Chtěla bych se zeptat, jestli nevíte proč je v dnešní době, když je mi 13 let a sestře 18 let, nelze najít skoro nikde žádné normální a přátelské lidí v naší věkové kategorii. Možná je chyba na obou stranách, ale připadá mi, že všichni v mojí a sestřino věkové kategorii chtějí být, nejvíc hezcí, nejvíc chytrý, nejvíc sexy, a nejvíc zajímavý i když nic moc neumí a nic moc nedělají a hlavně vůbec nejsou opravdový ve svých projevech a většinou všechno hrajou, přetváří se atd. Možná se jen prostě už několik let nacházíme ve špatný čas na špatných místech a tím pádem na opravdový přátelé nikdy nenarazíme i kdybychom šli kamkoliv. Už se s tím i já a sestra smířit dokážem. Prostě třeba máme jen smůlu a potkáváme samé špatné, zlé lidi a nepravé kamarády a dobří lidé ještě někde existujou. Někdy mě trápí, že já, moje sestra, moji bývalí přátelé a třeba i hodně lidí ze školy je prostě necháno na pospas. Nekteří si za to mohou sami, že něco provedli atp. , jiní naopak, že nemají nic a nejsou dostatečně zajímavý, nic moc nezažili, nemají na značkové oblečení, tráví víc času v nemocnici, než kdekoliv jinde a neví jak to ve světě chodí. Bojím se protože právě patřím do té druhé kategorie. Snažím se nad těmi věcmi přemýšlet, ale často mě to vyčerpá a nevidím v ničem smysl. Nedávno jsme byli se sestrou na oslavě narozenin mého otce a on s jeho ženou mají dceru a ta měla kamarády .Tak o mě projevili zájem, že se projdeme na kolech, byli na mě hodní a tak jsem měla radost. Jenomže jsem si neuvědomila, že to tak být nemusí, jak to vypadá . Končilo to tím, že jim prý můj otec, říkal, že nemám kamarády a nikdy oslavu narozenin a schodili mě z malého útesu do nějaké blátivé i docela hluboké vody a ujeli. Chvílemi, když jsem tam byla jsem přemýšlela jestli neuteču pryč do lesa, nebo jestli nezůstanu a nechám se utopit, ale někdy si zpětně myslím, že když je můj táta stejnej jako jeho dcera z druhého manželství, že by ho to ani netrápilo a byl by rád. Prostě nevím jestli je to normální jakej život žiju. Už dlouho nevím vůbec jestli chci nějaké přátelé protože už jsme toho i dříve zažila hodně zlého od mých falešných přátel. Nechápu jak se sebou můžou někteří lidé žít. I sebe někdy nechápu po tom všem že jsem ještě vydržela. Vím, že je to jen teď aktuálně a potom třeba se všechno může zl zlepšit, ale opravdu mě to někdy strašně štve, že se bojím někam chodit, nevěřím lidem a ani nemám čím se pochlubit. Připadá mi dnešní mladá generace, lpí hlavně na tom jak člověk vypadá a jestli má peníze, jak moc je zajímavý, jaké má vztahy a ne na to jaký je doopravdy . I když to třeba není jen mlada generace ,když to nemůžu říct jistě, protože jsem právě nepoznala starší generaci, která by byla v podobném věku jako já. Jenom kdybych se vrátila v čase bych možná pochopila , že to je to samý Ale chápu i ten pohled Těch jinCh lidí. Protože prostě každý žije jinak
Normální přátele si hledejte spíše v lepší společnosti... Někde na nějaké rockové párty s alkoholem žádné hodné kamarády nepotkáte. Zkuste zajít (vím, že to zní divně) do kostela, nebo si najděte nějakou dobrovolnickou činnost pro mladé - tam určitě potkáte ochotné a hodné lidi... Nebo zajeďte na nějaký hezký tábor
Dobře, dekuji moc . Máte pravdu zkusím to ještě takhle
joudic*
no to je zvlastni skatulkovani, vetsina mych kamaradu se rekrutuje z takoveho prostredi a polovina ma vysokou skolu, a par je z nyni znamych kapel, tehda pred 20-25 lety zacinali pod jinymi nazvy a holt 10-20% je "odpad", ktery dodnes jen denne obrazi putyky a vypadaji priserne. Ja bych naopak doporucil letni festaky v okoli a zkouset se nenapadne prifarit k nejakym holkam, ci skupinkam, nebo zacit casteji chodit do nejake mistni hospudky/klubiku s mladsimi a postupne pochopit strukturu stamgastu, majitele, cisniku a pomalu zapadnout mezi ne. Takovych lidi u nas bylo, zdrave jadro nerado mezi sebe pousti, ale casem proste nevyhnutelne zapadnou do znamych, se kterymi si i clovek popovida. Muj kamarad treba vleze do hospody (dela obchodaka/potraviny/napoje) a okamzite se vesele bavi s cizim barmanem, zna majitele na tykacku, nekdo ma proste ten dar navazovat kontakty. Odstehoval jsem se z centra a on mel za mesic grilovacku s 20 uplne novyma lidma, ktere jsem v zivote nevidel.
Nepamatuji ale vím, že jsem měla pár kamarádů když jsem byla ve školce a to jsme měli se sestrou ještě společné kamarády já znala dva její kamarády ze školy jenomže od té doby uplynulo už mě 7 let a sestře 12 let a já bych nerada dopadla stejně jako ona že celý dny nepůjdu ven z pokoje a už 12 let nemít přátelé. Teď když je to jen 7 let ze nemam přátelé tak to není ještě tak hrozný.
Když nad ti tak přemýšlím tak mi přijde že všichni v mým věku jsou taky falešní. Hlavně lidi mě třídě vůbec nechápu proč se chovají třeba že všechny pomlouvají, řvou, nebo někoho nemají rádi protože nepatří mezi ty "cool" dečka. Tak ale všichni mají jinou povahu co se dá dělat.
Tak se vykašli na kamarády a podnikej něco se sestrou. Jeď na kolo s ní, vytáhni ji z pokoje a naplánuj pro vás nějaký program. Určitě máte společné zájmy a lepší kamarádku nenajdeš. Víš, že jí můžeš na 100 % věřit, váš vztah za celý život jen tak nevyprší, tak proč hledat někoho jiného? Netlač na pilu a někdo se časem objeví.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.
Máte pravdu zkusím to ještě takhle 
