17x
Žilo se nám dobře. Všichni lidé měli práci, všichni vydělávali, bydlení se shánělo lépe, než dnes. Bylo méně "samoživitelek", každý pár ukončil svou náklonnost sňatkem. Nebylo západní zboží a banány jen občas.
Je fakt, že byla vláda jedné strany, nesmělo se svobodně říkat, co si člověk myslil. Ale cožpak to dneska jde? I když nám už nevládnou komunisté, s těmi právy se nějak vracíme nazpátek.
Nejsem zastáncem dob minulých, ale je fakt, že jsme měli podstatně méně starostí. S bydlením, s obživou, s prací. Učila jsem v krásné vile ve městě - byla tam mateřská škola. Dneska je tam úřad práce. To ta školka byla potřebnější. A úřad práce - tehdy nikdo nevěděl, že něco takového u nás jednou bude. Jaga.
Jen podotýkám, že v 80. letech mi bylo od 25 do 35 let.
Toto je velmi pěkný komentář. Opravdu se žilo jednodušeji - vše bylo dané a jasné a nikdo se nezabýval nějakými pofiderními právy psychicky narušených jedinců, prostě se vše nepohodlné smetlo ze stolu. Jakoby se vše dělalo pro to, aby většina se měla jakžtakž, kdežto dneska je to tak, že různé menšiny jakéhokoliv druhu se vyzdvihují a normální pracující člověk je na posledním místě.
9x
koncem 80 let jsem chodil na první stupeň zš, nebyly žadné mobily, tablety, noteboky a proto jsme mohli si hrát venku od rána do večera různé hry co dnešní děti neznají / na policajty a zloděje, fotbal, v zimě hokej na potoku/ život byl jiný neříkám že horší
9x
Chce se mi zvracet, když čtu jak se lidem žilo "skvěle". Já ti povím, jak se žilo mě, příhod mám na rozdávání...
Sestra mojí mámy s rodinou emigrovala počátkem 80. let do Mnichova. Jako dítě jsem proto zažil návštěvy soudruhů z Veřejné i státní bezpečnosti u nás doma, doprovázení rodičů i prarodičů na výslechy, neustálý zájem státních složek o naši rodinu. Trvalo to dobře pět let. Meziitím se teta se strýčkem v Mnichově usadili a občas nám poslali balík něčeho hezkého, co v socialistickém ráji nebylo. Celníci kontrolující došlé balíky obvykle poškodili vše, co poškodit šlo, bylo mi asi 12, když jsme si takhle jeli jeden z balíků na celnici vyzvednout a pupkáčovi v uniformě "úplně náhodou" upadl na zem můj první walkman a následně na něj "omylem" šlápl. Jejich pozornosti jednou uniklo moje tričko s motivem americké vlajky. Hrdě jsem v něm někdy v sedmaosmdesátém napochodoval do školy. Sborovna - ředitelna - předvolání rodičů do školy pro mé nevhodné chování. Soudružka ředitelka byla při té příležitosti poslána mými rodiči do pr*ele a o dva roky později mi psala posudek pro přijímací komisi na střední školu, kam jsem se hlásil. Po celou základní školu jsem odmítal být jiskrou, nebo pionýrem, odmítal jsem se účastnit prvomájových průvodů a podobných hezkých akcí. Asi si umíš představit, jak mě v tom posudku vychvalovala až do nebes. Takže z mnou zvolené střední školy nebylo pochopitelně nic, protože jsem neměl ty správné kádrové předpoklady...
Dovolenou jsme trávili samozřejmě výhradně v tuzemsku. Když jsme vyrazili na naše oblíbené Chodsko, museli jsme být hodně opatrní i při takovém houbaření. Jeden známý mých rodičů opatrný nebyl a dovolil si dojít lesem až do České Kubice, vesničky ležící asi 4 kilometry od hranic. Po několikahodinovém výslechu se mu podařilo bdělé pohraničníky přesvědčit, že opravdu není imperialistický vrahoun a že tou kudlou chtěl v pohraničním pásmu podřezat opravdu jen hřiby. Tak ho propustili a každý den až do konce našeho pobytu, si ho přijeli osobně zkontrolovat až do chaty, jestli tam náhodou nebrousí nůžky na stříhání hraničních zátarasů.
Zásobování obyvatelstva na venkově obstarávaly vesměs prodejny Jednota a Pramen. Když jsi dostal třeba v pondělí chuť na jogurt, měl jsi smolíka, protože jogurty se vozily ve čtvrtek. Saláty v úterý a knedlíky v pátek. A tak, když už nebyl ten jogurt, sis koupil aspoň litr mlíka. Prodávalo se v igelitových sáčcích uložených v plastových bedýnkách, z těch sáčků kapala voda a smrděly jak kdyby ležely týden v kafilérii.
Volný čas byl taky super. Už jako dítě jsem toužil po bikrosovém kole (BMX) a mí rodiče ho sháněli prakticky po celé republice. Po dvou letech slavili úspěch. Otec podplatil vedoucího prodejny "Jízdní kola - šicí stroje" a ten mu ho schoval pod pult. Ale vlastně jsem měl kliku. Mí rodiče prozměnu toužili po autě. Do pořadníku na červenou škodovku se zapsali v roce 1979. A už v roce 1983 jsme si mohli dopřát krásný rodinný výlet v novém autě...
Lidé strašně rychle zapomínají. Je pravda, že ze vzpomínek obvykle vytěsníme to zlé a pamatujeme si jen to hezké. A proto dnes spousta lidí nostalgicky vzpomíná na piv za dvě koruny, cigára za osm a máslo za deset. Jenom už zapomněli na politické vězně, cenzuru hudby i knih, perzekuci těch, kteří se "provinili" třeba jen tím, že chtěli vycestovat do svobodné země, nosili dlouhé vlasy, nebo se jim nelíbila vláda jedné strany.
Nevím, jestli je mi lidí velebících dobu komunistické vlády líto, nebo jimi pohrdám. Asi obojí...
Přesně tak, kolego. Jenže i za Protektorátu se lidové masy chodily bavit na tancovačky a do kina na komedie s Vlastou Burianem a tak pro ně "bylo vše ok". I Saturnin se odehrává za okupace a není tam po Němcích ani stopy... Akorát za heydrichiády nebylo moc veselo. Dnes máme něco podobného, kovidiádu.
Tak, tak, ale za dvě věty jste nedostal 6 let, jako včera v Brně.
copy PL = Jak jim chutná jejich medicína. Dobrá práce?!"
Jinak toho člověka nelituji, právě pro jeho jméno/nick, které si zadal. To se mi otevřela kudla v kapse.
Dnešní doba je úplně stejná, co dříve. Podepíše se. Plno ubožáků zchudne, podnikání zkrachuje, zničí se rodiny, exekuce kvůli maličkostem, upálí se, zastřelí sebe, nebo někoho jiného, sebevrazi prý skáčou letos více i do Macochy, jak někdo napsal, jenom přebírám, atd...
Když řeknete A tak musíte i B... on sice byl odsouzený (zatim to není pravomicný), ale nejde o žádný první prohřešek a byl už trestaný za fyzické i slovní útoky. A jeho přezdívka...
m.zive.cz/...
maverick - Jenom vysvětlím - 1) jeho přezdívku jsem neuvedla schválně, protože mám blok a příčí se mi to jenom napsat.
2) o jeho předcházejících prohřešcích jsem nevěděla, tam, kde jsem četla prvotní zprávu to neuváděli.
3) že to není pravomocný rozsudek jsem mohla uvést, to souhlas.
1) Přezdívku po tobě nikdo nechtěl. Jen, že to byla další přitěžující okolnost - proto jsem to psal za ty ostatní věci
2) No právě. Proto z toho dělají lidi velké haló, že to je grázlík a není to porvé tak už řeší málokdo
3) To už je detail 
Jezevčíku - trochu se mýlíte. Nebo lžete? Tu škodovku si vaši mohli koupit hned, ale dráž. Ten pořadník byl forma spoření.
ra252@ Až zase tak nelže. Nikdy jsem za socíku neviděl autosalon, kde stály vystavená auta k prodeji s tím, že mi nabídli k okamžitému odběru třeba 5 aut ze skladových zásob. Za to vím, že den a noc jsme se střídali ve frontě před prodejnou na obyčejnou Š-120L za 56 000 Kčs. Těm za náma soudruh vedoucí popřál hodně zdraví a pevné nervy, a za nějaký měsíc se mohli postavit do fronty znovu. Vedoucí takových prodejen patřili společně s vedoucími autoservisů, řezníky, zelináři, veksláky a podobnou smetánkou, mezi nejbohatší lidi v širokém okolí.
lamy13 - my jsme si v roce 1975 kupovali Š110L v Mototechně a byl tam aut plný dvůr. Jediný důvod, proč jsme ho neměli hned, byla barva, protože ta, kterou jsme si vybrali, byla až uprostřed, tak nám řekli, abychom přišli druhý den a auto bylo připravené. Do dnes si pamatuji, že tenkrát stálo 50800 Kčs.
ra252® : ANI JEDNO, MILÝ(Á) RA252 ! Otec prostě toužil po Škodě 120L v bavě korálová červeň, pamatuju si to dodnes. To, co jste si mohli koupit rovnou, byly Škody 105 v sociální výbavě, kterým nešla ani stáhnout zadní okénka...
ra252 : Nic jako. Jenom vysvětluju, že to bylo skutečně tak, jak jsem napsal a že se skutečně nemýlím, ani nelžu...
Motaku, každý nemůže vydělávat majlant! Pokud by to tak bylo, kdo vám bude uklízet kanceláře či záchody a kdo vyvážet smetí z popelnic?! A mohl bych pokračovat! Se zamyslete hergot... Zkuste pohlédnout dál než na špičku svého nosu!
A jen bych rád dodal, že dnes mladí lidé na bydlení nemají a téměř každý si musí půjčit, takže dům je reálně banky a při ztrátě zaměstnání o dům prostě přijdou, protože zkrátka pak nemají na to splácet měsíčně třeba 15 tisíc! Tohle zvěrstvo za socíku nebylo! A co může být největší jistota pro člověka než mít stabilní zázemí pro rodinu? Tahle jistota dnes chybí a to nikdo nevyvrátíte, tak to prostě je!
Jo jo, každý máme jiný osud a neschopnost a "neschopnost"jsou dva různé pojmy. Nevím proč, ale naskočila mi Olga Menzelová. V médiích byla prezentována jako žena, co vše zvládne s lehkostí - domácnost, dcery, práci... Někde jsem se přitom dočetla, že její matka s k ní přistěhovala, aby "Olinka" měla více prostoru. Bože, to je přece rozdíl, když ženská nemůže od dítěte nebo má 24 hodin servis a může si dělat, co chce...A takhle to máte se vším...
A když máš hypotéku a přijdeš o práci, tak to znamená že si už žádnou nikdy nenajdeš,že ti banka sebere barák?
Pointa byla, že dřív si to auto neporidil, kdybys mel peníze na deset aut(pomineme uplatky), protože prostě nebyly. Dneska je to jenom o tech penezich. A práce je u nás oproti ostatním zemim dost.
Fajn, tak ještě vymyslete, jak zařídit, aby se uklízečka mela líp... Proč by uklízečka nemohla mít třeba 40 hrubého? Protože pak byste vy nemohl mít 70. V kapitalismu platí pravidlo takové, že aby se někdo mohl mít dobře, musí se jiný mít hůř. Ten systém jinak fungovat nemůže. Ale ok, v kapitalismu je to dost i o nabídce a poptávce... Pokud bude nedostatek uklízeček, budou placeni nadstandardně, pak ale vy budete vydělávat méně, protože je bude muset někdo z něčeho zaplatit. Já nejsem zastánce dostat něco zadarmo. Co je zadarmo, toho si nikdo neváží. Ale tento systém mi vadí taktéž, že někdo rozhodne, ty jsi nedůležitý, nemáš tedy nárok se mít dobře. Ono odsaď pocaď...
Pokud není uklízečka spokojená se svou odměnou za praci, v dnešní době ji "skoro" nic nebrání jít dělat něco jiného. Nemusí dělat uklizecku za 15, může jít dělat do fabriky k pasu za 30. A na její místo je porad dost kandidátů, kterým uklízet za 15 vyhovuje a nemají větší ambice.
Za komousu o vás rozhodovali jiní. Tvoje teta emigrovala, tak nepůjdes studovat, nazdar...to se snad dneska děje?
Ne, to dnes neděje, ději se jiné věci.
Dobře, uklízečka půjde k pásu za 30 tisíc, kdo bude dělat uklízečku? Kdo vám uklidí záchod a kancl?
Je pravda, že s byty to bývalo o mnohem lepší a lehčí. Mladý, pokud chtěl začít bydlet, nepotřeboval ke koupi horu peněz, stačilo si zažádat o byt a ten byl následmě přidělen. Začínalo se ve svém bytě, stačilo platit nájem. Veškeré opravy, výměny plynospotřebičů zajišťovala bytová správa. Dnes po privatizaci bytů žijeme sice ve svém, ale mnohdy je problém s různými opravami, nájemníci se nedohodnou, jsou hádky,šikany a někdy i chybí peníze na nákladnější opravy. A to jsou ještě neplatiči, za které je nutné jejich dluh uhradit. Za kom... jsme nadávali, zase jiné věci byly až k pláči, ale dnes je také mnoho věcí nesrovnaných a nedomyšlených, nejsou na té správné koleji.
7x
Každý byl vycvičený a věděl co smí a zase nesmí říkat, co se týče politiky. Musel se vyzdvihovat socialismus, Sovětský svaz, západní země okolo nás byly nepřátelské, kapitalistické. Bokem se nadávalo se na komunisty a my mladí ve všech směrech záviděli lidem na západě, že se mají lépe než my. Ty odvážnější, co se někde prořekli, měli vážný problém. Bylo to něco, když se v televizi na zvláštní anténu dal chytnout německý program. Poslouchala se v rádiu Svobodná evropa, tajně. Žili jsme skroměji, ale i tak jsme se zase až tak špatně neměli. Dalo se našetřit i na dovolenou u moře, to si mladí hodně užívali. Ve společnosti mezi obyčejnými panovala taková jakási jinší slušnost, ohleduplnost, než je tomu dnes. Když se vrátím zpátky do těch let, připadalo mi Česko nebo Československo takové nějaké naše, takové domácí. Dnes mám někdy pocit, jako když ani nejsem v Česku.
6x
Za sebe žilo se mi nádherně. Byla jsem šťastná, klidná, bezstarostná. Nejkrásnější období mého života. Lidé se měli rádi, měli k sobě blíž. To se nedá vůbec porovnávat s dnešní dobou. Nechtěla bych být teď mladá.
Samozřejmě kdo měl sny a ambice žít jak na západě, tak odešel.
Bohužel, mnozí se sem po 89 vrátili, nacpali se do politiky, aby si pomohli k majetků různými podvody, viz Bakala a mnoho jiných.
5x
Kdo neprudil a nevybočoval žil si v pohodě. V podstatě stejné i dnes, do nás hustili ruštinu, dnes se děti co neumí číst učí anglicky. Jak se žilo těm co z davu vybočili vám popsal Jezevec. Lidi si byli bližší, nadávali svorně u piva na jednu stranu. Nikdo se nechlubil, že je lesba, že má 2 milenky. Jezdilo se do NDR, SSSR, POLSKA, MAĎARSKA, kdo se dost snažil byl i v Jugoslávii.V obchodech toho moc nebylo ale hlady jsme nebyli.
4x
Problemem takove srovnani vzdy bude, ze kdo byl nactilety tehdy, neni teenager dnes. Tedy nelze objektivne srovnavat, protoze dnesni padesatnici urcite svet i kazdodenni rutinu vidi jinyma ocima nez tehdejsi dospivajici.
Lze srovnavat fakta, co bylo, co nebylo, co se mohlo, co se nemohlo...ale to prilis nerika nic o tom, jak se nactiletym zilo ve srovnani s dneskem.
4x
Nelze srovnávat ceny z té doby, byla jiná životní úroveň, jiné ceny, jiné platy. Prostě jiná kupní síla. Průměrné platy byly v určité chvíli např. 1200-1500Kčs, rohlík stál 30hal., lístek na tamvaj 50hal. Litr benzínu 2.50 Kčs, pivo 1.50Kčs. Naše první barevná televize (Tesla Color) stála 14000Kčs. Dalo by se pokračovat. Přepočítávat něco na dnešní poměry je nesmysl.
Ale na rozsouzení existuje web, kde si vyhledáte, kolik stálo toto a kolik to stojí dnes, v přepočtu na hodinu práce.
Speak - toto je přesné. Za komunistů se dalo bydlení pořídit tak levno, že se to už nikdy nebude opakovat. Sice se těžko sháněl stavební materiál, ale když se člověk snažil, tak měli někteří, jak já říkám, i s bídou vyučení, kteří dělali např. v JZD, baráky jak hrady. I dnes, když se jede někde v zapadlých vesnicích, tak jsou vidět obří baráky, které se stavěly i pro potomky a kde dnes bydlí 2 lidi, protože jim děti utekly do města. Dnes, kdy každý přemýšlí o koruně ohledně bydlení, je nepředstavitelné, že by si nějaký traktorista s pomocí rodičů vystavěl rodinný dům s dvěma byty, aby měli kde o 20 let později bydlet jeho děti.
a od města se dal obdržet zdarma pozemek na RD s jedinou podmínkou: budete stavět do dvou let trn v oku pro minulorežimní zakaždoucenuodmítače 
3x
Malino, desítky stran již bylo popsáno tímto tématem, vždy se najdou lidé, kteří se měli dobře, špatně a průměrně.
Zeptáte li se někoho, kdo nesměl dělat to co chtěl, musel jen dělat někde ve skladu, kotelně, v písárně stavebního podniku, určitě dostanete jinou odpověď, nežli od horníka z Ostravska. Ten kdo nepřečuhoval z davu, chodil na přesčasy, neremcal a makal, jak se mu nařizovalo, žil si průměrně.
Když se zeptáte rodiny zelináře, řezníka a podobných řemesel, nebo rodiny straníků, trošku výše, nežli řadových, tak zase uslyšíte něco jiného.
Taky se od psychologů dozvíte, že na staré časy se vzpomíná lépe, páč špatné se zapomíná, ale hlavně působí na vyprávění vzpomínky na mládí, zdraví a podobně.
Příhod ze všech stran z celé společnosti, má každý člověk, kterému bylo nad 20-25 let takové množství, že je to na vyprávění dlouhých večerů.
Každý si chválí to svoje, jako liška svůj ohon.
Přesně tak. Každý je ve své bublině a hodnotí dávné časy po svém. Pravdou je, že život byl klidnější a veselejší. Kdo nekradl, okrádal svou rodinu, pracovalo se tak nějak na 50% (kromě úderníků na šachtách a v hutích), na nočních směnách se většinou spalo, řemeslníci své směny končili kolem desáté dopoledne s tím, že konec směny dotrpěli v nálevnách 4. cenové skupiny, byt si nikdo koupit do osobního vlastnictví nemohl (byly jen státní a družstevní), na auta byly dlouhé pořadníky, úplatek nebo protislužba byla součástí života každého, který chtěl cokoliv navíc, úrok v bance byl až 4%, protože za vydělané peníze toho moc ke koupi nebylo. Schopnější si postavili svépomocí za 3 roky rodinný domek se státním příspěvkem, ostatní měli chaty. Byla to příjemná doba pro nenáročné, ke kterým se také řadím.
S tím pracovním nasazením to opravdu nebylo valné. Tchyně dělala v nějaké výrobně umělých hmot. Přišla tam kolem 40 a vydržela tam až do důchodu - do 54 let. V té její práci bylo několik lidí, kteří si tam našli milence, milenky a měli tam i speciální mistnost, když to na někoho "přišlo". V pondělí se odpočívalo po neděli a v pátek se taky moc nedělalo, protože se už těšilo na víkend. Nejvíce mě zaujala vzpomínka na degustaci vína. Tenkrát bylo běžné, že si lidi doma dělali víno. A tak se jednou rozhodlo, že se bude degustovat, kdo má víno nejlepší. Vybral se pátek, ochutnávalo se atd. - no, tchyně, ačkoliv nikdy moc nepila, si vůbec nepamatovala, jak se dostala domů, zato její děti měli zážitek.
3x
Rozdíl mezi 80. lety a nynější dobou?
Nikdo nám nestrkal špejle do nosu.
Ale před spartakiádou do zadku.
Asi mi něco uniklo, na Spartakiádě jsem byla ne jednou a nikdo mi nikam nic nestrkal, nikdo mě nenutil, u nás to bylo v rodině, maminka byla Sokol.
Cvičencům ne, jak vidno z vaší reakce, ale nám, co jsme zabezpečovali stravování. I přes zdravotní průkaz jsme museli tuto proceduru absolvovat.
1x
Hodně se pořádaly tancovačky /sokolovny/, plesy, čaje, kde hrála živá muzika.
Také Silvestr se slavil ve velké společnosti, s živou hudbou.
Navíc mladí lidé se hodně potkávali i doma, povídalo se, popíjelo /někdy i více/, kouřilo se také více než dnes, drogy byly spíše nedostupné, my jsme si občas pusili i nějaký film, plánovaly se dovolené třeba pod stan atd...
Ale to bylo ve vší slušnosti, tedy u nás, jinou zkušenost nemám.
1x
No mne bylo v 89 cca 11 let, takze jsem se mel dobre. Po skole ven, sebou chleba s maslem a pres sezonu se jedlo venku cokoliv co bylo zrovno aspon skoro zrale. Tata v csad a mama prodavacka v textilu, bydleli jsme na malem meste v jiznich cechach, cili zadna velka dramata se nekonala. Ze by bylo okolo nejake zlo a utlak, to jsem holt nevnimal, protoze jsem byl moc mladej...
0x
Mládež se bavila různě. Uvědomělí svazáci (něco jako dnešní Piráti) chodili na brigády a podporovali Stranu v jejím budování "zářných zítřků" (v 80. letech už moc lidí nevěřilo, že někdy nastanou, zaostávali jsme i za pouhým Rakouskem snad ve všem). Ve městech se hodně chodilo na diskotéky a do hospod. Byl podporován amatérský sport. Milovníci přírody jezdili na čundry. Okrajovou zábavou bylo fetování.
Já jsem tiše nadával na nesvobodu a tupý režim, učil se anglicky a plánoval po maturitě odejít na Západ, nejlíp do Kanady.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.