V čem bylo školství v minulosti jiné?

Teď mám na mysli to předlistopadové a ono to víceméně v jistých aspektech ještě setrvačně běžrlo nějakou dobu i v devadesátých letech, už jen kvůli těm lidem, kteří v něm nadále působili. Zaobírat se historií vzdělávání a vzdělanosti by bylo na dlouho a náročné a ani k tomu nejsem povolán, chci se spíše ptát na vaše názory a slyšet (repsketive číst) vaše myšlenky. Takže starověk, středověk, to bych nechal stranou a úloha běžného člověka v něm byla jiná. Stále se mluví, že tady se jede podle nějakého starého rakousko-uherského modelu, ale kdyby to byla pravd, tak ani mnozí ti, kteří byli úspěšnými studenty na náročncýh gymnázií by prostě to reálné gymnázium, řekněme před více než 75 léty a dále nedalo. Bylo velmi náročné a to na vechny předměty: matematiku, cizí jazyky a to i klasické jazyky, prostě bylo určeno pro vzdělávání elit. Univerzita, to už byl vrchol vzdělanosti. Dnes, často mnozí nostalgicky spomínají na to, jak za jejich času byly školy výběrové, jak by dnes ti, co studují ani nemohli uvažovat nad tím, že by dříve na danou školu mohli chodit. To je pravda. Že se slevuje na úrovni alespoň ve vybraných oborech vysokých škol, nebo na určitých tipech. To asi také pravda je, ale jak kde, Podle mě pojem renesanční člověk už je mrtvý fenomén, líbyvý, ale mrtvý. Nejenom že to není možné, ale bylo by to i společensky exotické. Dnes neche mladý člověk vyčnívat z davu a to ani chytrostí. Kolik mladých dnes umí hrát na hudební nástroj, třeba klavír a kolik na místo toho raději pečeuje o svůj fyzický zjev-chodí do fitcentra? Kolik čtě knihy, a to klasickou beletrii, nebo odborné či filosofické statě, kolik na místo toho hraje počítačové hry? Kolik z nich umí vyřešit třeba rukama nějaký praktický problém, umí si něco opravit, nebo udělat na zahradě, nebo někde v dílně, či v práci, třeba na brigádě a kolik je na to zcela "levých", nepoužitelných, bez jakýkoliv dřívějších zkušeností? Vidím v tom jednak generační spor, a není špatěn že to je, protože mnoho věcí v minulosti prostě dobrých nebylo a zejména ve školství, sám jsem to na sibě pocítil, vše bylo zaměřeno na výkon, byli jsem vystresovaní, to co se dnes diagnostikuje jako autismus, asperge, ADHD, a já nevím jak se vše jmenuje, dříve jako by nebylo, kolik z nás takovou "věc" třeba má, ale nediagnostikovanou? A nebyl žádné výmluvy, museli jsme to překovávat, a třeba i s obtížemi. Asi jsem tím více zoceleni, byť někteří i poznamenání, ale nepřiznáme si to. Takže chápu a není to jen ta mladší generace, která se na tu minulost dívá skepticky, ale i ta starší, která vidí ty chyby. Mě zajímá problematika toho školství, v čem podle vás teda bylo lepší v minulosti, v čem ne? Ono se často píše, že na gymnázia nepatří každý, no nepatří, protože někdo ani nechce, někdo nemá ambice, někdo je jinak zaměřen, ale potom jsou zde i lidé, kteří by za jistých okolností chtěli, nebo mohli být, ale mají problém z nějakého důvodu podat ten výkon, který je vyžadován. Podle mě takový člověk tím, že se dá na nějaký učební obor, se jeho problém nevyřeší, ani tam nemusí nalézt harmonii a vůbec, je člověk od toho, aby naplnil svůj osud, tedy věnoval se něčemu, co je pro něj smysluplné, anebo má sloužit nějakému veřejnému zájmu-tedy společnosti, byť v oboru, který ho frustruje, nenaplňuje a není v něm šťastný? Já vím, že mnozí si v mládí něco idealizují a potom zjistí, že to byl jen sen a že to ani nechtějí, nebo je to prostě nad jejich síly. Složitý problém, ale podle mě jde o pojetí toho, jestli má člověk sledovat svůj zájem a jít si za svým, nebo něčí, společnosti, rodiny atd. Děkuji za odpovědi.

A drobný doplněk, vím, že tady píše dost bývalých, nebo i současných pedagogů, tak právě jich se chci zeptat, ale nejenom z nich na jejich názory, díky za odpovědi.

Bude tam dost chyb (gramatických), proletěl jsem to očima, psal jsem to rychle a spatra, takže pokud možno to ignorujte a spíše se dívejte na obsah, díky.