopisy do schránky a telefon v kabince na poště.
2x
Vzdálenost 60 km je doslova "za bukem." Před hodně lety, když se povinně chodívalo na vojnu, byli čeští kluci s oblibou posíláni na Slovensko a Slováci naopak sem k nám. A bylo to několik stovek km. Znám třeba manželství dívky z Hradce Králové a chlapce z Košic. A vzdálenost neřešili.
Nemusíte si pořád stát vzájemně za zadkem. Aspoň si budete vzácnější. Jednou on přijede 60 km za Vámi, podruhé přijedete Vy 60 km za ním. Není to vůbec daleko. Co na tom hledat za problém?
No a až tak za sebou budete vzájemně rok jezdit a budete si rozumět, uspořádáte svatbu, budete žít spolu a vzájenmné dojíždění odpadne. Co na tom hledat za problémy? Žádné nejsou. Jaga.
Láska hory přenáší! Že by si neporadila, ta mrška, se 60 km? Nevěřím tomu. 
2x
60km a pul hodiny, to je vedlejsi mesto, ne? To to trva dele pesky z jedne vesnice do sousedni.
3 roky 250km a 2 roky 1700km a fungovalo to bez problemu. Ste si pak tak nejak vzacnejsi a nedochazi k ponorkove nemoci z denni rutiny.
2x
Já jsem takto randil se svou současnou manželkou - poznali jsme se v Praze, kde jsem byl chvíli odvelen jako voják ZVS, ona je z Vysočiny, já z Moravy - Hané. No vydrželi jsme to víc jak rok, každý týden jsem jel 180 km tam a zpět. Pak jsme se vzali, koupili mrňavý baráček, ten komplet předělali a letos jsme před měsícem oslavili 32 let od svatby.
0x
V roce 1978 jsem se seznámil s hezkou holkou z Protivína. Jezdil jsem za ní z Prahy pravidelně na víkendy cca 3/4 roku, strávili jsme jednu společnou dovolenou. Pak jsme se z důvodů ne zcela jasných rozešli. Před cca 5 lety jsem ji po dlouhé době zase viděl... ...a toho rozchodu nelituji 
. Dodnes si ale posíláme přání k novému roku a k narozeninám 
.
doplněno 26.04.22 08:34:
amper - mohu Vás ujistit, že v tom roce 1978 to skutečně bylo pěkné, klidné maloměstečko s cca 3000 obyvateli, velkou školou a 2 paneláky a pivovarem. Prakticky všichni se tam znali. Největší událost tehdy bylo otevření silničního nadjezdu přes železniční trať.
Doba se ale změnila, pokrok nezastavíš a proto se z Protivína stalo to, co je to dnes 
.
doplněno 26.04.22 08:40:
Mimochodem - když teď (už 20 let) dojíždím za svou současnou přítelkyní, trvá mi to autem 1/2 hodiny, MHD pak cca 3/4 hodiny. A to bydlíme oba v Praze!
0x
60 km po dálnici je úplná pohoda - to neberu jako vztah na dálku 
(někteří takhle denně dojíždí i do práce). A vztah, kdy se vídáte jenom o víkendu, se určitě nějakou dobu vydržet dá. Časem se nejspíš budete chtít sestěhovat, tak si spíš položte otázku, zda jste ochotna žít ve městě, odkud je váš přítel, případně jestli on bude ochoten žít tam, kde žijete vy, a domluvte se spolu.
Já myslím, že je vcelku zbytečné zkoumat nebo vyprávět příběhy o tom, jak to měly jiné páry před 50 lety, které měly vztah na dálku. Že to nakonec někomu vyšlo či nevyšlo nevypovídá nic o tom, jak to dopadne zrovna vám, protože životní zkušenosti jsou nepřenositelné.
Podle mě jsou všechny vztahy (nejen ty, které jsou na dálku) ani tak ne o lásce jako o pevné vůli - když si v páru oba v hlavě nastaví, že ten vztah chtějí udržet, tak jej udrží.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.