Ahoj, asi je nesmysl se ptát jak na to, ale stejně to zkusím. Už několik let se snažím změnit práci, Resp chodím na pohovory a čekám, že někdy se odhodlám to přijmout. .V nynější práci spokojená nejsem dlouhodobě, ale co mě tam drží je přátelství. Mám tam tři velmi dobrý přátele (jednoho nejlepšího kamaráda) se kterými jsem již x let. Bohužel jsem člověk který s tímhle měl problémy vždycky, při opouštení střední, vysoké atd atd.. ale tam to člověka donutilo, protože skončit musel:D Je mi 30 a je čas něco změnit , nemám žádné závazky a nemusím se nikomu zpovídat ale... jsem vždycky odhodlaná, že to přijmu a dám výpověď a pak mě přepadne strašná ale strašná úzkost , kdy je mi špatně, brečím, nemůžu dýchat a vím, že i když jsem na současném místě nešťastná, tak nedokážu odejít . Nechci opustit přtele, kteří nejsou jen pracovní, ale jsme spolu každý den v práci i mimo práci často. Asi nechci zůstat sama, ale ta hrozná úzkost... já to nedokážu překonat a pořád mám pocit, že mi osud nabízí lepší a lepší práce a vždycky si řeknu, tak teď ještě připravená nejsem, ale příště už to vezmu.. a pořád dokola tak 4 roky a momentálně jsem zase v té situaci. Dokonce podruhé s jednou firmou, kterou jsem odmítla, ale dělají vše aby mě záskali. a já bych na jednu stranu moc chtěla něco nového, ale celý víkend nespím, nemůžu dýchat a když na to myslím, je mi špatně při představě, že skončím . Máte s tím někdo zkušenosti? Každý mi řekne tak se seber a konečně to udělej, ale těžko se vysvětluje ten pocit, že se strašně snažím, ale fyzicky to nejsem schopná prostě udělat.
0x
Prostě se vám nechce opustit komfortní zóna, na kterou jste zvyklá. Tímto způsobem můžete prožít svůj aktivní život a dopracovat se i k důchodu, aniž byste na životě cokoli změnila. A říká se přece, že změna je život. Záleží na vás, jaké si to uděláte. Ale jestliže žijete sama a ti pracovní přátelé jsou jediné blízké osoby, tak se ani nedivím, že se vám nechce je opustit. Ale to přece neznamená, že kdybyste náhodou místo změnila, že se s nimi musíte přestat kamarádit, ne?
Jojo. S tím musím souhlasit. A nechci říct, že nemám nikoho jiného, Samozřejmě mám rodiče, kamarády, ale už víceméně je to jiné , než když mi bylo 20. Není to tak, že jsou s Vámi pořád a já jsem extrémně sociální člověk a potřebuju vedle sebe lidi A bohužel tahle práce je převážně na home office, což mi to neusnadňuje, protože si nedokážu představit nechodit do práce mezi lidi. Myslím, že i když jsem teď odhodlaná skoro odejít, i přes ty úzkosti, tak tohle je pro mě nepředstavitelné, že budu téměř pořáda sama. Hlavně bych asi potřebovala vyřešit, jak překonat ten pocit. Na jednu stranu chci změnit práci, mít víc peněz, lepší vyhlídky, ale samozřejmě strach, že to bude horš než teď ale hlavně jen si na to vzpoměnu, chce se mi zvracet, sevře se mi srdce a je mi do pláče . Tak si říkám, mám se smířit s tím, že jsem typ, který si to prostě do důchodu musí protrpět a zůstat , kde nechce, protože to nedokážu?
0x
Začni meditovat a udělj v tom bordelu, co máš v hlavě trochu pořádek.
Tvé podvědomí přímo křičí, ať tě dokopeme ke změně, ale tvé vědomí se to snaží zakamuflovat.
Nenech ty skřítky mezi sebou bojovat, ale spolupracovat.
Pak radu potřebovat nebudeš.
0x
A co to udělat obráceně? Napřed dát výpověď a do dvou měsíců si najít zaměstnání. Po výpovědní době už musíte nějaké místo přijmout.
nooo to by mohl byt dobrý trik
Nicméně, jde o to , že nedokážu dát výpověď. A já si říkám, je možný , že jsem takovej posera? Jak se toho lidi zbavují? Já s tím mám problém odjakživa. Vždycky ten krok za mě musí udělat někdo jiný a pak je to v pohodě, já se s tím srovnám, ale sama od sebe to neudělám a uvědomuju si, že mi to kazí hodně věcí. Kor u té práce je to hodně důležité nezůstat , tam kde není perpektiva. Ale ... a není to jen strach, když si dělám pro a proti a najednou si představím, že to mám udělat, tak mě chytně totální panika, úzkost , stres atd.. Já spíš hledám, jeslti někdo to měl stejně a jak se s tím srovnal . Ale asi je to o tom sebrat odvahu a udělat to. Ale já mám pokaždé nějakou výmluvu. Teď se ot nehodí, protože mám rozdělanou prác. Teďse to nehodí, protože budou Vánoce a chci mít klid a nestresovat se.. atd atd.. teď si říkám, že bych to i udělala, kdyby tam nebyl ten home office. Já si nedokážu představit být pořád doma. Já neumím být sama bez lidí kolem sebe. A tohle by byl člověk doma 24/7. Ale nedokážu rozpoznat, zda je to opravdu momentálně kvůli tomu, nebo je to další výmluva. Říkám si, že tentokrát je to opravdu kvůli tomu, ale já si sama nemůžu věřit:D Je to zapeklitá situace
Jak se říká - jaký si to uděláš, takový to máš. To chcete přešlapovat na jednom místě do důchodu? Brrr, hrozná představa.
Tak si dejte tři panáky a výpověď pošlete poštou, když nedokážete osobně jednat.
Jen nechápu k čemu chodíte po povohorech když změnit nic nechcete?
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.