Zaslouzi si hloupi lide soucit?

Já jsem hluboce přesvědčená, že pomáhat a pomoc není jednoduchou záležitostí. Každý máme o pomoci a o tom, jak ten "chudák" by to měl dělat, jiné představy. "Nechejme lidi být šťastnými podle jejich představ, ne podle našich". Když to neuděláš tak, jak si to on představuje, zasahuješ mu do života, strkáš nos, do čeho ti nic není a ještě očekáváš vděk? "Za dobrotu na žebrotu". Druhý pohled- čekáš, že si o něco řekne?! "Vždyť on musí vědět, že to potřebuji, doprošovat se nebudu." Další pohled "Dal mi xxx a čeká, že se z toho poskládám nebo co?! "

Je to hodně ošidné, že?

Záleží, co si kdo představíme pod slovem hloupí lidé.

Zrovna nedávno jsem na tímto také přemýšlel.

A dospěl jsem k tomu, že záleží na úhlu pohledu podle mnoha kriterií. Takže to obecně ani nelze moc řešit.

I hloupý člověk může žít krásný soběstačný život a být chytřejšími respektován, záleží na jeho charakteru.

Dokonce si myslím, že "hloupí" lidé mají statisticky život spokojenější.

U těžších retardací už charakter začíná být v chování něčím minoritním. Pomoc a péče bývá nutná.

Z evolučního hlediska by takoví lidé měli umřít a i přesto jim Naše společnost pomáhá a nikdo proti tomu neprotestuje. Tedy jde víceméně o jednotný názor všech.

Můžeme se bavit i o tom, zda třeba nadprůměrně chytrý člověk není také postižený a nezasloužil by si nějakou pomoc.

A i takovýto člověk může být pschopat.

Komu není shůry dáno, v apatyce nekoupí. Anebo: Každý svého štěstí strůjcem.

Jistě většina lidí zná podvodníky Vinčeka a Velcla, kteří nabízejí pofidérní domácí práce a nechávají si za ně předem zaplatit. Přesto hlavu do oprátky strkají další a další zájemci. I tady na poradně se často objevují otázky ohledně domácí práce spojené s těmito kujóny. Tito lidé pro to aspoň něco udělali - zeptali se ostatních. Pokud se pak nedrží dobrých rad a vlezou do toho, není jim pomoci. Jejich volba.

Stejně tak různí ti šmejdi s hrnci, dekami, vysavači. Myslím, že jejich doba už odzvonila, ale bývalo to velice populární, autobusových cest se účastnili zvláště starší lidé. Buď včas prokouknu, nebo holt pak platím. Někdy dlouho a hodně.

Nejméně 2 x do měsíce čtu na netu o podvedených ženách. Starší odkvétající českou ženu si vyhlédne /jak? / 30 letý americký důstojník, nebo úspěšný zahraniční lékař. Chachá. Začne konverzace, pokud nápadník pošle fotku, je na ni charismatický muž, ovšem on to v žádném případě není. A dáma hoří. Pak posílá peníze /umírá mi otec, musím platit za léčení, musím platit dědictví, musím platit kauci pro neoprávněně zabásnutého bratra, potřebuji peníze, abych za tebou mohl konečně přijet.../ A dáma platí, posílá a těší se. Nejsou výjimky, že to dělá třeba i 1,5 miliónu. Výsledek? Jen to, že za blbost se opravdu platí.

Takové lidi opravdu nelituji, dostali se do problémů sami, svou hloupostí, svou vinou. Nejsem bezcitná, dokáží lidi politovat a pochopit, ale ne podobné těmto. Kdyby paní pochopila, že je lepší Pepík ze Lhoty, než Johny z Floridy, nemusela se dostat do problémů. Jaga.

Pravo ani zakon na soucit neexistuje, tedy je podle mne i nesmyslne se ptat, zda ho nekdo zasluhuje.

Soucit vychazi z vnitrniho presvedceni jednotlivcu, tedy je na kazdem s kym bude soucitit a s kym ne. A nikdo mu nema do toho co kecat, zda dotycny soucit zasluhuje nebo ne.

Tedy nejde o generalne platny parametr toho chudaka, ale o volitelny parametr toho, kdo s nim souciti nebo nesouciti.

Každý se narodíme s nějakými dary, schopnostmi i nedostatky. A normální společenský člověk cítí potřebu pomoci tomu, kdo je v nějaké oblasti výrazně poškozen. To ale neznamená podporovat v hloupostech ty, kteří jsou jen líní a neochotní si dát poradit. Takže není tak snadné na to odpovědět. Naše socialistická společnost dospěla do stadia, kdy podporuje pozitivní diskriminací a za peníze těch méně neschopných a hloupých ani ne tak ty , kteří skutečně pomoci potřebují jako spíš ty, kteří si to dokážou vyřvat nebo kteří se hodí jednou za pár let před volbami. To je mi bytostně odporné, ale nevzpírám se pomáhat aktivně takovým, kteří podle mého názoru pomoc skutečně potřebují. A mezi ty občas patří i někdo tzv. hloupý. Jen je strašně nebezpečné snažit se pomáhat stylem " Protože by mohl někdo naletět, zakážeme všechno". A k tomu směřuje zejména Evropa mílovými kroky. Když si vzpomenu na náhrady škod pro kampeličkové hlupáky, otvírá se mi dodnes kudla v kapse. Ale babce, která mi nadšeně vykládá o výhodné koupi kastrolů nebo vyhřívané podložky pod nohy, té ráda poradím nebo i šmejdovi zavolám a sprdnu ho na tři doby.