Strach ze zubaře

Příšerně ! Neřekl bych, že jsem zrovna nějakej posera, co se bolesti týče. Mám za sebou dvě velmi těžký autonehody, moje tělo zdobí bezmála 80 stehů (jedno šití jsem zvládnul dokonce sám a hezky... ), jsem pravidelným zákazníkem tetovacího salónu. Zažil jsem zlámaný ruce, nohy, žebra i prasklou hrudní kost. Ale ničeho na světě se nebojím tak, jako zubaře. Kde se u mě tahle fóbie vzala je nad slunce jasný. Postarala se o ní školní zubařka ve druhé polovině 80. let. Zuby trhala rukou (!) bez předchozího varování (ukaž, já se jenom podívám, najednou křup a byl venku), jednou mi bez anestezie čistila zubní kanálek. A to byla ta příslovečná poslední kapka. Od tý doby doslova chcípám strachy, když mám k zubaři jít, byť pak to samotný ošetření není ani zdaleka tak hrozný, ale ten blok tam prostě bude nadosmrti...

Nebojím, ani si na vrtání nenechávám dávat injekce.

Hezký večer

Nebojím, ačkoli dříve jsem míval nemalé obavy z bolestivých zákroků, nikdy mi totiž nebylo nabídnuto umrtvení, maximálně čas na "oddych" ,abych další bolest ještě vydržel. Dnes je to proti tomu "legrace", mladý pohodový zubař, strach mám pak pouze vždy na konci před vystavením účtu .

Nebojím, protože mi nikdy nic bolestivého nedělal. Nevím co to je bolest při vrtání zubu nebo injekce. O jednom zubu jsem při vrtání jakože věděla, o dalších dvou ne a tím pro mě za celý můj dosavadní život vrtání skončilo. Osmičky mi trhali v narkóze.

Neznám nikoho, kde by se zubaře nebál.

Nebojím. Jdu tam proto, aby mi pomohl od toho, co jsem si způsobila vlastně sama. Za našich mladejch let se s námi nikdo u zubaře ani nemohl mazlit- to ani neodsávali sliny, zákroky bez injekce, dokonce mi pár dní po porodu nejdřív čistili kanálky a pak trhali zub bez anestetik, protože jsem kojila.Ted je to brnkačka s těmi všemi moderními vymoženostmi.

Jednou se mi podarilo se v zubařském křesle probudit s nohama nahoře a mokrým hadrem na čele. Co se se mnou dělo nevím, ale sestřička se nějak divně červenala.