Nejste přihlášen/a.
Ahoj,
v patek jsem byl na party a potkal tam mladou peknou slecnu. Zjistil jsem, ze je jiz tyden bezdomovkyni a jako bonus ztratila penezenku s doklady, s kartama, se vsim. Byla meho veku kolem 30. Nedavno se rozesla s pritelem, ktery ji psychicky nicil, jejimi slovy ji znicil. Navic ji zdemoloval cely byt, ze ktereho utekla a nezaplatila najem. Takze prespava ruzne u kluku. Zminovala, ze penize ma a ze je v invalidnim duchodu - dal jsem se nevyptaval, mozna jsem mel.
Rozhodl jsem se, ze ji vezmu k sobe domu, protoze jsem nemel na to ji nechat na ulici, prestoze mela zpocatku strach nakonec ke mne sla. Nesmrdela, ani nebyla spinava. Nic jsme spolu nemeli, to ani nebyl muj zamer, jen mi ji bylo lito. Strasne lito, tak jsem te emoci podlehl.
Sli jsme spat kolem 4 rano a ja vstaval v 10, protoze jsem musel od 11 hodin pracovat. Mezitim, co spala jsem se ji podival do ledvinky, abych zjistil vice jeji identitu a zdali skutecne nic nema a nelze. A nemela. Pouze ponozky a tak 100 korun v drobnych.
V 10:30 jsem ji musel vzbudil a pomalu vyprovodit. Uz v te dobe jsem se necitil nejlepe, ze ji musim v tom vedru a poradne nevyspalou vyhodit zpet na ulici. Dopili jsme tedy vino, ktere zbylo z vecera a dali spolu par cigaret.
Vypadala hodne znicene a pak se me zeptala, zdali u me nemuze par dni zustat. Ja jsem rekl, ze ne, ze musim pracovat a taky mam sve starosti. Nebrecela, ani nedelala zadne problemy. Nez odesla nekolikrat mi podekovala, ze jsem ji ten den pomohl a nechal ji u me prespat.
Pak odesla a ja nemuzu z hlavy dostat jeji smutny, nejisty a unaveny oci.
Mam pocit, ze jsem mohl pomoct vice. Zaplatit ji hostel na tyden, at ma kde byt a nemusi byt na ulici ve strachu a sama. Nebo ji pomoct se vratit do bytu a domacimu rict, ze najem zaplatim. Proste me uzira pocit, ze jsem neudelal dost, prestoze jsem mohl, ale nejak jsem v te chvili nebyl schopen racionalne uvazovat.
Citim se jako clovek existencialne na samotnem dne. Jednou za par hodin vychazim ven projit nekolik bloku, kdybych na ni nahodou narazil a mohl ji pomoct. Ale zatim jsem nenarazil a jen doma sedim, myslim na ni a kourim jednu za druhou. Snazim se uklidnit tim, ze treba je u nejakeho sveho znameho, nebo aspon byla pres noc, nebo se zkusila vratit domu a zitra si skoci vyridit doklady a na policii zkusit zjistit, zdali jeji penezenku nekdo nenasel.
Takhle hrozny pocit jsem ze sebe nikdy nemel a uz dva dny jsem nejedl. Porad na ni musim myslet.
Mate nekdo podobnou zkusenost? Ci radu, jak se s takovou emoci vyrovnat?
Dekuji a mejte se krasne
No, asi by jste neměl být tak důvěřivý. Příběh je takový zvláštní, mohla si vše vymyslet, aby získala vaši důvěru, lítost nebo sympatie. Asi to nebylo moc rozumné, brát si na byt neznámou ženu, údajně bezdomovkyni. V noci vám také mohla vybílit byt a zmizet. Byt má, má na něj přece smlouvu, možná měla zdemolovaný nabytek, ale byt? Proč utekla z bytu, když je její, ona se neobrátila na policii, nechce úhradu škody? Nic neřeší, nezaplatí nájem a uteče na ulici? Divné je to. Dejte si na ni bacha.
Ano, toto jsou reálná rizika. Lidé, kteří jednají zkratkovitě, nejsou sociálně adaptabilní, mají nízké IQ, nízký či nepravidelný příjem, apod., jsou víceméně jednou nohou na ulici. Pro ty, kdo se na ulici dostali a chtějí se z ní dostat, existuje dost možností podpory ze strany státních i nestátních organizací. Kdo chce pomáhat osobně, ať jim nabídne jídlo. Když jej odmítnou, že chtějí peníze, jde jim o drogy. To je rozlišovací kritérium.
Někdo má velice bujnou fantazii. Slečna měla přítele, on rozbil její byt. Proč ho nepopadla a nevyhodila, když byl byt psaný na ni? Proč nezaplatila poslední nájem, když to předtím pokaždé zvládala? Proč nezavolala policii, ale sama vyklidila pole?
A do toho jako naschvál ztratila peněženku se všemi doklady? No, je možné, že nějaký prosťáček tomu uvěří, když dívčina nasadí patřičný obličej. Ty smutný, nejistý, unavený oči, jak píšete, k tomu všemu patří!
Ve 30 letech invalidní důchod, nemaká, k tomu pije víno, fest kouří cigára...asi ten zdravotní stav nebude tak zlý, jak si myslíte. Jen jste prostě naletěl na smutné oči. A ona toho hned využila a chtěla se u Vás zahnízdit na pár dní. /poté možná týdnů, měsíců...je asi dost oprsklá. A když někdo podá prst, čapne hned celou ruku.
Udělal jste až dost. Pokud si to dobře obhlídla, můžete čekat návštěvu, až budete v práci. Nesmíte věřit všemu, co Vám kdo nakuká. Tito lidé mají ohromný přesvědčovací talent. A ty smutné, nejisté a unavené oči si všechno dobře uložily do paměti. Tomu věřte.
A vyvedu Vás z bludu - její peněženku nemohl nikdo najít, protože žádnou ani neztratila. Bylo to jen proto, aby Vás dojmula. Kapišto?
Je dobré pomáhat bližním, ale myslím si, že jste si sám na sebe ušil boudu. Uvidíte časem. A nelitujte. Podobní lidé se snadno naučí proplouvat životem za pomoci ostatních dobráků. Já bych řekla "blbců", ale to si nemohu dovolit. Jaga.
Chápu a dokážu pomoci třeba lidem postiženým tornádem. Protože to tak je. Jak ale víte u této ženy, že Vám tvrdila pravdu a nic než pravdu? Myslím si, že ještě naletíte. Ale nepřála bych Vám to. Na druhou stranu je to lék, abyste příště žádné bezdomovce nenapájel. Možná Vám to pomůže. Kdo ví?
To si může vymyslet každý. Nemá rodiče, příbuzné? To asi nebude jen tak. Bude mít nejspíš nějaké problémy - alkohol, drogy, lenost atd. Dávala bych si opravdu dost velký pozor. Jak např. víte, že se vám doma něco neztratilo? Jak víte, že si neokopírovala klíč? Můžete pomoci, ale něco si o ní zjistěte. Může už být u přítele zpátky, můžou být domluvení. Víte,kde má ten byt? Tam se na ni zeptejte. Třeba jí křivdím, ale abyste nelitoval.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.