Ahojte, mám takový dotaz. Moje přítelkyně má doma v bytě králíka v kleci, ale někdy mám pocit, že ho bere jako svoje mimino. Nechce ke mě moc jezdit přes noc, musím já za ní - prý proto, aby nebyl chudák sám přes noc doma. Když už teda i přijede, tak až pozdě večer, aby tam s ním byla a někdy mu nechá puštěnou i lampičku na noc, ať se nebojí ve tmě sám. Když je přítelkyně doma, je králík automaticky puštěn z klece volně po bytě až do noci. Když mu něco je a nežere nebo třeba kýchá, tak už má deprese a lítáme na veterinu.
Brali byste toto jako normální lásku ke zvířeti, nebo je to už přehnané...?
Díky za názory.
9x
Uhodil jste hřebík na hlavičku. Toto chování se stává normou. Víc nenávistných příspěvků na netu má příspěvek o týrání psa, než dítěte. Víc peněz lidi věnují na útulky pro zvířata, než dětské domovy.
Znal jsem paní, která byla uražená, když jsme přišli na návštěvu a nepozdravili psa. Nedej bože mu nic nepřinést. Jim jsme nemuseli, ale jemu, to byl zákon.
Je to skoro hrůza co se děje. Já měl psy rád, ale teď začínám být lehce alergický na tu nekonečnou lásku ke zvířeti a doma brečící dítě je nezajímá.
A ten odloženec v děcáku má šanci svůj osud ovlivnit?! Ale jinak souhlas s tím přezásobením děcáků... výsledek ovšem je, že ti parch@nti si ničeho neváží a lidských kvalit většinou se nim taky nedostáná 
Možná by sis místo podpory němých tváří mohl vzít nějaké ty nebožáky z děcáku na víkend domů 
tím bys pro ně a pro společnost udělal víc, než když pošleš Kč útulku...
Bohužel znám taky z osobní zkušenosti, ale bylo to myšleno jako příměr. Že lidi už jsou často pod psy.
Kluk rychle vyrostl a zbylo nám hodně hezkého oblečení po něm. Vzal to až děcák a byli nadšení. Tak nevím.
Měli jsme nedaleko domov pro retardované a za komunistů, když jsem dětem horko těžko sháněl banány a mandarinky, tak tam se toho vozilo denně mraky.
7x
Tohle se stalo nějak podivně normálem. Zírám, kolik mladých žen si lásku ke člověku a myslím i mateřskou lásku, její absenci, zaměnila za lásku ke zvířeti. Lásku a péči, která patří dítěti, dává zvířeti, ať je to králík, pes nebo kočka. Divím se, kolik péče, prostředků a starostí, mladé ženy s neuvěřitelným citovým nasazením, dávají zvířeti. Jak svou neúměrnou péčí mazlíkovi i škodí. Ať už je to návštěvami veterináře, který se přizpůsobil a protože nechce působit jako bezcitný, předepisuje neskutečné věci. Čím dražší, tím lépe, protože majitelka má pocit, že se vet opravdu mazlíkovi věnuje a cítí s ním. Bojím se, že mnohé z těchto žen se budou bát mít dítě. 
Kdo o mě trochu něco ví, nemůže mě ani trošičku podezírat z nelásky nebo z bezcitnosti ke zvířatům. Ale myslím si, že je dobře zvíře nepolidšťovat, dovolit králíkovi nebo psovi, zůstat zvířetem. Ta krajnost, rozlišovat zvíře od jídla, by měla také platit.
Babko
, přesně tak. Znám pár takových. Jedna dokonce řekla ve svých 30, že ještě není na děcko připravena..Už jak slyším ten úchylnný výraz, tak mi je jí upřímně líto. Pak je asi lepší, když naplní své mateřské city a pudy péčí o zvířátko.
7x
Tak, jak to popisuješ, už to přehnané je. Ale připadá mi normální, když má někdo rád své zvíře víc, než jen jako "kus ve stádu".
Domácí zvíře není jen kus ještě živého masa. Je to tvor, kterého se nikdo nezeptal a prostě si ho někdo přivlastnil. Majitel tedy nese i odpovědnost za to, aby se zvířeti dařilo dobře, fyzicky i psychicky.
Kdybych měl zvíře a pak mi nějaká nová řekla "buď já, nebo tvoje zvíře" (jak píše *stepm*), tak by šla.
3x
Před 4 lety jsem podědila psa, první předtím zemřel stářím, už jsem žádného psa nechtěla, chtěla jsem v důchodu být volná, ale osud to zařídil tak, že jsem doma sama se psem. Je už starší, chodí jako já pomaleji, chodíme na procházky, spí na vedlejší posteli a mluví očima, Pozná, když jdu pryč a opravdu ho neberu sebou, nebo když váhám. Je to parťák. Když ale přijedou vnoučata, chvíli si s ním pohrají a pak se někde schová, aby měl klid. Asi jsem taky divná, ale mám dobrý pocit, že někdo tady je a děti říkají, že ho mám jako další vnouče. A to jsem opravdu žádné zvíře nechtěla a dnes jsem ráda, opravdu, že ho mám!
Myslím si, že to je něco jiného. Jste věcná, moudrá, zato slečna jedná nezrale a lehce hystericky.
"Pozná, když jdu pryč a opravdu ho neberu sebou"
Tak to ještě není úplně slepý 
) fascinuje mě, že se lidé pozastavují nad naprosto jednoduchou a primitivní instinktivní inteligencí zvířat...
mimochodem, proč někteří lidé nezdravě projevují lásku ke zvířatům? Není to tím, že ti tvorové jim nemohou odmlouvat? Není to tím, že těm nezdravě láskyplným K zvířátkům, něco v životě chybí a něco si tím nahrazují? Co si o tom myslíte? No a veterináři, škoda mluvit, je to jen další novodobý a rostoucí segment ekonomiky.
2x
Dobrý den, ano, je už to přehnané. Kompenzuje si mateřské city a až králík umře, tak se zhroutí. Alespoň vidíte, na jakém místě v jejím životě jste Vy - hned za králíkem (což nepotěší). Zdravím!
doplněno 20.05.21 08:32:
davidk - tak to je síla. Vaše přítelkyně to prostě přehání a každý by to dlouho nevydržel.
Tak to taky bohužel vnímám Bylo mi i řečeno, že když ho nebudu mít rád, půjdeme od sebe. Což mi připadá na hlavu postavené. Kdyby se jednalo o psa, tak budiž, ale takto je to k zasmání.
V tomto smyslu neni mezi psem a kralikem zadny rozdil a pokud si nedela legraci,koupil bych ji druheho a odesel.Pokud bych to tedy dokazal,laska hory prenasi.V kazdem pripade bych se bal budoucnosti.
Já ho prostě vnímám jako hlodavce v kleci, trochu větší než morče... nic víc z něj nedělám. Nemám všeobecně rád polidšťování zvířat. Chápu, že někdo má rád zvířata více, ale nemusí to vnucovat ostatním. Neubližuji mu, nevšímám si ho. Už jsem i zkoušel navrhnout, jestli by ho nenechala u rodičů ve velkém domě, ale to bylo zamítnuto no. Že by tam po ní tesknil a chce ho mít u sebe a byl dřív než já, tak mám smůlu. Takže v nejhorším případě můžu prostě zvolit rozchod a je to vyřešeno. Na veterině už za poslední rok za něj padlo bezmála 10 tisíc Kč.
2x
.když jedou pryč,je králík zavřený. A dokonce si majitelé dovolují jezdit na dovolené
I když je králík zvyklý běhat všude možně,tak to prostě v kleci zvládne, nemá žádnou pidi klec. Ale zas- také jsem měla muže,kteremu můj kocour vadil. On se mnou spí v posteli a tak. No tak jsem milému také řekla,že buď on nebo kocour. Nakonec jsem vystěhovala dotyčného sama, ale ne kvůli kocourovi Takže jo, Vaše přítelkyně to asi fakt přehání.Tím já také argumentuju, že to prostě vydrží sám klidně i dva dny, má tam pořád zásobu sena i vody, jenže mu ještě dává ráno granule a když mu je nedá, má pocit, že umře hlady. Jakoby seno nestačilo. No a to, že mu nedělá dobře být sám přes noc, že tam smutní pak, tak to už raději nekomentuji. Jako určitě je králík inteligentní tvor, ale když má žrádlo tak je mu asi jedno, kdo se nachází v okolí klece. Na ruce se taky zvednout nedá, jelikož hned kope kolem sebe. Nebyl na to naučený, protože se přítelkyně bojí, že jak kope a snaží se vysmeknout, že si u toho poláme nohy nebo si jinak ublíží, takže každý večer je rituál proseb o návrat do klece a lákání ho na pamlsek. Když ho chci zvednout, tak dostanu seřváno)
Také se s kocourem loučím se slovy typu "ňu ňu maminka teď musí do práce, vydělávat korunky na granulky,aby měl kocourek co do tlamičky, nů, ťu ťu,tak tady musíš hezky vydržet a když se ti bude stýskat,tak si vezmi myšičku".. ale zavřu dveře a je mi jasné, že kocour je ve finále rád, že má klid a nikdo ho neopruzuje.. jde o to,jak na to člověk kouká...jo a když tenkrát muž s kocourem hodil,tak jsem ho excelentne seřvala neboť kocour si neodpustil přehnane projevy rádoby utrpení
1x
Ano je to už trošičku za hranou, ale je to myslím celkem pochopitelné. Zvlášť u bezdětné ženy. Až přijdou děti, nebo jiné starosti, tak jí to přejde a králík půjde na pekáč.
Někde jsem četl o ženě, která měla doma asi 30 koček a když jí ty kočky úřady odebraly, tak se z toho regulérně zbláznila.
1x
Je to nadprůměrná, možná až přehnaná láska ke zvířeti a mít pocit, že má raději králíka než Vás není nic moc. Na druhou stranu, jestli jí milujete, neobdivujete si za její náklonnost k tomu králíkovi/zvířatům? Nemáte toho králíka rád, když je její největší zájem? Asi byste si dost šplhnul, když byste měl toho králíka také přehnaně rád. Jestli s ní lítáte po veterinářích a tváříte se jako že jí chápete a jste jí oporou, tak Vás musí mít radši a radši.
0x
Proč má ještě vás, když už má králíka. Asi to přehnané je. Teď to ještě ustáváte, ale představte si bydlet s ní i s králíkem v jednom bytě...a stále a nemít kam odejít.
Společné bydlení je teď aktuální téma a tohle je jeden z důvodu, proč to stále odkládám :/. Trochu se toho bojím. Mám dost elektroniky a nechci mít vše rozkousané a navíc, co si budem povídat, docela to smrdí. Já vím, asi jsem sobec.
0x
To už je na konzultaci u psychologa. Takové chování chápu u devítileté holčičky, ale tohle je dospělá osoba, která má mít praktický a racionální přístup. Jak asi bude jančit, pokud půjde o děcko? Nebude Vám stokrát za den volat, co má dělat a vyvádět, abyste dojel,... ale nezvedal ho, že by se mohlo polámat?! A co na to říkají její rodiče, jsou taky tak útlocitní? A Vaši společní přátelé, ti jí neusměrní?
Srovnání s dítětem do budoucna mne už taky napadlo. Že když takhle řeší králíka, bude to s miminem úplná katastrofa. Když bývala na víkend u mě, tak jsem si myslel, že to konečně bere racionálně a nehrotí tak to ranní krmení, ale později jsem zjistil, že k sobě domů posílala ráno mamku, ať nakrmí, protože se o něj bála. No.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.