Co většina lidí běžně jí, ale vám to nesmí na talíř?

Tatarák, nemám potřebu jíst syrové maso a vystavovat se případně nebezpečí tasemnice.

Tak právě dneska jsme obědvali krásně našlehanou hrachovou kaši s osmaženou cibulkou navrchu a plátkem uzeného. Byla to dobrota. Ale jak tady vidím, Bena bych neuctila.

Jsem ochotná ochutnat takřka všechno. Mimo nějakých brouků a červů. Ale ochutnala jsem mořské plody a nevadilo mi to. I když to mělo kontzistenci jako stará holínka. Chutná mi moc syrové maso, tatarák přímo miluji. Nevadí mi ochutnat, jak mám okořeněnou syrovou sekanou, po pravdě, ani by se pro mě nemusela péct , když krájím na něco maso /vepřové, kuřecí/, dívám se, zdali se manžel nedívá a kousek šoupnu do pusy. Nevadí mi tlusté maso, ani to "klepavé", ten kolagen. Z polévky sním i uvařenou drůbeží kůži. To všechno ráda z uvařených kostí obírám. Přesto už mám jedno koleno umělé.

Přemýšlím - ráda asi nemám jen dušenou mrkev. Ale kdyby byl hlad a někde mi ji nabídli, určitě bych ji taky snědla. A pak jednou v nemocnici - kološvárské zelí. Maďaři to asi umějí udělat dobře, ale v nemocnici, kde celkově špatně vařili: uvařená rýže promíchaná s uvařeným zelím. Maso žádné. Přibarveno červenou paprikou. Při sebelepší vůli se to nedalo pozřít. A vzhled byl jako na chodníku za hospodou. Ještě, že v areálu nemocnice fungoval bufet. Popadla jsem svou "kabelku" s krví a šla se najíst.

A co jsem jedla nejzvláštnější? Jednohubky: rohlík, silně česneková pomazánka a ozdobené dílkem kompotované mandarinky. A věřte, nebylo to vůbec špatné.

Známý si na krajíc chleba namazal jahodový jogurt, navrch si vymačkal prejt z domácí jitrnice. A prý to bylo moc dobré. Tohle bych asi nedala. Jaga.

Ještě jsem si vzpomněla na Pavlišovský řízek v jedné restauraci na Náchodsku. Smažený řízek, dušené zelí, houskové knedlíky. Snědla jsem jen ten řízek samotný. Kombinace mi připadá velice nechutná, i když v těchto končinách se to jí docela běžně. Lidé si na to zvykli.

Nedala bych ani kozí sýr. Jednou jsem ho ochutnala v domění, že je to velice zdravé. Ten sýr měl tak nepříjemnou pachuť a tak strašně smrděl kozinou, že jsem ho vyplivla do ubrousku. To snad bylo mléko od nějakého starého kozla!

Bylo to na ochutnávce kozích sýrů v Globusu. Nikdy bych nevěřila, že na ochutnávce, kde se prezentuje jen to nejlepší, aby se lidé nalákali, mohou podat zákazníkům takový hnus.

Plody moře, většina vnitřností. A tlusté (tučné, flaxy...) maso. Většinu jídel, která jsem od dětství nesnášela, jsem zase zařadila do svého jídelníčku. Když si to člověk ochutí podle sebe, je to většinou mňamka. M.

Nedala bych, kdyby se něco na talíři hýbalo. Zvládla jsem smaženou chobotnici na kolečka a jednu ústřici syrovou, což byl můj vrchol. Jinak ty plody moře - brrr.

Jo, a od malička nemohu tu modrou čáru / kližku/ na roštěnkách, a vůbec všechny flaxy...

A kombinace? Mně chutná krůtí plátek s ananasem nebo pečená ryba s červenou řepou - pocitronované.

Dobrý den. Já nejsem vybíravý, ale nemusím krupicovou kaši a co je vysloveně hnus - burákové máslo. Já jsem to poprvé jedl při první návštěvě Floridy, kde teta před mým příjezdem naplnila lednici vším možným. A hned první den ráno po příjezdu jsme měli kafe a ptala se mě co si dám. A mezi jiným mi nabídla to burákové máslo a toasty. Tak jsem si to vzal, už proto, abych vyzkoušel něco co jsem nejedl a znám to z filmů. To byla taková hrůza, že na to asi nildy nezapomenu. Přitom máslo mi nevadí, buráky ani jiné oříšky samostatně také ne, ale ve spojení je to hnus. Jinak mě nenapadá, že bych něco dalšího nejedl. Třeba z rýžového nákypu neomdlím blahem, ale snědl bych ho.

Dršťkovou polévku, plíčky na smetaně, ledvinky a jakékoli tlusté maso. Při pohledu na ovar se mi navaluje. Lidé v mém okolí nejí tu ryby, tu houby, tu rajčata, tu grapefruit. Chápu je, oni zase musí chápat mě.

JInak jím všechno. Vařím ráda, kombinuji ráda. Kombinace slané - sladké se mi doma objevila, dcera přinesla jakési takové oříšky. Nenadchlo mě to. Ale nejspíš proto, že ořechy mám nejraději bez příchutí.

K té zvláštní kombinaci. Dneska jsem si udělala bramborák a k tomu tradičně slazené bílé kafe. Někdo to považuje za podivnou kombinaci, ale tak to dělala babička i maminka a říkaly tomu culifinda. Asi to je místní / Brdy/ specialita. Přitom jinak kávu nesladím, ani mléko si do ní nedávám.

Ryby...brrrrr.

Dobrý den, hrachová kaše, čočka na kyselo, rýžový nákyp, brynzové halušky, červená řepa = fuj . Zdravím!

Jogurty, tvaroh, prostě zakysané mléčné výrobky. Odmítala jsem to už jako batole, nesnáším tu nakyslou chuť. Dělá se mi blbě už jen když kolem toho projdu v obchodě. To radši budu zobat sušené červíky, než bych jedla probináček.

Ryby + mořské plody,olivy. Kombinace čili + med miluju.

Takové problémy nemám. Mořské plody miluji, dršťkovku jakbysmet, stejně tak vnitřnosti. Nevadili by mně ani brouci (hmyz) apod.

Ovšem je fakt, že nemusím burákové máslo a cokoli spojené s Nutelou. Také nemusím klasickou pizzu s ananasem. Žádné ostatní potraviny/jídla mi nedělají problémy.

Krásný den,já nejím ryby a vnitřnosti. Moc vzpomínám,jak se kdysi vyráběli takové slané preclíčky a byly obaleny v čokoládě. Ta kombinace mi moc chutnala,škoda,že se už nedají koupit.

V podstatě jsem všežravec. Mojí domáci specialitou co vařím je právě-čočka na kyselo, koložvárské zelí, kapusta (třeba) nebo třeba žemlovku na slano.Manželku jsem donutil není správné slovo,přiměl? vyzkoušet "dušenou" mrkev (oblíbil jsem si je ve VN v Budějkách,paradoxně,že?)-úplně předělala původní recept a dělá to s masem vykoštěného pečeného kuřecího.

co nejím jsou snad jen plíčky na smetaně, naposledy jsem je měl někdy v osmdesátých na oběd v kasárnách,omáčka je OK ale když tam vidím trubičky z plic ... To je asi snad jediné.

A nezvyklá kombinace?Kolega kdysi na ubytovně si udělal topinku, místo osolení a počesnekování pomazal džemem.Tak jsem to pak taky vyzkoušel a ono je to dobré ,ale nezvyklé.

Syrový rajčata. Jedna jediná věc, kterou prostě nepozřu. Miluju je zapečený s mozarellou, mám strašně rád rajskou omáčku, rajskou polívku, pizzu... ale syrový je prostě nedám.
A ústřice. Něco odpornýho, ale s velkým sebezapřením a pořádným panákem chlastu je dám. Rajčata ne.

Co se mě ekluje je špenát. Tak ten ani náhodou. Ani kdyby šlo o život.

Pak jsou věci, co nejím, ale v nouzi nejvyšší, s devítkou u hlavy bych to pozřel. Tatarák, čočku na všechny způsoby, červenou řepu, koprovku, olivy.

Pak je věc, co hodně lidí jí, ale já to v té kombinaci prostě nemůžu. Pečené kuře s rýží. To jen vidím na talíři a je mi šoufl. Ale kuře s bramborem si dám rád, rýži s čímkoliv jiným mám taky rád. Rýži klidně i samotnou, hned po uvaření, bezvadná. Ale dohromady neeee.

Taktéž řízek pokapaný citronem je nepoživatelný. Bez citronu to je řízková pochoutka.

Taktéž si nesolím vařené vejce, rajče či okurku. To u nás solí snad každý.

Jako malý kluk jsem měl strašně rád chlupatý knedlíky posypaný cukrem. Teď bych to už asi nedal.

Já o sobě říkám, že jsem vděčnej strávník. A taky se toho držím. Tím nechci shazovat um a nasazení vařících. Prostě to tak mám a je. Když se prostě někdo snaží, tak je vhodné jeho snahy kvitovat s vděčností.

Ale, jsou věci, které moc nemusím. Čerstvou nevařenou, nesmahnutou, nepečenou ,,živou,, papriku. Dlouho ji pak cítím a vrací se mi. Když je ale nakrájená v salátě spolu s okurkou, cibulí a rajčaty, tak ji z toho nepitvám. Nadšení z toho není, ale zapřu se. Jednodruhovou polívku. Třeba určitě celerovou. Nad míru paprikované uzeniny. Ale, třeba včera jsem spáchal vyjímku. To je asi vše.