Ahoj všem, chci se podělit s mým trápením. Celý život jsem od narození žila v malém městě na kraji republiky, posledních pár let jsem nadávala, že tam nic není, že to tam vlastně znám, všude každý centimetr, všechny lidi, hodně věcí mi bytostně vadilo. Pak se k tomu přidal rozchod s přítelem a další problémy, tak jsem si řekla, jdu.
Seberu se, našetřím, co se dá a odjedu přes celou republiku do velkého města. Velké pracovní příležitosti, plno zábavy, služeb, možností. Říkala jsem si, sakra to bude dobrodružství. Mám tam pár přátel z cest, takže to nebude tak těžké si zvyknout.
Opustila jsem tedy ne uplně úžasnou práci, ale milovala jsem to tam. Odešla jsem z bytu, sbalila si věci, dala výpověď a odjela jsem na druhou stranu republiky. Našla si byt, práci, první dny byly fajn. Práce nebyla podle mých představ, ale říkala jsem si, vydrž, najdeš něco lepšího.
Užívala jsem si to, poznávala město, snažila se i lidi.
Utekl měsíc a začlo se mi stýskat, říkám si, že to je normální, chce to čas.
Utekl druhý, dala jsem výpověď, šla do jiné práce, s vidinou lepších zítřků.
Nic z toho se nekonalo, bylo to ještě horší, než předtím. Vidina skvělých pracovních příležitostí se rozpadla, najít tu práci v mém oboru (v rodném městě bez starostí) je tu hodně těžká. Všude samé IT, kanceláře apod. A když už něco, tak daleko a nebo s penězi tak akorát na žití.
Realita je taková, že se tu prakticky zatím srovnávám s penězi, nikam moc nechodím, je tu na mě ruch, plno lidí, velké prostory.
Nikoho tu neznám, nemám, s těmi pár známými je to občasně, za 3 měsíce snad dvakrát.
Neustále si volám s kolegy z minulé práce z rodného města, s přáteli, rodinou, jako bych ani neodjela.
Po 3 měsících mi to tu začíná vadit, město se mi nelíbí, práce stojí za houby, bydlení je tu drahé.
Nabíhá 4 měsíc a já padám do větších depresí, plánuji dny, kdy na mě vyjde volno a šetřím abych mohla jet domů, za přáteli, za rodinou.
Nevím co se děje, sourozenec mě uklidňuje, že je to normální, že si to sedne. Já ale cítím, že po 4 měsících by si to už mělo aspoň z části sednout a najednou to město, kde jsem to nenáviděla vidím naprosto jinak.
Chci se vrátit, ale nevím, zda to udělat. Nechce se mi zase aplikovat ten stres a tu logistiku přesunu, přestěhovat se bylo psychicky, fyzicky a finančně náročné a já se teď za to proklínám, co jsem to udělala za chybu.
Na druhou stranu, můžu tady skončit, vzít si věci a odjet hned, chvíli můžu být na úřadě a bydlet u rodičů, než bych si našla práci a bydlení.
Bydlení by bylo bez problému, práce si myslím, že také. A strašně si přeju, abych měla možnost se vràtit tam odkud jsem odešla. Je to takový podnik, kde mě mají rádi, jsem s nimi v kontaktu a dlouho jsem tam pracovala, ovšem už mají stavy za mě nahrazené, tak nevím jak to vyřídit, ale šlo by to. Nějak by se to vyřešilo.
Hledat dopředu a jít pryč. A v nouzi u rodičů.
Potřebuji váš názor na věc, nezaujatou od cizích lidí, než od rodiny.
Všichni mě utvrzují, ať neblbnu, ale já začínám panikařit. A předtsava, že to podstoupím vše znovu a pak si uvědomím, že jsem se unáhlila a vlastně by mě tu čekal lepší život?
Co si o tom myslíte? Moc děkuju za názory a ať se daří![:)]( ":)")
Seberu se, našetřím, co se dá a odjedu přes celou republiku do velkého města. Velké pracovní příležitosti, plno zábavy, služeb, možností. Říkala jsem si, sakra to bude dobrodružství. Mám tam pár přátel z cest, takže to nebude tak těžké si zvyknout.
Opustila jsem tedy ne uplně úžasnou práci, ale milovala jsem to tam. Odešla jsem z bytu, sbalila si věci, dala výpověď a odjela jsem na druhou stranu republiky. Našla si byt, práci, první dny byly fajn. Práce nebyla podle mých představ, ale říkala jsem si, vydrž, najdeš něco lepšího.
Užívala jsem si to, poznávala město, snažila se i lidi.
Utekl měsíc a začlo se mi stýskat, říkám si, že to je normální, chce to čas.
Utekl druhý, dala jsem výpověď, šla do jiné práce, s vidinou lepších zítřků.
Nic z toho se nekonalo, bylo to ještě horší, než předtím. Vidina skvělých pracovních příležitostí se rozpadla, najít tu práci v mém oboru (v rodném městě bez starostí) je tu hodně těžká. Všude samé IT, kanceláře apod. A když už něco, tak daleko a nebo s penězi tak akorát na žití.
Realita je taková, že se tu prakticky zatím srovnávám s penězi, nikam moc nechodím, je tu na mě ruch, plno lidí, velké prostory.
Nikoho tu neznám, nemám, s těmi pár známými je to občasně, za 3 měsíce snad dvakrát.
Neustále si volám s kolegy z minulé práce z rodného města, s přáteli, rodinou, jako bych ani neodjela.
Po 3 měsících mi to tu začíná vadit, město se mi nelíbí, práce stojí za houby, bydlení je tu drahé.
Nabíhá 4 měsíc a já padám do větších depresí, plánuji dny, kdy na mě vyjde volno a šetřím abych mohla jet domů, za přáteli, za rodinou.
Nevím co se děje, sourozenec mě uklidňuje, že je to normální, že si to sedne. Já ale cítím, že po 4 měsících by si to už mělo aspoň z části sednout a najednou to město, kde jsem to nenáviděla vidím naprosto jinak.
Chci se vrátit, ale nevím, zda to udělat. Nechce se mi zase aplikovat ten stres a tu logistiku přesunu, přestěhovat se bylo psychicky, fyzicky a finančně náročné a já se teď za to proklínám, co jsem to udělala za chybu.
Na druhou stranu, můžu tady skončit, vzít si věci a odjet hned, chvíli můžu být na úřadě a bydlet u rodičů, než bych si našla práci a bydlení.
Bydlení by bylo bez problému, práce si myslím, že také. A strašně si přeju, abych měla možnost se vràtit tam odkud jsem odešla. Je to takový podnik, kde mě mají rádi, jsem s nimi v kontaktu a dlouho jsem tam pracovala, ovšem už mají stavy za mě nahrazené, tak nevím jak to vyřídit, ale šlo by to. Nějak by se to vyřešilo.
Hledat dopředu a jít pryč. A v nouzi u rodičů.
Potřebuji váš názor na věc, nezaujatou od cizích lidí, než od rodiny.
Všichni mě utvrzují, ať neblbnu, ale já začínám panikařit. A předtsava, že to podstoupím vše znovu a pak si uvědomím, že jsem se unáhlila a vlastně by mě tu čekal lepší život?
Co si o tom myslíte? Moc děkuju za názory a ať se daří
3 odpovědi na otázku
Řazeno dle hodnocení
ltz
0x
4 měsíce je docela krátká doba, aby vše bylo podle vašich představ. Myslím ale, že kamarádi vám dobře radi, měla by jste ještě vydržet. Důležité je, že máte práci, bydlení. Stýskat se vám může, to je jasné, udělala jste změnu. Ale muzete třeba na sobotu, neděli přijet do své obce za rodici. Každý to tak má, rád se vrací tam, kde vyrůstal. Hodně lidí musí výletět do světa a zařídit si svůj život. Zkuste vydržet ještě třeba rok a uvidíte.
Přihlásit se k odběru odpovědí z této otázky:
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.