Po podivném snu podivný stav - byla to derealizace?

Zdravím, nedávno jsem měl skutečně zvláštní sen. Nebyl zvláštní ani tak jeho obsah, jako spíše to, co následovalo po něm. Dokonale se mísil s realitou...

(Ve snu) Probudil jsem se ve své posteli, ve svém domě. Myslel jsem, že je to realita, tak jsem si udělal čaj a chystal jsem se jít pracovat na PC. Najednou si uvědomím, že na mě soused svítí baterkou, až mě z toho pálí oči. (Ještě je tma.) Také si říkám, že je to divné, proč to dělá... Jdu na toaletu, najednou se tam objeví cizí lidi, ptají se mě, jestli jsem dokončil na PC už tohle a tamto; někteří na mě i křičí, ať to koukám konečně dokončit.

Utíkám na záchod, zjišťuji, že tam jsou dveře (naše toaleta dveře nemá), tak je použiji, abych se zamkl; najednou na ně buší nějací teenageři, kteří se mi posmívají a vyhrožují mi.

Uvědomím si, že je to jen sen.

Opět ležím v posteli. Uklidním, se, že to byl jen sen. Vstanu, tentokrát jdu rovnou na záchod, abych zkontroloval, jestli náhodou tam zase nebudou nějací lidé, a jestli to tedy opět není jen sen. Zjistím, že na záchodě je jiný vypínač, než jaký máme doma. "Takže to je jen sen!", říkám si, načež opět ležím v posteli.

Scénář se několikrát opakuje. Když už je to asi po šesté, jsem už dost paranoidní, kontroluji vše možné, zda odpovídá realitě, trochu se bojím, dokonce se i štípu, abych se ujistil, že je vše reálné. "Tentokrát to vypadá skutečně jako realita," říkám si. Už sedím u PC a říkám si, jak mi to dnes jde od ruky. Uvědomím si, že by mi to mohlo jít ještě lépe od ruky, když bych si pustil na sebe studený vzduch. Otevřu okno – už svítá – a co nevidím – výhled z okna je jiný, než v našem domě. Zjišťuji, že výhled odpovídá výhledu ze sousedního domu – a skutečně, naproti mně stojí můj dům.

"Milane, vzbuď se!", někdo na křičí. Opět ležím v posteli. Opět se víceméně opakuje výše uvedený scénář, jen jsem z toho ještě více nervozní. Opět zjistím, že je to jen sen!

"Koukej se vzbudit, vstaň! Dělej!", opět na mě někdo křičí, načež vystřelím z postele, srdce mě buší, běžím do obýváku, rozhlížím se kolem sebe, kontroluji, zda je vše, jako v realitě. Vše tentokrát odpovídalo realitě. Zkouším se i štípat, ale uvědomím si, že tím nezjistím, že je to realita, protože fyzické počitky jsem měl i v tom snu.

Tak se snažím uklidnit. Hledám důkazy, proč by to mohla být toto realita... "Mám to! Tentokrát si připadám jako ve snu, zatímco předtím jsem si připadal jako v realitě. Takže teoreticky by toto mohla být už realita. Určitě mě jen ta práce na PC už tak nebaví, že mozek hledá výmluvy, jak se jí vyhnout, tak mně předsouvá tyto zvláštní pocity a zážitky. Jen se nudím, je to jen důsledek nudy... Určitě ty divné pocity, že je to jen sen, za chvíli přejdou... Je to jen důsledek strachu, který momentálně prožívám." Říkám si, že už nebudu ztrácet čas, sednu k PC s myšlenkou, že když to bude opět sen, tak to dříve či později zjistím. Ignoruji pocity, že si pořád připadám jako ve snu, že mi vše přijde neskutečné a např. i motivační hudba, kterou si pouštím k práci, na mě působí tak divně cize, vzdáleně, jako když bych se díval na film, v kterém bych byl já, který si pouští tu motivační hudbu...

Po cca další půlhodině pocity odezněly, takže jsem dospěl k závěru, že tentokrát už opravdu zřejmě budu v realitě.

Netušíte, co by to mohlo být za "zážitek"? Respektive jak by se to dalo psychologicky klasifikovat? Napadla mě lehká forma derealizace. Ostatně s jinými formami disociace se poměrně "dobře znám".

Děkuji za odpověď