Jsem žárlivá a díky tomu na ostatní kolikrát i protivná. Jako by to ve mně vyvolalo nenávist. Prostě vypustím z pusy něco sarkastického, toxic, jen protože JÁ mám špatnou náladu. Špatnou náladu z toho, že se někomu daří víc než mně v ten moment. Nemám ráda, když se někomu daří víc než mně. V duchu jim to někdy nepřeji. Žárlím. Když je to pro mě blízký člověk, rodina, blízký kamarád, tak jsem za něj ráda, ale když je to JEN kamarád, tak ne – já chci být ta hvězda a lepší než všichni ostatní. Navíc si nezvládnu představit, že bych se měla hodně kamarádit s někým, koho považuji za úspěšnějšího a krásnějšího, než jsem já. Jsem ráda středem pozornosti. Štve mě, když mám náladu na to být obskakována, tázaná a populární a někdo mi tu pozici bere.
Jsem stejná jako lidi, které sama odsuzuji. A že jich není málo. Hlavně holky nemají rády, když jsou ve společnosti další dívky a pak jsou protivný na ostatní, jen aby vypadali, že jsou lepší.
Zní to odporně, že? Ale musím si o přiznat. Vím, jak to cítím. Klidně mi pište, jaký jsem egocentrický primitiv. Ale já to vím. A ráda, už jen kvůli sobě (jasně že kvůli sobě, však v mém světě se vše točí kolem mne, ne? Fuj... ), bych s tím něco dělala a neměla mindset takového zkaženého člověka...
0x
Podle toho, jak se popisujete, tak jste přímo koncentrát sebestředného žárlivce, až si myslím, že se do něj stylizujete, abyste i tady na sebe strhla pozornost i přes to, že vyložíte samá negativa..Tohle si nesete od prvních měsíců života. Ve Vaší výchově bylo něco špatně. Hodně chyb. A když to ještě padlo na "dědičný terén", myslím tím typ CNS cholerika, tak máme egocentrika, egoistu a aktivního žárlivce: 3 v 1.
Teď budu hnusná, ale asi nejvíc člověka v tomhle změní, když padne na hubu. Hrábne si na dno. Nějaká životní katastrofa. Každopádně máte zaděláno na problematické vztahy, protože jste v kategrii partnerek pro manželství nevhodných, jak říká MUDr Miroslav Plzák. Ten napsal Manuál o žárlivosti a Klíč k výběru partnera. Přečtěte si.
Když si tohle uvědomujete a ještě tak sebemrskačsky komentujete, je to první krůček k tomu učit se své jednání korigovat. Nejspíš pod vedením zkušeného psychologa. Dobrý je i partner, silná osobnost, který by Vám dal přes prsty, kdybyste ujela. Váš věk mi tam chybí, vzdělání, zájmy.
Myslím si, že zas tak špatně na tom nejsem, abych měla potřebu na sebe strhává pozornost ANONYMNĚ na internetu. Ani mi to nedává smysl :D Napsala jsem to, protože cítím, že je to špatně, mně to dělá zle na psychiku a nechci být takový typ člověka. Napsala jsem to takhle negativně, protože chci být k sobě co nejvíc upřímná, i když je to nepříjemné...
Ano, chyba v mém dětství asi byla. Ale neúmyslná. Už jsem docela na hubu spadla. A nechci to rozebírat do podrobna, aby to nevypadalo, že něco "dramatizuji" a snažím se "strhávat pozornost" (Nemoci, smrt rodiče, strach, alkoholismus, samota, psychický vydírání atd... Jednou se jedna věc pokazí, poznamená to zbytek a všechno jde z kopce. Ale určitě nejsem jediná, která tohle zažívá při dospívání.) Teď jsem si uvědomila, že můj podmět k napsání tohodle příspěvku byla opět závist. Včera, když se kamarád začal zajímat o to stejné jako já, samozřejmě jsem mu poradila, ale začala jsem mu závidět, že má tak nějak všechno co může (šťastnou rodinu, finančně je zabezpečenej a ani nic už nemusí dělat, sympatický, pěkný kluk, a jednoduše už při narození měl štěstí...) a já si připadám, že bych na tomhle světě neměla nic a nebudu ani mít, když si to nevybojuju...
A partnera zatím mít nechci. Mám z toho strach a myslím, že se musím dát nejdřív do kopy sama...
...podnět k napsání byla závist...Ty Tvé emoce Tě přece musí vyčerpávat. Takové to soupeření. U holek sportovkyň je typické. A překvapivě rychle vyprchá s mateřstvím. Jinak to zmoudření přichází s věkem, zkušenostmi, často po životních etapách, či karambolech... Člověk se naučí rozeznávat, co je pro něj podstatné a co mu zbytečně ubírá sil. Přestaví si hodnotový žebříček. Postupně jsou pro něj důležtější věci nehmotné, jako zdraví, láska, přátelství, zážitky z cest nebo ty kulturní, úsměv...
Napadlo mne Přej a bude ti přáno. A k tomu se většinou dozraje. Nebo se přihlásí na nějaké kurzy osobnostního rozvoje, či si najde takového kouče. Pak taky, aby sis našla nějakou svou oblast, kde nebudeš mít konkurenci. A jestli by se vyskytla, mohla by Tě nakopnout k větší originalitě. Nebo zkusit spolupráci a s tím úspěšným se doplňovat. Ale takové symbiozy jsou vzácné a Ty jsi na to příliš svá. Takový trochu samorost. Tak by mne zajímalo, jakou VŠ budeš volit. K jaké profesi směřuješ.
Myslela jsem na Tebe. Koukám nebyl čas, abys zareagovala. Mně totiž připadá, že to ani tak nebude žárlivost, ale že spíš to, že neumíš prohrávat. To jsou osoby ambiciozní, co byly odmala podporovány a hodně chváleny okolím, snadno vítězily, i díky nadání ...a nebo je okolí naopak nebralo, ba shazovalo, a ony se snaží prosadit, bojují o pozornost, o uznání. Počkám, až budeš "na drátě".
0x
Nejdříve přijmi sebe samu takovou, jaká jsi a odpusť si, že jsi taková, měj se ráda. Pak teprve s tím můžeš pohnout a začít na sobě pracovat.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.