Nejste přihlášen/a.
Znám, žije vedle mě už 47 let. Je to můj manžel. Před léty plíživě a nenápadně podlehl alkoholu. Moc. Přišel o kamarády, o práci, pověst i o zdraví. Vše se nezadržitelně řítilo ke konci, který jsem si skutečně tou dobou přála. Než takový život... Dokonce i jeho maminka, která ho velice milovala /byl její jediné dítě/, mi s pláčem řekla, ať se na něj vykašlu a skončím s ním, že ho nikdo nepředělá a že si to nezasloužím, jen se sama zničím.
Pak najednou takřka ze dne na den změna, za kterou děkuji rázné lékařce. Odvoz na detox, poté do léčebny závislostí. Pobyt 6 měsíců.
Vrátil se úplně jiný člověk. Podaří se to ale jen pár jedincům z mála. Od léta 2007 abstinuje, je prima chlap a všechno je zase v pořádku. Kdybych to neprožila, nevěřila bych, že je to možné. A myslela bych si, že někdo jen tak kecá. Ale je to tak!
Takže to opravdu jde. Dodnes nevím, co za tím vězelo. Zda se opravdu změnit chtěl, nebo díky prostředí a léčbě MUSEL. Ale ať už to bylo jakkoliv, jsem za to každopádně nesmírně ráda. Jaga.
Trochu proti proudu - znal jsem. Můj otec, esenbák s plnou kvalifikací pro toto povolání - těžký kuřák, alkoholik, děvkař nonplusultra. Mám to po něm, jen ten alkohol mám na kontrolované úrovni. V šedesátidvou se ze dne na den srovnal, přestal kouřit, nedal si ani punčový řez, u žen asi zasáhla příroda, respektive věk. Po roce umřel.. Nechci se polepšit.
Mám jednoho takového v příbuzenstvu. Dříve po práci hospoda, pivo, kámoši, cigarety. Docela obtloustlý kuřák bez nějaké životosprávy. Po práci se sbíječkou na stavbě skončil v nemocnici, že asi infarkt. Byla to prasklá plíce. Bylo jasné, že s tím kouřením bude muset přestat. Po návratu ze seance nějakého východního léčitele, kam by asi jinak nevkročil, nekompromisně vyhodil cigarety. Vrátil se ke sportu, který kdysi dávno provozoval. Ode mne si odvezl knížku Zázračná detoxikace... A když po několika letech ženil syna, tak jsem zírala, jak je jinej. Vypadal mladší, štíhlej, opálenej. Na té svatbě téměř nepil, cigarety už vůbec, ale zúčastňoval se s mladými všech těch veselých soutěží..Prostě byl to někdo jinej.
Znám lidi, kteří se hodně změnili (k lepšímu), ale vždy je tam podmínka, že ti dotyční sami musejí pochopit, že je to takto lepší. Hlavní je si to sám/sama srovnat v hlavě. Jinak mám osobně pocit, že je lepší se měnit postupně - např. neměnit hned všechno, ale třeba jen jednu věc. Potom přidat další.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.