Je mi 29, mam pritele, kteremu je 34. Jsme spolu uz 8 let, za tu dobu jsme si vybudovali skvely vztah a uz jsme ve fazi i premysleni o rodine. Uz mi tahne vek a citim, ze bych si mela poridit dite. Mame spolu dum, vsechno mame spolecne, uz mame proste rodinny zivot, ale zatim bez deti.
Vztah to byl krasny, je to muj vysneny typ, ackoliv se to nemusi nekomu zdat. Byla jsem silene zamilovana, jenze prvni roky, pak to opadlo a stal se z toho zvyk. S tim jsem pocitala, tohle respektuji.
Posledni roky to jde ale do kopru, neustale hadky, vycitani, klasicky vztah po letech. Obcasne si prijdu jako vezen, po letech se zmenil a zacina se povysovat a ja se musim prizpusobovat. Zacal neskutecne zarlit, delat sceny, vadi mu kolegove v praci (pracuji ve firme, kde jsem jedna z mala zen), vadi mu moji pratele, za vsim vidi nejaky podvod, lecku. Je to na dennim poradku, uz takovy rok, ale zvykla jsem si.
Uz spolu nepodnikame veci jako driv, na dovolene jsme nebyli uz leta, obcasne vyjedeme na vylet, ale to ho musim donutit, protoze se mu nechce. Za vsim je nejaky problem. Ve sve podstate si ziju svuj zivot. On svuj. Spolecne jsme nepodnikli posledni roky nic, zadna prochazka, vecere, vylet, nic. Jen lezime doma a cucime na televizi. A nebo se hadame, protoze zminim, ze musim dodat do rana materialy sefovi a hned je ohen na strese, ze ho s nim podvadim.
Nemohu rict, ze ho nemiluju, to asi ne. City tam stale mam. Ale citim ze to postupne opadava a nedokazu si asi predstavit s nim mit rodinu.
Potkala jsem se po 5 letech s kamaradem z detstvi, zil dlouhou dobu v Australii. Posledni dobou se celkem vidame, i pres odpor pritele. Neni muj typ, neni to clovek, za kterym bych se otocila, ale ma neco do sebe. Po te dlouhe dobe, co jsme o sobe nevedeli se hodne zmenil, mame plno spolecneho a je mi s nim celkem dobre. Asi bych s nim nic nechtela mit, na druhou stranu se nedokazu ubranit te myslence, jaky by s nim byl zivot. Neco me k nemu tahne, nelze upresnit co. A ani nevim jak to ma on, ale je to ted clovek, nad kterym premyslim vic, jak nad svym pritelem.
Nevim co mam delat. Ve vztahu uz nejsem spokojena, ale zase nechci odchazet. Jsme na sebe zvykli a zase bourat vsechno, co jsme vybudovali je nesmysl. Nechci se hadat o majetek, o to kdo doplati dum, proste se na to necitim. Zase ale vim, ze je to jen clovek, co se mnou zije, je doma a to je vse. Ja mam svuj osobni zivot a ke vsemu mi do nej jeste zasahuje. Musela jsem menit prace, bourat pratelske vztahy, jen aby mel klid.
Uz mam taky nejaky vek a kdyby to nevyslo, kdy si udelam rodinu?
Mam z toho pomatenou hlavu a zaroven v sobe neco, ze vlastne nechci ze vztahu odejit, odesla bych davno, ale nejde to. Ted je to ale silnejsi a ja mam dojem, ze neco musim udelat, nejakou zmenu.
Co si o tom myslite? Jak se mam zachovat? Je tam jeste laska? Ja to nedokazu urcit.
10x
Ak si od sucasneho nechate spravitr decko, skoncite ako slobodna matka. Vztah je v troskach, decko len rozpad urychli.
Problem solved! Ve volném čase budou společně chodit s dítětem na hřiště, do ZOO, na kolotoče, do cirkusu, na různá dětská představení atd.Nějaké akční dovolené, romantické večeře atd. jsou spíš pro bezdětné páry, lidé s malými dětmi stejně většinou nic takového moc nepodnikají, takže ji to ani nemusí tolik mrzet, že o víkendu si s chlapem nezašli do města na sushi
Problem solved!I sama z vlastní zkušenosti vím, že s dítětem člověk tak nějak přestane řešit kraviny. Jsou jiné starosti.
3x
Já to vidím jako "přechozený" vztah. Tím, že jste se nevzali ve fázi zamilovanosti, tedy cca po 2 letech (@babajaga má velikou pravdu), se Váš vztah rozplizl do rutiny. Rozplizl by se, i kdybyste se vzali, ale už by tam bylo silnější pouto a třeba dvě děti. Žádná láska není navěky. Děti by daly vašim životům směr a náplň, ať to zní jak chce, ale jen kdyby vznikly z lásky. Lepit dítětem rozpadlý vztah je cesta do pekel, hlavně pro to dítě. Podle mě jste jako dvojice skončili. S tou jeho žárlivostí - panebože, ještě toho trochu. Možná je šance, když si dobře rozmyslíte, co v životě chcete, mu to jednoznačně říct a pokud se toho nebude chtít účastnit, bez odkladu se s ním rozejít. Je jedno, kolik Vás to bude stát peněz a sil. K čemu Vám budou peníze, když nebudete žít život, jaký chcete? Budete v téhle nevyhovující rutině po krk a za 5 let začnete pít?
Máte opravdu nejvyšší čas.
Jak vlastně takový průměrný vztah například po 10 letech manželství vypadá? Jakože dotyční už spolu žijí v takové rutině a s takovým deficitem lásky, že už spolu téměř nic nesdílí a třeba spolu ani nespí? Mění se vztahy s postupem let k horšímu? Ať vím, co mě tedy jednou možná čeká
@danka86 - Máte o manželském životě zkreslené představy, ale protože jste manželství dosud nezažila, chápu to. Víte, lidský život provází mnoho lásek. Je to láska k rodičům, láska milenecká, ta je nejhezčí, pak manželská, rodičovská - k dětem, kdysi to byla i LÁSKA K SOVĚTSKÉMU SVAZU. 
To ale nemůžete pamatovat. A berte to jako vtip.
Každá láska je hezká, v dobrém manželství by nemělo nikdy dojít se stereotypu, k rozpliznutí vztahu, ke změně k horšímu...Sice to už není ta vášeň, jako zasvobodna, ale ti lidé se mají pořád rádi. Není to spalující požár, ale takový klidný ohníček.
Píšete, že spolu starší lidé v manželství nespí. Znám 80 letou paní, která si stěžovala: "Pořád mi ten dědek nedá pokoj!" Prostě, láska kvete v každém věku, jak se zpívá v operetě.
Je nám 67 a 71 let. Máme se rádi pořád. Není to žádná spalující vášeň, ale jsme rádi, že máme jeden druhého. A každý rok o něco víc. V naší obci je asi 6-7 vdov zhruba v mém věku. A já jsem ráda za to, že se mám s kým podělit o radost, o případný problém, že mám někoho vedle sebe, kdo mě vyslechne, kdo mi porozumí a případně poradí. A TO JE TA LÁSKA. Chápete mě, jak to myslím? Jaga.
2x
Nevidím tam nic, co by vás dva drželo pohromadě. Děcko pochroumané vztahy nespraví. Čekala jste hrozně dlouho - proč? Už zhruba po 2 letech vztahu jste určitě věděli, zda spolu chcete být. Tak udělat svatbu a pak dítko. Už jste mohla mít klidně dvě. Nejste už nejmladší a kdoví, jak to bude dál.
Spíš bych tento vztah-nevztah ukončila. Kdybyste byli manželé, bylo by dělení majetku snazší, takhle mohou nastat problémy. Co je čí. To bývá prácě ten problém života "na hromádce."
A zkusila bych si najít jiného partnera. Netlačte na pilu, ale současně si uvědomte, že už máte opravdu nejvyšší čas, pokud chcete založit rodinu. Promarnila jste zbytečně příliš mnoho času. Jaga.
2x
V životě je všechno dané pořadím důležitosti. Vy jste si dobrovolně zvolili práci, dům a zábavu. Toho jste sice docílili, ale vztah se stal přechozeným a bez dalšího vývoje. Chyba není ve vás, ale v nepřirozeném pořadí důležitosti. Člověk je historicky naprogramovaný tak, že život a potažmo vztah ovlivňuje rodina a vývoj dětí, ne majetek a počet zábavných akcí. Otázou je, proč jste se nevzali a neměli děti v obvyklém věku.
1x
Jinak být s někým i když už vlastně nechci mi přijde sobecké a sprosté vůči tomu druhému. Protože vy chcete dítě, protože vy nechcete být sama... Bla bla... Ten druhý ten vztah třeba vnímá úplně jinak. Vlastně mu bráníte žít s někým, kdo si ho bude vážit a jeho lásku si zaslouží. On si třeba myslí že takového člověka má po svém boku, ale ona to je lež.
Nechat si udělat dítě od někoho, koho už teď nemůžete vystát je dobrá blbost. Opět sobecky cítíte, že vám ujíždí vlak a z pár let si tu bude stěžovat na nízké alimenty a život samoživitelky. Není to fér ani vůči dítěti, které rovnou připravujete o funkční rodinu a život s tátou
0x
Tam už měly být dětičky dávno a tohle by se nekonalo, ani Australan by se Vám nepřipletl do cesty. Přítel by nežárlil...Tak někam spolu vyražte. Buď do manželské poradny, nebo na nějakou akční dovolenou. Já bych byla pro druhou variantu. Někdo říká, že děcko to nespraví, já si myslím, že by to spravit mohlo.
Nie, rozdiel by bol akurat v tom, ako by pani mala dve deti a ex platil alimenty a videl deti kazdy vikend v stanovenom case. Deti nie su univerzalne lepidlo manzelstva a negarantuju jeho fungovanie. Prave ked sa jednemu z partnerov dostane do cesty niekto, kto naznaci zaujem, skonci to casto neverou bez ohladu na deti.
0x
Od radkyn vekovej kategorie 65+ tu vidim prezentaciu nazorov, ktore mohli fungovat v case ich mladosti, ked za tuheho sociku inej cesty ako mat rodinu a nejako prezit v pridelenom podnikovom byte nebolo. Na bezdetnu zenu stredoskolacku po 20-ke a vysokoskolacku po 25-ke sa pozeralo ako na beznadejny pripad starej dievky.
Nova doba a novy rezim priniesli nove moznosti, do materstva sa maloktora zenie. Rozvodovost okolo 50% plus vela vztahov, kde su deti aj bez sobasa su jasny indikator, ako sa veci maju. Manzelstvo uz nie je chapane ako dozivotny zavazok alebo instutucia na vychovu deti, pri prvej krize staci, aby sa vyskytol "chapavy" kolega alebo "vesela" kolegyna a hned je tu nevera nasledovana rozvodom. Zostavat nasilu spolu kvoli detom nie je cesta, ono aj dost male deti vycitia, ako tu nieco skripe.
Ona se nechce rozejít, on se nechce rozejít,... tak co poradíte?
Já aspoň společné zážitky, cesty,...Prostě společně něco dělat, třeba zahradu..
Ona sa rozist chce, len ako skoro kazda zenska funguje stylom : opica sa pusti jedneho konara, az ked sa drzi dalsieho. Od nas ziada schvalenie a nakopnutie. Za mna ho ma, akurat lutujem toho chlapa, ktory jej bude robit "prevoznika".
@peter máte pravdu, že jsme věkově "za zenitem", ale vidíme kolem sebe, kam ta svoboda a nové možnosti vedou. Proto radíme to, co se nám osvědčilo. Manželství není všelék, i to můžeme vidět v našem okolí, ale je to mnohem lepší než nic.
Správně jste zmínil opici a větev. Ale tazatelka nemá ani tu větev. V téhle problematice hraje velkou roli psychika - nestačí být free, musíte být i spokojený, a to ona není. Možná, že s dětmi, které by dnes byly ve věku kolem 4-6 let, by měla životní náplň. A nezanedbatelný je i pocit sebevědomí, protože ve skutečnosti žena nedokáže v životě úžasnější věc, než porodit a vychovat děti. Je to dané přírodou. Muži se celý život plahočí, aby stavěli domy, sázeli stromy a plodili syny, a nikdy vlastně nemají hotovo.
Nabízíme ženě ženský pohled na věc.
avšak vidět jak spousta dnešních dívek říká že jejich největší životní úspěch je že 1)dokončily školu, 2)mají zaměstnání, 3) manžela který platí hypotéku, 4)dokázaly porodit dítě...je prostě kulervoucí
@smode2 Přičemž bod 4 je placenou zakázkou pro gyn centrum. Protože se takový výrobek nedá reklamovat, tak je z toho často ještě práce pro asistenta pedagoga.
jako kdyby pracovat nebo nechat se zbouchnout chlapem bylo na Nobela 
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.