Nejste přihlášen/a.
Třeba se potkávám občas s jednou ,,slecnou\, vím, jak se jmenuje a též vím, že i ona mě zná, ale prostě nikdy jsme spolu neprohodili ani slovo. A mně je blbý říct ahoj i dobrý den, a tak prostě vždy sklopím hlavu a dělám, že nevidím, ale je mi to blbé. Co byste zvolili vy? Dobrý den nebo ahoj?
Díky
1x
Pohybuji se denně dost mezi lidmi a bohužel si nepamatuji obličeje.Tel čísla, SPZ to mi nedělá potíže. A když nevím, zda si s dotyčným tykám nebo vykám, tak používám univerzální slovíčko "Zdravím " 
Nezáleží na věku.
Ve vašem případě bych vždy použila " Dobrý den". Co je na tom divného, když někomu popřeji, aby se mu den vydařil?
1x
Mezi formálnější pozdravy bych řadil dobrý den nebo večer, dobré ráno, i to zdravím. Rozhodně ne ahoj, čau nebo tě péro.
Jestli pozdravíte nebo ne, by mohlo záležet také na situaci. Rozhodně bych zdravil kolegy nebo známé, jejich rodinu, pokud se alespoň od vidění známe, pak vždy po vstupu do prostoru, kde se pozdrav očekává. Není nutné zdravit náhodné chodce. Pokud slečnu tedy potkáváte někde na ulici, zdravit nemusíte, zdravením byste mohl působit i mírně vlezle, jako že máte zájem o konverzaci. Pokud ale například k setkání dochází pravidelně například na maloměstské autobusové zastávce, kde se setkává stále stejná skupina osob, nebo jste se nějakým způsobem dříve seznámili (a to nevylučuji, když víte jméno), naopak budete za burana, když budete dělat, že jste si nevšiml a nepozdravíte.
1x
"Maucta, milostiva slecno, to dnes mame ale peky den."
To vse spolecne s lehkou uklonou a smeknutim klobouku a nechat smeknuto, dokud neodvrati zrak.
0x
Mně tohle třeba chybí na horách. Obyčejný pozdrav - dobrý den. Ty mladší ročníky asi nevědí, že je to tam pravidlo pozdravit automaticky turistu, kterého potkám. V takových podmínkách mají mít lidé k sobě blíže. A tak většinou první zdravím já, i když jde o mlaďochy věku mých vnoučat. .A asi vypadám jak stará úča, co připomíná slušné chování..Ale dělá mi dobře, že odpoví, což by znamenalo, že asi pochopili...
Liško, taky to tak děláme. Ale má malá vnoučata chodila jak burani. Ztěží odpověděla když je někdo pozdravil. Pátrala jsem proč. Jenže oni jsou z velkoměsta a z domu mají nakázáno, že s cizími lidmi se nesmí bavit.
Vysvětlila jsem jim, že pokud jdou s námi po horách, tak že pozdrav je slušnost. Dnes již hrají typovací soutěž, kolik lidí za tůru jim na pozdrav neodpoví.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.