Vaření a pečení našich babiček

1) Babičky, čím jsou starší, tím bývají většinou i opomíjenější a nelze se divit, že když k nim dojedou vnoučata, snaží se je "rozmazlovat".

2) Babičky mají vnoučky rády a nelze se divit, že když k nim dojedou , snaží se je "rozmazlovat".

3) Vnoučci se rádi nechají rozmazlovat.

4) Babičky jsou gastronomicky vyzrálé.

tipuji, že by to mohlo být asi nějak takhle.. Nejprve má žena dítě a to jí zabere spoustu času + práce s domácností. Později dítě odejde, ale naopak muž víc zleniví, takže žena chodí do práce, stará se o domácnost i o manžela. Ale na stáří už do práce nechodí a dítě nemá. Takže rázem má spoustu volného času a tak se realizuje ve veření a pečení, které si za ta léta vypilovala k dokonalosti. Manžel toho času zase nezabere tolik a domácnost má už taky zmáknutou. Pokud tedy vnoučata nemají přijet na návštěvu, tak si užívá volného času a je jí ho až až... ale když mají přijet... tak se vrhne do toho vaření. No a vaří to co je naučená za celý život. Nezapomeňte že před 40 lety se tu stravovalo úplně jinak, než jak jsou dnes zdravé trendy.

S námi v domku bydlela babička našich dětí, tedy manželova maminka. Stále pekla, pekla výborně, ale hrozně moc. Já i dcera jsme měly plné mrazáky, sice jsme si všichni pochutnali, ale co je moc, to je příliš. No, nic se nevyhodilo, nakonec jsme to nosili do práce a s kolegyněmi jsme měli svačiny. Bývala by se urazila, kdybychom to odmítali.

Vzpomínám na svou babičku /1902-1972/. Ta vařila, jak od pánaboha. Jako mladé svobodné děvče se totiž učila vařit ve velikém hotelu. Tehdy dívky takto pracovaly v hotelových kuchyních, aby se naučily správně vařit. Babička na tu dobu ve stáří vzpomínala a pokaždé mi říkala, že tam k nim chodili na jídlo jen samí vznešení páni. A já, jako malá jsem si myslela, že páni směli na oběd dovnitř, ovšem ženy musely čekat venku. Jako dneska pejsci u Kauflandu. Prostě hotel jen pro pány.

Babička si vzala dědu - pekaře. Proto uměla péct domácí tukové rohlíčky a houstičky bohatě sypané mákem. Dělala úžasné koblihy, boží milosti, amprecle, bábovky, vánočky, borůvkové koláče... Moc mi chutnala její škvarková buchta s marmeládou, do těsta se dávaly mleté škvarky, její smažené vdolky s povidly, lívance...

Moc zdravě se ale nevařilo. Všechno bylo úžasně dobré, chutě vyvážené, ale používalo se dost sádlo, třeba na smažení. Babička ho míchala s přepuštěným máslem, tzv "šmolc". Dneska tomu lidé říkají ghí a myslí si, že objevili něco nového. Nakonec třeba vídeňský řízek /z telecí kýty/ se připravoval pouze na tom přepuštěném másle /šmolci/. Je to úplně jiná chuť, než z oleje.

Babička mě naučila připravovat zvěřinu. Zrovna dneska budu péct bažanta po divoku, podle ní. Se vším si dala práci, nic jí nebylo zatěžko. Z cukrové řepy navařila veliké 5 l sklenice medově hnědého syrobu /nebo sirobu?/ a ten pak přidávala do domácího perníku. Perník promazávala marmeládou. Když jsem si ho nesla do školy ke svačině, vždycky jsem prosila o větší sváču, protože plno spolužáků chtělo ochutnat. Nezbylo nikdy.

Dlouho jsme po ní doma měli sešit s ručně psanými recepty, nadepsaný RECEPTY OD SLEČNY Z FARY. A na faře se nikdy špatně nevařilo.

A tak si často na babičku vzpomenu. Její vaření, to byla symfonická báseň. Jaga.

Moje babička vařila bravurně protože

1. byla z Moravy a protože se to nučila od svojí maminky,

2. Zvyk: potenciálně se bude starat o potomka - a kdo jiný by ho náležitě nakrmil? Ostatní se přidají...

3. Prožila válku a vařit z mála nebylo jednoduché. Vyprávěla, jak kvůli pčené huse v troubě nešli za náletu do krytu...Jídlo se dostalo na první místo. Válečná dorta...skromná skvělá krmě.

4.. Moje babička uměla vařit i bez ledničky - naložit maso na svíčkovou a tak - po zálesácku na chajdě.

Uměla asi patero druhů knedlíků, i ty s rozvařenýma švestkama, nebo v ubrousku karlovarský - a to jen tak mimochodem. Ostatní členy tím umem zmákla. Nikdy se nesnížila k smaženému sýru, v mnohém jídle byl šlehaný sníh z bílků, na čerstvé koblihy plněné marmeládou k nám vždy na prvního máje zavítal jeden její známý obdivovatel.

To mě docela zarazilo, Vaše babička dělala smažený sýr? Ta moje 1905-1996 nikdy, myslím, že ho ani nikde neochutnala.

U našich babiček byl při vaření velký podíl ruční práce. Ne, když šly do práce na pole, nebo do statku, ale o volném dni.

To se povětšinou těstům věnovala náležitá péče. Nechávaly se třeba 3x kynout.

Zmiňujete šunkofleky, ty si dělaly babi samy doma ze svých domácích vajíček, proto byly vynikající. Stejně tak zavářky do polévek.

Škubánek, vánočky, táče, řepánky - na to už můžeme jenom vzpomínat.

Ještě připomenu - vaření a pečení na /v/ obyčejných kamnech, kde se topí dřevem má také vliv na chuť a strukturu pokrmu. Jídla jsou prostě jiná, chutnější, než z plynu, nebo elektřiny.