Co sebou na tábor (jako vedoucí)

KUFR - pod stan?
To jedeš jako hlavní vedoucí? - pokud ne, pak on by ti měl říct, co máš vzít - mimo svých osobních věcí.
Mně ve tvém výčtu - osobních věcí - chybí boty (několikatery), nůž, ešus, lžíce, kus špagátu, foťák, telefon s nabíječkou. K oblečení bych dodefinoval čepici/klobouk, plášťenku, ´nehořlavý´ kabát k ohni... Samozřejmě doklady.
Pak nějaké hry (karty...) a případně sportovní vybavení podle zaměření tábora.

Zdravím, na tábory jsem jezdila odmala, nyní už roky coby vedoucí - a to i pod stany. Dětem se doporučují právě kufry, jsou rozhodně přehlednější, než nějaká krosna, v případě potřeby se dá rychle zkontrolovat a lépe se udržuje. Nehledě na snadnější skladování pod postelí

Jethro, ale notak Jako vedoucí jezdím roky a každý rok stresuju, co si mám s sebou vzít a jako debílek si píšu i seznam Třeba neví, co si zabalit, ale pro děti má v halvě připravené super hry a má fajn dobrodružnou povahu, kterou děti ocení.

Pokud nevíš co s sebou na tábor, pak mám o tvé kvalifikaci vedoucího docela vážné pochybnosti.

Pokud se někam balím já, tak podle hesla "co nemám, to nepotřebuju". Ovšem já jsem odpovědný jen za sebe nebo za svoje děti, ne za tábor...

Třeba nikdy na táboře nebyla a tímhle si ´nahání´ praxi na nějaký pajdák...

Ale to na věci nic nemění...

Asi, Daniello, nerozumím...

Proč by člověk nemohl být "kvalifikovaný vedoucí", pokud se jen vyskytuje mimo své obvyklé prostředí? Např. - byl jsem vedoucím na ´táboře´, kde jsme spali ve škole, na postelích a jedli ve školní jídelně - pro mne něco do té doby nepředstavitelného, přestože táborů pod stanem jsem absolvoval hóóódně... A nemyslím si (ve své neskromnosti), že proto bych byl špatným vedoucím...

Vedoucí, který neví, co potřebuje? Jak může být v takovém případě kvalifikovaný. Kvalifikace znamená, že má odborné znalosti. Předpokládám, že spaní v posteli a jezení v jídelně jsi už ovládal z dřívější doby, tak tě moc nezaskočilo a třeba jsi i dětem mohl poradit. Ovšem naopak, to může být problém.

Nemusí každý vedoucí zrovna učit (a ovládat) přežití v přírodě - a taky záleží, jak ´staré´ svěřence bude hlídat/učit/vychovávat - na prvním táboře jsem byl v pěti letech a to mne třeba k sekyře a pile moc nepouštěli, zato brambory jsem se - při službách v kuchyni, naučil loupat dokonale...

Jistěže ostrým nožem - zkoušela´s někdy něco dělat tupým? Taky z té doby pochází mé ´skoro první´ jizvy na rukou - nešikovný maso musí pryč...

Sebod: No jo - já si vždycky u strejdů (jeden byl truhlář-stolař a druhý strojní zámečník) vždycky nejvíc užíval dílnu...

Ostrým nožem?

no, daniello. Lépe se loupou ostrým, než tupým . Co je na tom divnýho? Žě se mají děti sami o sebe postarat. jak tady píšu někde jinde? Vnučka jezdí na tábory od svých pěti let. Na prvním táboře za neposlouchání museli řezat polínka. Ostrou pilkou Já bych jim dala trošku tupější, aspoň by se "vycukaly"

mowla . Neopisovala jsem, jen jsi byl rychlejší. Většina rodičů nebo prarodičů se domnívá, že má doma děcka, která s nářadím nemúžou pracovat, páč by si ublížily. A když pak člověk pozoruje tu drobotinu, jak se potýká se stavbou všeho možnýho

- to je prostě úžasný

. Co je na tom divnýho?

Co by mohlo být divného na pětiletém děcku s ostrým nožen v ruce nebo pilou, že?

daniello. A ještě k tomu pomáhají vařit v kuchyni .

Nám vařily na táboře kuchařky a větší děcka pak myli nádobí.

Ted jsem si všimla té hrubky nahoře .

Daniello - já tupé nože zásadně odmítám - a nejsem líný si je nabrousit...

A fakt nevím, co je divného na pětiletém děcku, které si umí oloupat brambory k obědu a nebo uříznout kus dřeva nebo rozštípnout polínko na oheň...

Daniello - my měli na táboře jednoho kuchaře (amatéra), každý den měla jedna družina službu (pomocné práce v kuchyni, dřevo na táborák, úklid tábora...) a jídelní nádobí - tedy ešusy a lžíce (někdo měl i příbor), si myl každý sám... Další družina zase třeba držela hlídky.

a nejsem líný si je nabrousit..

Líná také nejsem, ale hrozně mi vadí ten zvuk.

Další družina zase třeba držela hlídky.

Ale ta musela být nanejvýš čtyřletá, ne?

..."čtyřletá"... - to ne... Ale i v takových deseti letech je noční hlídka - obcházení tábora, děsné dobrodrůžo - sám, (druhý hlídal druhou část), zvuky se v tichu nesou daleko a zní naprosto neznámě... Paráááda... Třeba takový ježek uměl udělat rozruch...

zkoušela´s někdy něco dělat tupým?

Každý den. Žádná věda to není. :D

mowlo. Ano, KUFR pod stan. Moje vnučka podědila kufr po mě. S ním jsem nejdříve jezdila na tábory já, pak dcera, teď vnučka. Fakt je, že ten kufr už má úžasnou patinu . A proč kufr a ne batoh nebo tašku? V kufru děcka udrží aspoň jakýstakýs pořádek

no, my jezdili a jezdíme na skautské tábory. Začíná se na "zelené" louce. Takže tam musí dorazit náklad s podsadama, plachtama, polní kuchyní... a dětem se naloží kufry. Děcka ty už se tam dostávají všelijak .

a ty kufry se krásně vejdou ve stanu pod postel

Sebod, nestraš...

My jezdili na tábor vlakem a na konkrétní místo museli dojít ´cestou-necestou´ třeba 10 kiláků po svých (a to nebyl puťák) - s věcma. Neumím si představit, jak po lese vláčím kufr...

Stany s posadami nám taky vozili, i vybavení kuchyně (vlastní kuchyň a jídelna už se stavěly za provozu), ale věci ne - co si kdo chtěl přivézt, to si musel i přinést.

To je krásný obrázek. Pětiletý mowla s batohem na zádech, mačetou na brambory v ruce, šlape 10 kiláků do tábora.

Až na tu mačetu... Tehdy jsem měl takovou tu rybičku, asi niklovanou, v kapse.

Jakožto vedoucí dětského tábora bys měl vědět, co s sebou... Určitě si přibal knihu českého pravopisu, aby další tvé dotazy byly už bez chyb

Nějak jsem asi nepochopil dotaz, vedoucí vždy vyrůstali z dětí přes praktikanty a tím pádem věděli, o co jde, dnes je to buhužel asi jinak...

Jinak bych doporučil především dobrou náladu, pevné nervy a velkou zásobu tolerance!

Doporučuju pořádnou kudlu a křesadlo. (Kudlu na zlobivé děti a křesadlo na zahlazení důkazů.) SAmozdřejmě si dělám srandu, ale kudla se určitě vždycky hodí a křesadlo je spíš takový bonus, aby dětičky viděly jak se může zapalovat oheň primitivnějšími způsoby.

Cigára na tábor není dobrý nápad. A ke křesadlu se musí najít vhodný troud. Ten se obvykle najde v lese pokud nepršelo.

Fatálku, křesadlo Ti nepomůže, když s ním nemáš co zapálit, tím si nezapálíš ani cigáro na uklidnění - vyzkoušeno!

Vedoucí měli vždy nárok si po večerce zapálit i se trošku ožrat, aby se od těch malých "smrádků" odreagovali, aspoň za mne to tak fungovalo - samozřejmě museli být ráno použitelní a čerství, aby děcka nic nepoznala, někdy to byla opravdu těžká šichta!

A troud "SE SÁM" nenajde v lese ani nikde jinde, vždy ho musí "někdo" najít, ten dotyčný musí hledat. A dneska je bohužel málo děcek, které by v přírodě přežily, ať díky zkušenostem, anebo "chemickým zálibám". Většina mladých lidí dnes nezvedne zadel od compu a jen si hrají. Naštěstí jsou i výjimky, které se zajímají i o něco jiného!

V lese, pokud je to les ´hodný´ toho pojmenování, najdeš troud i když pršelo.

Doporučím hlavně pevné nervy, dobré nápady a taky hygienu místo higieny (pro získání respektu u omladiny).

Přibalil bych dobrého právníka.

http://www.infobaden.cz/2011/…zstvi-deti-cekal-tabor-hruzy/

To je jen nějaký fórek né? Nejvíc mě teda dodělalo "...děti vystavené otevřenému ohni a toxickým zplodinám."

No - ale aby to nějací rodiče nevzali vážně...

Já pamatuji na svůj první tábor s dcerou, kde jsem dělala vedoucí. Dcera měla velice brzy po nehodě, při které jí byla odejmuta slezina. S lékařem jsem probrala možná rizika a na tábor jsme vyrazily. Takž k normální výbavě přibyl i maličký vozík, kde jsme Lenďu vozili sebou na výlety. My si jenom myslíme, že ta drobotina nic neví, nic neumí apod... Jistě jsou mezi nimi děti, které by samy "nepřežily" ani dvě hodiny v panelákovém bytě . Ale většina dětí není ještě tak těmi dospělými zkažená. Jen jim my dospěláci nedáme doma tu možnost se "řemeslně" projevit.

Vrátím se ještě k dceři. Ostatní děti vzaly jako samozřejmost, že se o ní budou starat. Nebyl problém, aby jí pomohly i na tu latrinu. Nikomu nepřišlo divný, že chce kadit...Nikdo se nestyděl.

A jsem strašně ráda, že se občas dozvím, že někdo z těhle "mých" dětí někde někomu dokázal pomoc. Nemusí to být nutně o přežití kdesi v džungly . Prostě stačí autonehoda, zranění v lese apod. Dokáží provizorně pomoci. A i o tom by ten tábor měl být. Týborů. kde se dětem předloží vše na stříbrném podnosu je kvanta. Program - děs a běs. Proto si velice vážím lidí, kteří umi připravit ten skutečný TÁBOR, na který děti budou vzpomínat po celý svůj život

Já na takovém nějakém táboře byla, ale když už si jednou za uherský rok na něj vzpomenu, tak s myšlenkou, že kdybych nebyla, nic by se nestalo. Kde je chyba?

Ta chyba, na kterou se tady ptáš, může být na obou stranách:

1/ na straně tábora. Vedoucí nedokázal děti k něčemu ponítit, zabavit, zapálit pro něco, vtáhnout je do hry. Jen bloumali okolo tábora či na hřišti házeli míčem.

Zažila jsem svůj nejhorší tábor, který byl, bohužel, můj první. Bylo mi 9 let. Byl ve velikých borových lesích, kolem spousty borůvek. Museli jsme každý den sbírat. Ne do pusy, ale do velikých kbelíků. Nebyla z toho buchta ani knedlíky, prodávalo se to kamsi do výkupny. Kam šly peníze? To nevím, ale my jen trhali a trhali jako otroci a nic jsme z toho neměli. Proto jsem na další tábory jezdila už s nedůvěrou. Naštěstí se otrokářské prázdniny už neopakovaly.

2/ na straně Tvé. Nejsi třeba příliš přátelská, obtížně se seznamuješ, jsi spíš uzavřená. To nevím, ale jen to beru jako možnost. Nedokážeš se zabavit jako ostatní, tábor spíš trpně přežíváš, než si ho užíváš.

Také jsem měla podobné děvče občas v oddíle a musela jsem se snažit, aby se zapojilo mezi ostatní. Povedlo se. Na konci tábora jsme už byly nerozlučná parta. Měly jsme i své názvy, vzpomínám, že jednou jsme byly TYGŘICE, jindy zase ČESKÉ BUCHTY! :D

A co pořád blbneš s těmi 5 letými dětmi u brambor a 4 letými na hlídce? Na tábor se jezdilo vždycky nejdřív až tehdy, když dítě ukončilo 1. třídu. Takže mu bylo 6, spíš někdy i 7 let. A naposledy mohlo jet jako dítě, když vyšlo z devítky. Myslím si, že to tak je dodnes.

4 a 5 leté děti na tábor nepatří. Kdyby mi přišel 5 letý Mowla, poslala bych ho zase těch 10 km domů, že je ještě malý na pořádný tábor. Ať přijde za rok. Ale před tím bych mu dala čaj a nechala ho odpočinout. :D

Promiň, Mowlo! Jaga.

babuško. Menší děti jezdí na tábor. Jestliže se jedná o organizaci, kde s dětmi pracují celý rok, tak není problém, aby na tábor jely. Aspoň u nás to takhle funguje už ... hodně let /je to vůbec možný, že je to tak dávno :D). Takže jezdí děti, které jdou po prázdninách teprve do školy. Ale je to o tom jak jsem již napsala. Vedoucí a děti se znají .

Co trošku smyslu pro humor? :D

Upozornění od sys hejkal 18. 04. 2013 18:48:40

Co trošku tolerance?! A věnovat se více použitelným radám, místo tlachání a navážení se do jiných uživatelů...

No jo, BaboJago - já do tohoto oddílu chodil od cca tří let - v pěti už mne na tábor vzali...

A - naštěstí si tam nikdo moc nehrál na nějakou politiku , ale učili nás třeba spát pod širákem i v dešti a tak - a protože nás to učili celoročně, mohli jsme i na takový ´drsný´ tábor...

To bude jen nějaký vymyšlený blud. Jinak mě nejvíc dostalo:

Organizátoři tábora nebyli schopni zajistit ani základní internetové připojení, čímž děti ztratily prakticky jakoukoli možnost si kreativně aktualizovat své statusy na Facebooku.

Už tady je to blbost, Facebook je věkově omezen, takže by těžko mladší děti z tábora právník obhajoval tímto.

Jezdila jsem dělat vedoucí na tábor 10 let - pořád na ten stejný. Spalo se v chatkách po 4, takže odpadl ten stan, karimatka, spacák. Co se týkalo lékárničky, na táboře byla zdravotnice, ešus také nebyl potřeba, stravovali jsme se v táborové jídelně s talíři, jen je pak oddíly myly /kdo měl službu/.

Hlavně si připravit různé hry, soutěže, legrácky. Už od nového roku jsem si pomalu kreslila kartičky, vymýšlela otázky, chystala hry. Náš tábor nebyl žádný blázinec, panoval tam respekt, zároveň se ale děti vyřádily.

Jen tak vzpomínám. Hry Bystré oko, Poklad pirátů, Vysvoboďte princeznu, Cesta za dušičkou, Jak stařeček měnil, Bum do hrnce, noční baterkový fotbal, stezka odvahy na hřbitov, Den naruby, kdy děti poroučely a já si vesele zlobila...

Děti se nenudily ani chvilku. Takže není podmínkou mít nacpaný plný kufr prádla, ale mít nacpanou plnou hlavu - různými hrami. Dělala jsem si osnovu programu už doma, když se pak něco změnilo, snadno jsem to předělala.

Opravdu se mi zdá, že na vedoucí zatím moc nemáš. Ale ještě je čas, nechá se to napravit. Půjč si v knihovně knížky o hrách a zábavách pro děti a uvidíš, že něco dohromady dáš.

Není nic horšího, než když děti, za které rodiče zaplatí třeba 3.500 kč za tábor, stráví těch 14 dní jen tlučením do míče na hřišti. Ano, i taková vedoucí k nám jednou omylem zabloudila, naštěstí ale poprvé a současně naposledy. Příští rok chtěla, ale už neměla šanci. Hodně štěstí. Být vedoucí na táboře je úžasně krásné, ale i náročné. Jaga.

To byl spíš hotel než tábor, ne?

Jojo, to byly časy:D... můj kmenový tábor vypadá skoro jako z odkazu výše, stany (a chatky pro nejmenší děti), dřevěné pryčny, táborák... akorát my teda máme ušusy, co si děti samy umývají, a jak píšete - plno zábavy, her, výletů, super. Tábor je v údolí, nejbližší vesnice 2km do ostrého kopce, takže parádní příroda i soukromí. Už jsme zažili i Velkou potopu (bohužel ne hru, ale regulérně nás vyplavili jako myši), každý rok je jiné téma (Indiáni, Řecko - Řím, Star Trek, Harry Potter, Pohádkový tábor apod..). Sice už dospěláckým okem vidím, že vše není 100% košér a někteří vedoucí (teď ať se nikdo neurazí, ale z 95% to jsou hostující pražáci), jsou prostě blbci, ale to je asi všude stejné.