V kolika letech jste se odstěhovali od rodičů?

Ja asi taky okolo 19-20 to uz jsem mel firmu, a kancelare a tam jsem si zridil postel )

Ale kazdy dnesni mlady by mel mezi 20-30 rokem vypadnout na zkusenou do zahranici, aby poznal jine kraje. Spousta tech pozdeji uspesnych to absolvovala.

V 18. Šel jsem na vojnu a už se nevrátil.

Podobně, jako Ringo. Osmnácté narozeniny jsem už prožil u armády...

De fakto 3 roky na intru i když jsem to měl jen asi 9km do města,ve druháku už práce i v sousedních okresech (Olomouc a Vyškov) ve třetím pak Praha -Zbraslav.hned po vyučení do Martina kde jsem po dvou letech dostal umístěnku do JH Zde jsem dosud,tj od 1982, o dva roky později jsem podal žádost o byt a do 3 měsíců jsem jej měl,bydlel jsem sám, holt slovy některých lidí jsme se měli v té době špatně-dostal jsem jako svobodný byt, jako svobodný jsem jej utáhnul...a užíval si života.

Do 25 let. Bohatě to stačilo...

Dodělal jsem školu, sbalil si bágl a vypadnul. Akorát mi bylo o trochu víc, mám VŠ. A taky jsem to měl jednodušší, přítelkyně měla byt.

To ne, o mně psali akorát jednou v Krkonošský drbně a ještě mi zprznili jméno .

V 19-ti.

V 16ti. Byl jsem sígr a měl jsem spory s nevlastním otcem. Tak jsem se nevnucoval a vypadl jsem do podnájmu k bývalá kamarádce mého zemřelého táty. Nikdo mě nesháněl, nikomu to nevadilo. Od 16ti se živím sám, včetně nájmu, střední školy, vysoké školy a všeho okolo.

Ve 23, jsem se vdala do jiného města.

V 18. Jsem se provdala za cizince, námořníka a odjela s ním bydlet k jeho rodičům do jeho vlasti. Byla jsem tam velice štastná, měli jsme děti, ale zemřel mladý a já se vrátila...

Bylo mi 20,5 roku, když jsem se vdala a odstěhovala k manželovi. Byl nejvyšší čas. V té době jsem se doma neměla dobře. Můj taťka byl 1,5 roku po náhlé smrti. Mamka naprosto odmítala dělat veškeré venkovní práce, to vždycky dělal taťka a tak bylo teď všechno na mně. Sestře bylo 12 let, ta pomoci nemohla. A tak jsem sama sekala, okopávala, plela, natírala ploty, odvážela uhlí do kůlny, dokonce i měnila vadné tašky na střeše. Jen elektřiny jsem se strašně bála.

Začala jsem pracovat, brala jsem měsíčně 700 Kč hrubého. Mamka si hned pospíšila se sdělením, že když vydělávám, musím jí přispívat na domácnost. To se dalo pochopit. Jenže mamka prohlásila, že jí budu měsíčně dávat 500 Kč. Tolik mi z těch 7 hrubých stovek snad ani nezbývalo. A přitom mamka pracovala jako mzdová účetní, tak jistě měla o výdělcích přehled. A tak jsem dělala a neměla přitom vůbec nic, co bych si mohla šetřit do manželství.

Po sňatku jsem žila s manželem u jeho rodičů. Práce tam bylo plno, měli krávu, býka, prase, kozy, králíky, kachny, slepice, záhumenek. Ale to mně nevadilo. Zvířata mám ráda a práce kolem nich mě těšila. Byla jsem ráda, že už mi nikdo nebere všechny vydělané peníze. A přitom to byl můj nejbližší člověk - maminka. Jenže rodiče si nikdo z nás nevybírá, bohužel. Jaga.

V 19 a od té doby jsem se nevrátila jinak než na návštěvu. Sestra vystěhovala děti hned jak dodělaly VŠ, sehnala jim byty, zařídila hypotéku,jakmile si začaly vydělávat, začaly i vše platit. Synovec bydlí u rodičů, je mu 32 let, nechápu, že rodiče to strpí.