Nějak mám pocit, že nevím, co od života chci a taky nevím, co chci v životě. Teď to nemyslím v rámci profese. Rozhodnutí jít na průmyslovku oproti gymplu považuji za nejlepší rozhodnutí, co jsem udělal, obor mě baví a má budoucnost. Jde spíš o faktory tyto. Například nám jednou jeden učitel, který byl třídním pro P obor, že se nedávno setkal se svými bývalými spolužáky, které učil před asi 30 lety, někde na nějakém srazu. Řekl nám, že těm lidem je kolem 40 - 50 a většina z nich se věnuje IT oboru a je spokojena, jenže ti lidé reálně žiji v nějakém malém bytu na sídlišti, případně i pořád u rodičů, dále nemají děti, nejsou v manželství, nemají přítelkyni, neměli pohlavní styk, nezažili vztah. Toto nám tento učitel říkal asi před 1 rokem, ale tu pointu jsem asi pochopil až teď. Spíš si začínám více uvědomovat, že když se někdo chce do hloubky zajímat o obor IT, tak za to bude muset zaplatit nějakou daň (oběť). Ta oběť je asi právě ty zmíněné informace o těch lidech, se kterými si ten učitel povídal. Já nevím, jestli je normální a přirozené být navždy sám v nějakém dobře vybaveném bytě na sídlišti, ale být spokojen se svou IT profesí, ale nemít a nikdy nezažít děti, manželství, přítelkyni, vztah, pohlavní styk. Možná to divně vnímám, ale člověk, co se do hloubky věnuje například programování, tak vlastně je ajťák, jenže mám pocit, že ajťák není člověk, protože člověk je tvor společenský a chce založit rodinu, a tomu že to tak je, napomáhají i ty informace o bývalých spolužácích, co byly zmíněny. Dále nevím, jestli teď nezažívám nějakou krizi dospělosti, protože z mé třídy jednomu z mála už bylo 18, jenže 18 let je právní dospělost, mentální je asi individuální, tak jestli to nemá vliv na uvažování. Napadla mě třeba teorie, že algoritmy, které se vytváří determinovaně, tedy že jsou k něčemu předurčené, mají nějaký cíl, a jestli se to nepřenáší z algoritmů na programátory, že pak jsou bohužel takoví asociálové, ale vůbec takoví nejsou v kamarádství s nějakými kolegy nebo známými či rodinou, ale jsou takoví především v seznamování a ve vztazích a za podmínky, že to jsou introverti a dále je jejich osudem skončit jako ti bývalí spolužáci, kterým je teď 40 - 50. Tedy že introvertní ajťáci jsou předurčeni být takoví, jak učitel popisoval ty bývalé spolužáky. Já sám jsem určitě introvert, tak to ještě doplňuji.
Nevím jestli mě tyto úvahy napadají tím, že dospívám, ale chtěl bych, jestli by se k tomuto nějak prosím někdo vyjádřil, ideálně i poradil.
3x
Občas nám zůstane v hlavě nějaký příběh, nebo rada a musíme na něj víc myslet a ovlivňuje nás. Ale znakem dospělosti je se toho zbavit a žít si podle svých pravidel a priorit. Nikde není psáno, že všichni ajťáci jsou lidi bez rodiny a sexu. Možná učitel kecal, možná slyšel 2-3 životní příběhy a udělal si z toho špatný úsudek. To nevím, ale vím, že mladej jsi jen jednou a co si neužiješ, později nemusíš stihnout. Vykašli se na hlubokomyslný problémy a jdi si za svým cílem a přáním. Užívej, ale buď odpovědný k sobě i k těm kolem. Možná si řekneš, že jsou to kecy, ale nejvíc lidi ve stáří litují toho co nestihli a neužili si. Práce není všechno.
Rozumím, ale já právě nevím, co v životě chci, ale co se týče profese, tak tam vím, co chci. Ale já prostě nemám potřebu se s lidma bavit. Nemyslím si, že jsou oni nějak špatní, ale prostě nemám potřebu.
3x
Sám se rozhodni, co chceš. To, že budeš IT neznamená, že nemusíš mít sociální život. Píšeš, že nemáš potřebu se bavit s lidmi - tak se to míříš k tomu, že můžeš dopadnou jako ti zmiňovaní bývalí spolužáci, ale bude to Tvé rozhodnutí, nebude to vina oboru, kterému se věnuješ. Příběhy, co Vám učitel vyprávěl, nejdou zobecnit na všechny, je to pár příběhů, které ho nejvíc zaujaly. A ty o těch lidech nevíš nic, neznáš je, určitě pro to mají jiné důvody, než to, že pracují v IT.
2x
2x
Možná jsi to víc vnímal, jestliže máš pocit, že k takovému způsobu života spěješ. Určitě jsou ty počítače jedním "z míst", kam se dá utíkat od reality. Ale zas bych to tak nepaušalizovala. Znám partu, kde polovina jsou ajťáci, jezdí společně na běžky, na kola, na víkendovky do hor a mají doma ženu a děcka, nebo se zúčastňují akcí s nimi. Nikdy neříkej nikdy. Nezařazuj se nikam předem, tím si zúžíš pole působnosti, obzory . Co ty víš, kterou kde potkáš a jak se Ti změní představy o životě..Úvahy o životě, to hledání smyslu, to patří ke Tvému věku.
0x
ale holt neni kazdy den posviceni, aspon muzu vypit hektolitry piva aniz by to nekomu vadilo, coz bych nejspis mohl i tak, ale asi by dost pindala kolik jsem k tomu schopny vytahnout cigaret, kdyz s ni dam semtam jednu.
Jsem vicemene spokojeny.
0x
Ale, ale, pan učitel viděl pouze negativa, pěkně je třídě naservíroval, a Vy jste si je také velmi dobře zapamatoval. Takhle to ale v životě není.
Dělejte to, co je Vám milé, pracujte na sobě. Plňte si svoje cíle. Konejte tak, abyste byl sám se sebou spokojený a zbytečně nemudroval. Občas si vyhodil z kopýtek. Věřte, že co se má stát, to se stane. Trošku pokory, slušnosti a štěstí.
Každý máme v sobě období, kdy pochybujeme, ale tak to má každý. Nejste výjimka. A je nutné si říkat, že tento špatný pocit pomine. Sport, koníčky, hudba, přátelé a rodina, to Vám pomůže.
Vnitřní spokojenost se odrazí i na vaší vizáži a na Vašem chování. Člověk není stejný celý život. Zkušenosti člověka posunují dále. Mnozí dozrají až v pozdějším věku. Nesrovnávejte se s ostatními, ale od každého člověka si vezměte to nejlepší, co vyzařuje, čím Vás zaujme.
Věřte v lepší život, než učitel nastínil.
Práci si člověk sice bere domů v hlavě, ale také si musí umět stanovit nějaký ten předěl.
Tato věta mi nedává smysl - setkal se svými bývalými spolužáky, které učil před asi 30 lety?
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.