Hned, na první pohled, když jsem ho potkal, jsem se do něj strašně zakoukal, zamiloval. Byl jsem z něho byl úplně hotovej, nervózní, rozhozenej. Doma jsem na něho pořád myslel a těšil se, až ho další den opět potkám. Ten minulý rok jsem po něm pořád pokukoval a často se naše pohledy setkaly. Já si prostě myslel, že bude určitě taky na kluky. Řekl bych, že to bylo takový instinktivní z mé strany. Vše se ale změnilo, když jsem zjistil, že si o přestávkách chodí povídat s nějakým jiným brigádníkem (který rozhodně není gay), se kterým se pořád smějí. Hned jsem začal dělat, že ho nevidím, a strašně jsem se začal stydět za to, jak jsem na něj každou chvíli koukal. Bylo mi trapně.
I po brigádě v průběhu celého roku jsem na něj často myslel. A tento rok se potkáváme opět, dokonce pracujeme a stoly máme pár metrů od sebe. A já jsem z něho jako minulý rok stejně rozhozený, možná ještě víc, strašně mě přitahuje. Párkrát jsem se zamiloval do nějakých kluků, ale takhle silné pocity to nikdy nebyly. Nikdy mě nikdo takhle nezajímal. Protože jsem na něho minulý rok pořád zíral, je mi furt trapně, a tak na něj koukám potají, nebo, když je zády ke mně. Při pozdravu jsem se na něj vždycky trochu usmíval a on se teď taky začal usmívat, což dřív nedělal a mě to vždycky hrozně potěší. Mám ho hrozně rád, ale, jak jsem psal, kromě pozdravu spolu nepromluvíme slovo, a mně je teď, po tak dlouhé době, blbé nějak začít řeč, na něco se ho zeptat... Je to takové divné, i potom v šatně jsme spolu sami a ani slovo, jenom pozdrav. Poradili byste mi, jak bych se s ním třeba mohl více sblížit...
1x
Sblížit jedině tak, že sám začnete nějakou konverzací. Ale třeba on na kluky ani nebude a možná je také rozhozený tím, jak vy jste se na něj pořád díval. Vám by se moc líbil, ale nemusí to být gay. Kdyby měl takový nějaký zájem jako vy, asi by jste to na něm poznal, si myslím. Ale je to jenom můj názor. A i když by jste se s ním sblížil, skamarádil, mohl by jste se více trápit, když by jste zjistil, že není jako vy.
0x
Máte to složitý, dvacet je těžký věk, koukněte jak na to šli od lesa brhlík a sojka. Znáte krásnější text?
Tady, kde smrky se s listnáči mísí
A sosny opodál stavějí chrám
Se Sojkou Brhlík tu bydleli kdysi
Protože nikdo z nich nechtěl být sám
A každý říkal:
"No, vy jste mi dvojka!
Kdo to kdy viděl?
- Brhlík a Sojka!"
Ona prý pro něj nechala školu
Když byla ještě hloupá, malá
Jezdil s ní po kmeni po hlavě dolů
Až se jí chocholka vztyčovala
Lítali spolu nad vršky stromů
Tam, kde je modrý, opojný vzduch
Někdy až za tmy se snášeli domů
V zimě že doženou spánkový dluh
Jeden z nich ustlal postele z mechu
Než spadne sníh a než přijde mráz
Druhý pak z bláta ulepil střechu
Aby tu zimu přečkali snáz
Po dlouhé zimě sníh odplavil střechu
Jaro se zase vrátilo k nám
Našla se jedna postýlka z mechu
Děti ji odnesly neznámo kam
Tady, kde smrky se s listnáči mísí
A sosny opodál stavějí chrám
Se Sojkou Brhlík tu bydleli kdysi
Protože nikdo z nich nechtěl být sám
Dnes každý říká:
"Brhlík a Sojka
To už se nevidí,
Taková dvojka!"
Ona prý pro něj nechala školu
Když byla ještě hloupá, malá
Jezdil s ní po kmeni po hlavě dolů
Až se jí chocholka vztyčovala
Dneska je modré
A opojné nebe
Určitě lítají
Zas vedle sebe
Tady, kde smrky se s listnáči mísí
A sosny opodál stavějí chrám
Se Sojkou Brhlík tu bydleli kdysi
Protože nikdo z nich nechtěl být sám
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.