Co dát kolektivu na památku?

No nevím, ale u nás to bývalo vždy opačně. Když odcházel někdo do důchodu nebo z jiného důvodu (podle druhu odchodu), dostal nějaký dárek od kolektivu. Menší kolektiv se pozval na posezení do restaurace či kavárny. U početenějšího kolektivu jen vybrané nejlepší přátelé a ostatním dvě, tři flašky na pití, chlebíčky.

Nedej bože koupit některé ženský o desetikorunu něco dražšího. (V případě rozdávání dárků kolektivu.)

Když odcházel kolega do důchodu, tak jsme každá dostala náramek ze skleněných korálků, bylo nás šest a každá jinou barevnou kombinaci. Ač byly od Vietnamců asi za 50,-, tak vypadaly krásně...A chlapovi třeba vtipný otvírák. Když mi odcházela poslední třída, tak jsem na každého maturanta složila báseň a celý zmenšený sborníček pak dostal každý.. Na jedné babské akci jsme každá dostala malou vařečku s vyřezávaným ksichtíkem- smajlíkem... Jednou jsem koupila na trzích stejné dřevěné hrací kostky a každý dostal jednu, aby si hodil, když bude v životě váhat. To by se dal i vlastnoručně namalovat kamínek. Nebo si sehnat jejich fota a vyrobit koláž pomocí vystříhaných postav z časopisů.

Hrníčků na kafe nebo čaj, není nikdy dost.

google.com/...

U nás se také vždycky dával dárek jen tomu, kdo odcházel a ten dotyčný uspořádal rozlůčku /dle tradice dva chlebíčky, dortík + káva/.

Jsem praktik a trošku provokatér, tak každému pěknou kuchyňskou utěrku. Bude sloužit v kuchyni a vždycky, když ji vezmou do ruky, tak si vzpomenou.

Taky podle toho, jaký to byl kolektiv. Myslím obor. Já, když opouštěla sborovnu, tak jsem každého obdarovala tu slovníkem, tu příručkou, tu sešívačkou- koníkem, někomu jsem dala konverzaci, jinému časovou přímku vlastní výroby, ba i rydla na linorit. Prostě jsem se rozdala. A dostala jsem nááádhernou obrovskou knihu o zahradách s podpisama všech.

Jeden muž, to je to jasný. Striptérku.