A např zásuvky a vypínače na omítku ve výtahové šachtě jsou přichycené šroubem do dřeva které je zasekané v panelu, přitom by stačila hmoždinka než složitě zasekávat kus dřeva do zdi.
4x
Za komančů pochopitelně hmoždinky byly. Troufám si říct, že bych ještě nějaký ten blistr i s cenou v Kčs v dílně vyhrabal. Používaly se do cihelných zdí .
S těmi paneláky to bylo jinak - na konci socíku jsem byl po škole a mnoho panelákových garnýží, vestavek a jiných prvku interiéru jsem montoval. Pro použití nastřelováků byly jednoduché argumenty - jednak nebyly tolik dostupné příklepovky s pneumatickým příklepem, běžné měly pouze ,,řehtačkový´´ příklep, kterým se moc do panelu vrtat nedalo. No a druhak - montáž garnýže - jeden to přidrží, druhý nabije a prásk, prásk, prásk - garnýž je připevněna. Je to mnohem rychlejší a efektivnější, než se drbat s obkrslením roztečí , dírama, hmoždinkama a ve finále i šroubováním, protože vrcholem mechanizace byl tehdy na montáží svidřík, málokdy elektrický, nebo pneu šroubovák. Aku jsem držel prvně v ruce těsně po revoluci, dělali jsme výrobu pro Němce a oni nám přivezli deset modrých Boschek, tehdy jsme si říkali, že si z nás dělají prču, - šroubovák na baterčičky 
. Pak jsme ale zjistili, že to ukroutí čtyřku vrut jako nic - a bylo po despektu.
100%-ní pravda. Hmoždinky byly co pamatuju, rozum jsem začal brát v druhé půlce sedmdesátých let. Co nebylo, byly pořádný příklepovky. A co taky nebylo, aspoň ne masově rozšířené, byly blistry. Možná až koncem 80. let. Hmoždinky se standardně prodávaly spojené, tuším po deseti ve stromečku, tak jak vypadly z formy. Uprostřed byla taková destička a na ní, krom jiných údajů, byla SMC, tedy státní maloobchodní cena . Balení žádné, odpočítali patřičný počet stromečků do papírového pytlíku.
1x
1x
Pamatuji se, že byly takové sekáčky do panelu a pak se vtloukl špalík ze dřeva. Hmoždinky jsem v 60. letech neviděla. Plastové věci skoro nebyly. Ani mikrotenové sáčky, ani potraviny v plastech. Po nových panelácích chodil jeden nastřelovač a každému nastřelil skoby na přání. To bylo v r.1967... V 80. letech jsem se stěhovala a byly už hmoždinky.
To jsou ale čepy na spojování dřevěných či psaudodřevěných desek.
To ale naznamená že to nespní funkci hmoždinky!
To teda nevím, kteří truhláři tomuto říkají hmoždinky Možná to bude nějaký podivný kmen ze zapadlého koutu pralesa ...
Tohle jsou normální kolíky, slangově týble, tiply a pod.
Ale je pravda, že truhlařím teprve přes 30 let, třeba ještě ledacos nevím, poraďte mi, kteří truhláři říkají kolíkům hmoždinky? Jak tedy pak říkají hmoždinkám?
No, já tomu taky říkám týble, ale třeba v Hornbachu jsou to "dřevěné hmoždinky" a nejen tam. Zkuste gůgla.
On je možná i správný název, který ovšem nikdo nepoužívá.
Ona i guma na gumování v sešitu se správně nazývá stěrač. A pro stěrač asi taky nepůjdete do papírnictví ..
Já tedy nevím bratr je jen stolář, ale taky tomu říká čepy nikoliv hmoždinky.
Jinak pro použití místo klasické hmoždinky bych to nazva "špalíček".
Juraja-také jsem to několikrát použil místo hmoždinky a taky jako knoflík na "somradlo" .Prostě je to umioverzální prostředek pro skoro,jakoukoliv opravu domácnosti.
Jo Promone.
Od tý doby, co mě s výrazem ,,týble,, seznámil starý truhlář, tak je tak nazývám taky a to asi 36 let.
V roce 1984 jsme na chvíli bydleli v úplně novým paneláku a Pozemáky nabízeli přistřelování nástřelákama v těchto bytech. My byli v půjčeném bytě a tak jsme to nechali až na majitelích, až se po nás zabydleli. Prý se při střelbě nemělo být za tou nastřelovanou stěnou. Asi, kdyby ten hřeb náhodou proletěl nějakým tím betonově méně odolným místem. Byl na to prý předpis.
Keblek - to platí i dnes-na druhé straně nesmí nikdy být. Dnes se nastřeluje také i do ocelových prvků.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.