Nevím jestli to sem patří, ale potřebuju se zas vypovídat... za poslední půlrok jsem prošla obdobím "nežití" , přibrala jsem 10 kilo 
, ztratila všechny okolo sebe, protože i když jsem se půl roku ve škole neukázala, nikdo mi nenapsal: "co s tebou je? ", hodně o tom přemýšlím jaká teď jsem ... i když bych chtěla nějakýho kamaráda nebo přítele, na druhou stranu to vůbec nechci - nesnažím se být hezká když jdu ven, jako bych se pod tím tukem co mám schovávala nebo co... vůbec nemám motivaci na nic, že bych šla sportovat... Taky mám strach ze zklamání když někoho novýho poznám, toho se bojím nejvíc, už jsem prožila tolik zklamání, že další by bylo jenom horší a horší... Bojím se, že když někoho poznám, že mě nebude brát vážně a že mě nebude mít rád, a to je možná důvod proč se schovávám za monitor... Ale někdy mě to hrozně štve, protože z toho života nic nemám, jenže stejně nevím kde hledat, abych se s někým seznámila... Taky to, že jsem si dřív myslela že zvládnu dost věcí a nezvládla jsem je, na mě zanechalo následky že jsem prostě neschopná... Nemám na nic talent, že bych třeba uměla zpívat, hrát na nějakej hudební nástroj, nějaký sport, nejsem ani hezká ani chytrá, tak si říkám na co já vlastně žiju, když jsem tak nemožná? Hlavně mě štve, že nejsem v ničem dobrá...
0x
Sluníčko, ono se hrozně těžko zjišťuje, jestli jsi na něco dobrá, od monitoru... Zkusila jsi něco jiného než hru na nástroj a sport? Co takhle dobrovonictví? V tom je totiž dobrý každý. Lidské i zvířecí dobrovolnictví. Každý útulek bude vděčný za dobrou duši, která půjde vyvenčit pejska, a lidských dobrovolníků není nikdy dost - organizací na netu najdeš stovky. A vesměs je jedno (pokud zrovna jako dobrovolník třeba někde nepřednášíš nebo tak něco), jak vypadáš.
Ale zkus na sebe dbát i doma, pomůže ti to zvýšit si sebevědomí. Jestli máš dojem, že když jdeš ven, tak ze sebe děláš masku, zkus se nejdřív upravovat jenom doma. Prostě aby ses líbila sama sobě (o nic jiného taky nejde). Pak ti to bude připadat přirozenější, i když půjdeš ven. A že se ze školy nikdo neozval - a mluvila jsi se spolužáky, než jsi odešla? Nebo jsi je jen míjela? Protože to by ses pak nemohla divit... Zkus jen tady nesedět a nežehrat nad sebou, jdi ven, jen tak, najdi si činnost, ve které nemusíš nutně vynikat, ale která tě bude bavit. Nejde o to být nejlepší, ne?
0x
Tohle může být obyčejná depka, nebo taky začínající deprese. Vyhledejte odbornou pomoc psychologa! Nevymlouvejte se na nic a prostě se objednejte, třeba k prvnímu, kterého v telefonním seznamu najdete. Hned ráno, jasné? Nikdy není tak zle, aby nemohlo být ještě hůř, a tak se snažte tenhle stav zažehnat dřív, než Vás napadnou nějaké ošklivé myšlenky. (A nestyďte se, dneska chodí k psychologovi víc lidí než k zubaři).
A jinak, milé Sluníčko - postavte se před zrcadlo a usmějte se na sebe! Copak vážně není nic, co by se Vám na sobě líbilo? Máte přece krásné oči, nebo rty, zuby, úsměv, vlasy! Když se schováváte za monitor, tak si na youtube najděte návody k líčení, pořiďte si líčidla, zkrášlete se a pak se sama sobě vystavujte před zrcadlem. Bude Vám to slušet! Ta kráska v zrcadle jste vy a vypadáte fakt skvěle! Pusťte si veselou písničku a blbněte (zkuste Official Hamster Dance Song, ten nemá chybu 
). Musíte se naučit mít ráda sama sebe (a taková holka jako Vy se musí mít ráda, jste přece príma!) a pak teprve vyrazte mezi lidi. Zapište se třeba na nějaký kurz nebo kroužek. Nesmutněte, jste přece Sluníčko 
A zkuste si říct : "Mám co jíst, mám kde spát a jsem zdravá." Už tohle je přece super! Tak úsměv, milé Sluníčko 
0x
Sluníčko, Pu to řekla dokonale. Já bych snad jen dodala možná to samé, co Pu, jen vlastními slovy. Nehledej zatím kamaráda, lásku. Ty nepotřebuješ- zatím, aby Tě měl někdo rád, a někdo Tě uznával. Ty totiž nemáš ráda sama sebe. A to je základ vztahu. Věř tomu. Pokud mám ráda sama sebe, dovolím partnerovi, aby si ze mne utahoval, dovolím mu aby ukázal jaké mám nedostatky, protože s nimi budu dál pracovat. Pokud mám ráda sebe, nedovolím partnerovi aby mi jakkoli ublížil, ponižoval mne, podkopával moji autoritu. Teprve pokud mám ráda sama sebe, mohu mít ráda druhé. Nemluvím o sobectví, o sebestřednosti, to je něco úplně jiného. Lásku, kterou chceš dát, musíš nejdřív mít. A nenaplní Ti jej nikdo jiný, než Ty sama. Řekni, všimla sis, jak kvetou kytky? Vidělas letět netopýra? Všimla sis staré, shrbené babičky a pocítila jsi zvláštní pocit, že je vlastně svým způsobem krásná? Usmála jsi se nad hrajícími si dětmi? Začni se dívat kolem sebe, ale ne tak že jako "to je zas hnusně, bude pršet", ale "je zamračeno, smyje se prach a bude se líp dýchat". Nedívej se na sklenici, v které je polovina vody, jako že je poloprázdná, ona je poloplná. 
Já jsem ráda, že jsem na tomhle světě, ale někdy bych chtěla nějaké uznání od ostatních... Dřív jsem byla hrozně naivní, na každýho myslela, ale nevracelo se mi to, tak jsem si jednoho dne řekla, že tak jak se oni budou chovat ke mně tak já k nim, a tak to dopadlo, nikdo si ani nevzpomene že existuju O to jde, že jsem lhostejná všem... Když jsem ještě byla na učňáku, měla jsem tam kámošku, celý 3 roky, ale pak jak jsme se rozdělily, tak jsme se viděly asi 2krát ... ona má svoje zájmy a nebavily jsme se skoro rok... Ke konci třeťáku jsem si našla kluka a to si myslím, že mi změnilo celej život - poznala jsem jaký to je, když se o mou osobu někdo zajímá 24h denně... jenže po roce se začal měnit a nakonec mi ani neřekl že je konec, prostě mi čím dál tím míň psal a nakonec si našel jinou ... to ve mně zanechalo obrovskou jizvu, ty 2 měsíce po "rozchodu", kdy už mi bylo jasný že je konec, jsem si prožila peklo, zesláblá, nebyla jsem schopná ničeho, ani do školy chodit Protože i ta pitomá škola mi ho připomínala, jak mi krátil čas v hodinách, kdy jsme propsali plno smsek... A najednou nic
Když Ti život předkládá důvody k pláči, ukaž mu, že máš tisíc a jeden důvod k smíchu!
Prožila jsi velké zklamání, protože jsi hodně moc milovala. Jsi mladá a určitě krásná holka, která má ještě plno lásek před sebou. Nemůžeš se zavřít doma a užírat se svým zpackaným životem. Nejsi nemožná...kdo ti tohle řekl? Možná máš vážně deprese, určitě bych navštívila psychologa ( jak už ti tady někdo radil). Uvidíš, že ti pomůže. A na toho kluka zapomeň, vymaž ho ze svýho srdíčka- určitě nestál za tolik trápení. Jsi hodná a citlivá holka, tak proč to měnit?
Cituji: " Dřív jsem byla hrozně naivní, na každýho myslela, ale nevracelo se mi to, tak jsem si jednoho dne řekla, že tak, jak se oni budou chovat ke mně ,tak já k nim..." Asi jsi nepoznala ty správný lidičky- ale věř mi, že kolem tebe je jich spousta...
. Ty jsi přestala chodit do školy? A co děláš? Chodíš někam do práce nebo na brigádu? Musíš mezi lidi- sama doma , to je na zbláznění 
.Z toho by se zcvoknul každej...
jestli máš ráda zvířátka- pořiď si třeba pejska, uvidíš, jak ti změní život. A když s ním budeš chodit na procházky, tak uvidíš, kolik správných lidiček potkáš a možná i nějakou tu novou velkou lásku! Je to jenom takový nápad. Zvířátka jsou miláčci.
sluníčko. Ty se hledáš a to někdy moc a moc bolí. Jak jsi na tom teď s časem? Udělej si čtrnáct dní volno (nebo aspoň o víkendech) a jeď na Moravu. Vyber si tam nějakýho starýho člověka o pomoz mu dát do kupy jeho povodní zničený DOMOV. Na cestu nic nepotřebuješ - pracovní oblečení, holinky a jeto. Věř, že přijdeš na jiné myšlenky, za pár dní vyspěješ o kolik let. Zjistíš, že Tvoje problemy jsou malicherné proti tomu, co prožívají lidé tam. Získáš tam plno přátel, budeš užitečná. Věř, že tohle Ti hrozně moc pomůže.Nehledej výmluvy, proč nemůžeš jet. V pátek sedni na autobus a JEĎ. Ona ta písnička DĚLÁNÍ, DĚLÁNˇI, VŠECHNY SMUTKY ZAHÁNí... je pravdivá. Pomůžeš jiným a strašně moc sobě. A pamatuj si, každý člověk má svoji cenu.
Sluníčko vidíš, to je nápad! 
Garantuji Ti, že až Ti nějaká babička tam, se slzami v očích poděkuje, tak budeš brečet taky. Ale tak, že ze sebe vyplavíš pochybnosti a budeš moc ráda, že tu jsi a jaká jsi.
Teda Sebi, dokonalost!
Já se teď taky "koupu" v problémech. Kdybych neměla zlomenou tu zatracenou nohu, tak si tam jedu taky "léčit" duši. Fakt to člověka nabije obrovskou energií.Ty lidi tam jsou na dně. Leckdy nejsou schopni cokoliv řešit. Sedí a koukají před sebe. Potřebují dovézt hlavně ENERGII. Já tohle znám z vlastní zkušenosti...
BERUŠKO-JÁ MÁM TAKY DEPKY ,ŽE NIC NEUMÍM A NEJSEM K NIČEMU,JE MI 30.OD 20 SE STARÁM O NEMOCNÉ RODIČE75 A 73 LET,BUDE TO DVA ROKY A PŘISTĚHOVAL SE PŘÍTEL-VAŘIT,PRÁT ,NAKUPOVAT,DOKTOŘI,UKLÍZET-STRAŠNÝ KOLOBĚH.SVOJE KAMARÁDKY JSEM TAKY POSTRÁCELA PROTOŽE SE MŮJ ŽIVOT UBÍRAL JINÝM SMĚREM.ZAČALA JSEM CHODIT NA ZAHRÁDKU,KAŽDÝ ROK MÍVÁM AŽ 20KÝBLŮ JAHOD A ROZDÁVÁM VŠEM LIDIČKÁM CO MI POMÁHAJÍ-UMÍMM TO VYPĚSTOVAT A LIDI TO MAJÍ RÁDI,JÁ JE RÁDA OBDARUJI,KDYŽ MI ONI TAKY POMÁHAJÍ.V ŘÍJNU JSEM ZKONČILA V PRÁCI NA ČÁSTEČNÍ ÚVAZEK,NEMUSELA BYCH PO FIN. STRÁNCE DO ZAMĚSTNÁNÍ,ALE RÁDA BYCH.PEČOVAT O RODIČE CHCI MAJÍ JEN MĚ,ALE SAMA CHCI MÍT ZE SEBE TAKY DOBRÝ POCIT.VÍŠ KDYŽ SELŽOU LIDI,ZAMĚŘ SE NA SVÉ SÍLI ,CO TĚ BAVÍ-VYŠÍVÁNÍ,ZAHRÁDKA,PSI I MONITOR.JE DOBRÉ MÍT ČLOVÍČKA O KTERÉHO SE OPŘEŠ,ALE EXISTUJÍ SITUACE,KDY SE MUSÍ ČLOVĚK SPOLEHNOUT SÁM NA SEBE,PAK MÁ SÍLU POMÁHAT JINÝM A KDYŽ SE TI TO NEVRÁTÍ -NIC SE NEDĚJE JSI SVÁ VÍŠ SVÉ-NEBOLÍ TO.JÁ NA PC UMÍM- NEUMÍM TEPRVE TAK ROK A PŮL,ALE JSEM MOC RÁDA,KAŽDÝ ZAČÁTEK JE TĚŽKÝ
.A PROSIMTĚ CO TAM ŘEŠÍŠ JAKÉSI TY KILA.PÍŠEŠ JAK ČLOVĚK,KTERÝ MÁ VŠECH PĚT POHROMADĚ,TAK SE KILAMA NENECH ZVYKLAT-TO NENI DŮLEŽITÉ,TY SI VYTVOŘ PRIORITY TŘEBA UDRŽET SI TAKOVOU VÁHU JAKOU MÁŠ,ABY TO NEŠLO JEŠTĚ VÍC NAVRCH-ZHUBNOUT CHCE KAŽDÁ,ALE HLAVNĚ ZŮSTAT ZDRAVÁ!MĚJ SE RÁDA AUSMÍVEJ SE TŘEBA SAMA NA SEBE DO ZRCADLA,POCHVAL SE A PAK SE USMÍVEJ NA LIDI-BUDEŠ PŮSOBIT A CÍTIT SE ÚPLNĚ JINAK-ZNÍ TO JAKO BLÁBOL ,ALE FUNGUJE.OBČAS TO TAKY TAK DĚLÁM.
Hrozinko moc hezky napsaný, jsi fakt milý a krásný človíček a za ty rodiče, i ty jahody pro sousedy.. To je přesně ono. Naplňuje Tě velká věc co děláš (rodiče) a i maličkost jako jsou ty jahůdky. Ono ve finále ani ty jahody nejsou pro lidi, děláš to pro sebe, pro svoje potěšení a radost.
Hrozně hezky se mi četlo, co jsi napsala, ale i špatně=prosím Tě vypni si Caps Lock, fakt se to špatně čte.
0x
Jednou vyprávěla jedna paní, taková pěkná, voňavá, plná života, milá, příjemná: Byla jsem v pěkném srabu! Muži jsem přišla na nevěru a po několika scénách mě opustil. V práci jsem nasekala chyby a šéf mi umyl hlavu jako blbečkovi. Uvědomila jsem si, že jsem ošklivá, nic neumím, nikdo mě nemá rád. Nic nestojí za to žít. Pustila jsem si plyn, sedla jsem si ke stolu a čekala. Pak jsem si uvědomila, že jsem v noční košili, už pěkně ufúlané a že to bude strašné, když mě tak najdou.Zastavila jsem plyn a převlékla jsem se a znovu si sedla ke stolu. Měla jsem pocit, že smrdím a představa, že mě najde mužský, smradlavou, mě zahnala do koupelny. V županu jsem si znovu sedla ke stolu a uvědomila si, že nenalíčená vypadám mnohem starší a hasiči najdou babičku. Vzala jsem si zrcátko a nalíčila se. A když jsem byla hotová, koukla jsem se do toho zrcátka a řekla si: Není to špatné! A to by byla chyba, kdyby se tak hezká holka zabila. A on je vůl, že to neviděl, že jsem tak hezká. A bylo po sebezavražďování. 
Vyprávím ti to proto, že málokdo je něčím nadán, krásný a štíhlý jako z reklamy, mimořádný tak, že padá na zadek celý svět. Musíš udělat všechno pro to, aby ses cítila hezká a milá ty. A jak se budeš cítit ty, tak tě bude vnímat svět.
Plakej a budeš plakat sama. Směj se a bude se smát s tebou celý svět.
Sluníčko, čeká tě spousta krásného, běž tomu naproti!
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.