Cítím se, jako by mi skončil život

Ahoj, přeji hezké úterý. S tímhle mi asi neporadíte, zkrátka jen potřebuju podpořit. V listopadu jsme se po 7-letém vztahu rozešli s přítelem. Chtěla jsem dítě, rodinu, budoucnost (je mi 32), on řekl, že tohle nechce, že si chce ještě užívat (je mu 34), tak jsem se odstěhovala. Nemůžu se z toho rozchodu dostat, i když už to je 5 měsíců. Každou chvíli na něj stejně myslím a představuju si, že jsme spolu zpátky. Hodně si to zpětně idealuzuju, holt tak mozek funguje, přitom ten vztah nebyl ideální, on poměrně hodně pil a často jsme se kvůli tomu hádali. Bohužel jsme se od té doby párkrát viděli a spali spolu, což samozřejmě ničemu nepomáhá. Nicméně jsem se nedoprošovala, ať se vrátí, protože je mi jasné, že to by musel chtít sám od sebe a musel by se chtít změnit, ale to on nechce, asi je teď spokojený, že mu konečně nikdo nemluví do toho, jak často pije alkohol atd. (Ráda bych jen uvedla, že já rozhodně abstinent nejsem, také ráda chodím ven s kamarády popít, ale u něj to často byl dost extrém).

Nyní jsem doma zavřená s Covidem, je mi dost zle, a o to víc na něj myslím, když se nemůžu s nikým vídat a jsem zavřená doma. Dostala jsem se do fáze, kdy mi je psychicky zase hodně špatně, brečím, i když už jsem předtím kvůli němu docela dlouho nebrečela. Je mi líto, že on si může začít život od znova a být šťastný, může mu být jedno, kolik mu je let, protože je muž. Zatímco já třeba už nikdy mít děti nebudu, třeba už je pozdě, nedokážu si nikoho nového najít, protože se jen tak lehce nezamiluju a ani nemám, kde potkávat nové lidi. Cítím, že mi ujel vlak a že už je na všechno v mém věku pozdě, když jsem žena. Mám pocit, že mi život ztroskotal, že vzhledem k mému věku už nikdy nebudu šťastná a nikdy nebudu mít rodinu, jak jsem si představovala. Asi i kvůli tomu pořád přemýšlím nad tím, že by bývalo bylo lepší s ním zůstat a mít alespoň něco než nic. Je mi z toho strašně smutno, zvlášť tyhle dny při nepříjemné nemoci, když je venku konečně jaro a já s horečkami ležím zavřená mezi 4 stěnami. Nejsem prostě schopná ten rozchod překonat a mám pocit, že mi skončil život. kdyby mi bylo o 5 let míň, všehno by bylo jinak. Ale za pár týdnu mi bude 33 a to už je prostě pozdě na všechno, alespoň u ženy.

P.S.: Ještě bych chtěla doplnit, že vím, že jsem udělala chybu, že jsem se s ním o tom nebavila dříve.