1) Chci být víc asertivní. Moje jedna stránka je, že já jsem ten živel a inicionář všeho a druhá, že jsem stydlivá, jen se usmívám a vduchu se proklínám za to, že nikdy neřeknu to co chci protože se stydím... Přitom mám ráda lidi a v budoucnu budu chtít s nimi určitě pracovat. Někdy nejsem uvolněná ani před lidmi které znám už nějaký ten rok.
Návrh řešení: Stydím se jít např. i na zahraniční Omegle. Tak mě napadlo, že bych ten strach překonávala a začala chodit takhle na hovory, dokud se nepřestanu stydět + bych se přihlásila do "kurzu asertivního chování" od pojišťovny, což by mělo být zadarmo... Napadá vás ještě něco? Než půjdu do školy a budu mít i problém s tím říct nahlas správnou odpověď, tak bych to ráda řešila.
2) Jsem hodně citlivá. Hlavně od lidí co moc neznám si hodně maličkostí vezmu k sobě a zkazí mi to náladu. A taky se rychle naštvu. Celkově nemám ráda různé poznámky, i když nejsou třeba myšleny vážně.
Návrh řešení: Nevím
začít meditovat? Možná to souvisí s tou stydlivostí...?3) Nechat věci být... V některých aspektech života jsem to štěstí hold neměla a nevidím smysl se nimi dále zabývat. Taky jsem zaměřená na budoucnost a lpím po různých cílech. Raději bych do těch "projektů a snů" vkládala spíše emoce typu, že mě to baví ale nelpím po tom... Porstě bych jednoduše chtěla více žít teď a tady. Necítit vyloženě ten pocit touhy, ale nechat to být. Buď to vyjde nebo ne a při obou myšlenkách cítit to stejné - klid.
Návrh řešeni: Vůbec nevím. Maximálně se všeho vzdát a odjet na několik měsíců někam do hor... Ale to je nereálné, alespoň teď.
Co byste mi doporučili vy? Na svým sebevědomí taky začu pracovat, ale nemyslím si, že to vyřeší všechno a když už něco jo, tak pouze z části...
Předem díky za všechny tipy, nebo osobní zkušenosti. Btw je mi 18.
1x
Práce Ti chybí, koníček, nějaká smysluplná činnost, která Tě zaměstná natolik, že nebudeš mít čas rozebírat své pocity a nimrat se v sobě. Budeš se těšit na nějaké výsledky své činnosti. Je potřeba mít cíle. Krátkodobé i dlouhodobé a přitom se nevrtat ve svých mindrácích. Tím totiž narostou. Je sice blbá doba, ale vždycky se dá něco najít a něčím žít. Držím Ti palce!
A i přesto bych se ráda seberealizovala v sebevědomeho, více asertivního a více emočně stabilního člověka než jswm teď. Myslím, že dřív nebo později bych ten problém i tak řešila znovu.
To je první a důležitý krok, že si uvědomuješ své " mínusy" a rozhodla ses pro změnu. Jen by bylo dobré mít vedle sebe někoho zralého, který Ti bude dávat zpětnou vazbu.Dobrou kámošku, třeba starší. Myslím to tak, že se vidíš prizmatem své citlivé duše více dramaticky, než to v reálu je. Jinými slovy: svazuje Tě, že příliš řešíš vlastní pocity, než to, jak navenek v očích jiných působíš. Mně se osvědčilo vybrat si ve svém okolí nějakou vzorovou osobnost a vždycky jsem si řekla, jak by se asi zachovala v té situaci ona.
0x
Změn chceš na sobě udělat hodně, ale nepůjde to všechno najednou a hned. Pro začátek pracuj na sobě jen v jedné záležitosti, dej si zatím jeden cíl. Na ten cíl se zaměř a vše si kolem toho zjisti. Radím knihu Moc podvědomí od Dr. Joseph Murphy.
0x
Pravdu má liška. A také hned navrhuje rozumné řešení.
Nepozorovat se, nemyslet si, že jiní na tom nejsou daleko hůře a snažit se pomáhat ostatním i kdyby jen v rodině. Pomoc druhým nás dostává do lidské roviny, kdy už nemyslíme tolik jen na sebe a své pocity, ale spíše na pocity druhých, protože není normální v tomhle věku nemít koníčky, nebo nějaké zaměření, třeba čtení, zkrátka, co by nás bavilo a neutápěli se v nesmyslech, pokud jsme zdraví a nic nám v podstatě nechybí.
Chápu, že je dnes modní, že každý potřebuje psychologa, někteří dokonce psychiatra, ale lze se zaměřit na skutečnost, proč v dobách skutečně kritických situací, jako byly války a možné ohrožení života lidé tyto lékaře skoro vůbec nepotřebovali, protože měli jiné starosti, než to, jestli jsou asertivní.
Já bych k tomu, co tu psala liška doporučila nečíst knihy o rádoby psychologii, protože na to se studuje na fakultě několik let a tady se svým vlastním psychologem cítí snad skoro každý, kdo se domnívá, že má nějaké psychické potíže, což je samozřejmě nesmysl, jen se mladí lidé většinou nudí a než by šli něco dělat, tak začnou vyhledávat problémy, které nemají. Je to tak, všímám si toho už delší dobu, a nevím, co by chtěla poradit slečna, která se domnívá, že není psychicky OK, protože podle ní není v 18 letech asertivní, snad ví o čem vůbec mluví...
Takže moje rada - opakuji - nepozorovat se tolik a místo knih o psychologii, aservisitě, číst raději Mateřídoušku a vypnout i facebook, to se ulevilo mnoha lidem, kteří pak s překvapením zjistili, že jejich duševní stav odpovídá svému, tedy jejich věku.
V tomto věku 18 let jsem byla dospělá a vdaná, dělala jsem těžkou práci, narodil se mi pak syn, zkrátka na sebepozorování nebyl čas, byla jsem dospělá a podle toho jsem se také chovala. To na vysvětlenou, proč nechápu, že lidé mají zbytečné problémy, protože pořád přemýšlejí o sobě a ne o druhých. Já ráda přemýšlela o rodičích, jak to měli těžké, sama sebe jsem považovala za člověka v normálu, nic se mi nedělo..A také mi nebylo proti mysli uvažovat o životech druhých lidí..zajímalo mě to.
Ale prosím vás, to že se chci seberealizovat určitým směrem přeci neznamená, že jsem sobecká a nemám žádné koničky. Už jen to, že mám své cíle nasvědčuje tomu, že mám koníčky. Také nevím, kde jsem zmínila, že nejsem "psychicky OK"?
Je spousta stydlivých lidí, citlivých atd. a to je v pořádků. Ale mně to vadí na mně vadí. Vím, že se pak v určitých situacích díky tomu cítím velice nepříjemně. A mám čas to změnit, tak proč se o to nesnažit?
Co bych chtěla poradit? Nejraději od někoho, kdo to měl stejně a nějak se s tím "popral". Přeci jen i s obyčejnými záležitostmi, se kterými se člověk může potkávat každý den, se musel někdy ze začátku "poprat" nebo naučit.
Říká se, že co nám vadí nebo nás vytáčí, tak si na to máme zvykat právě tím, že se tomu budeme úmyslně vystavovat. Trpíme-li kvůli každému smítku na podlaze, zkusíme se zdržovat v hrozném nepořádku. Jestliže se bojíme jít nakupovat, tak musíme do obchodu co nejčastěji. A dáváme si body za úspěšný nákup. Jestliže máme obavy z komunikace s lidmi, dáme si závazek, že každý den jako první oslovíme třeba 10 lidí. Ve vlaku někoho, která že to bude stanice? Nebo to je dneska počasí.., co to je za rasu ten váš pejsek? Nebo paní pochválíte skvělou barvu kabátu. V Kauflandu se někoho z kupujících zeptáte, který z těchto sýrů se hodí na smažení?
sheslady 05.03.21 22:22
Jste psychicky OK říkáte, podle mně ne, máte nízké sebehodnocení, tak proč potom píšete dotaz, jak být asertivní. Já nikde nepsala, že jste sobecká ve smyslu, že byste nedala žebrákovi pětikorunu, já píšu o sebestředných lidech, co se pořád zbytečně nimrají ve svých pocitech, ačkoliv vedle padá na usta třeba máma, co nemá čas si přečíst ani něco, co by ji zajímalo, ale nemá na to čas, zkuste se vžít do situace druhých lidí - jste mladá, patrně i zdravá a tak místo o sobě, jak být asertivní, spíše přemýšlejte, proč taková jste, proč se přetvařujete a říkáte ne tam, kde byste ráda řekla ano a podobně...
Takže rada - zvyšte si sebevědomí, pokud ho máte málo, zamyslete se nad důvodem. A pak budete, jak píšete i asertivní. Sebevědomí si lze zvýšit především tím, co dělám a jak to hodnotí společnost. Studujete? Tak proč byste měla mít méně sebevědomí..
co je asertiviva :
Zjistili jste, že říkáte ano v situaci, kdy byste raději řekli ne? Udělali byste cokoliv pro to, abyste se vyhnuli konfliktu a konfrontaci? Jste nerozhodní a bojíte se následků svého rozhodnutí? Dovedete si představit, že byste na všechny tyto otázky mohli dát s klidným svědomím zápornou odpověď?
--------------------------------------------------
Takže je to o sebevědomí.
0x
Nacházet v životě krásu. Hledat ji okolo sebe, i v lidech, také na sobě i v sobě. To člověku přináší spokojenost i pocit klidu. Klid se dá trénovat a zvýší se tím i trpělivost. Tím snadněji člověk toleruje to, co u sebe viděl jako nepříjemný problém.
Když člověk někoho miluje, vidí ho jako krásného. Tím větší má chuť ho zase víc milovat. Neřeší pak zbytečně samé chyby a nehledá nedokonalost. Nemusí se to týkat jen lásky ženy k muži. Ale třeba lásky k lidem. Když člověk ví, jak milovat lidi, snadno pak zvládne takovou lásku použít i pro sebe. A nedokonalost pak není to důležité, na co se soustřeďovat.
Stud se dá trochu omezit tím, že se na něj člověk tak nesoustřeďuje. Dá se naučit přístup: Tenhle pocit není můj. Budu se tvářit, že ke mě nepatří. Půjdu a prostě to udělám a stydět se můžu pak později.
Někdy se přeceňuje přístup mnichů, kdy pracovat na sobě je ideální někde o samotě v jeskyni v horách. Oni mají jiný cíl. Pokud Vás baví práce s lidmi, tak proč hledat samotu? Místo jeskyně stačí pro trénování lásky k lidem na dálku, jedna místnost v bytě. Představit si co nejvíc lidí a na ně v představě vysílat co nejvíc lásky. To zkoušet každý den. Při kontaktu s lidmi má z lidí pak člověk radost. Takové cvičení dodává energii, zatímco sebekritika a hledání negací, energii ničí a vysiluje.
Asertivita mi příliš nesedí. Hodně klidných lidí při nesouhlasu svůj názor úplně zamlčí, přejdou to. Tím zůstávají v klidu. Proč asertivně někomu zdůrazňovat, i když klidně, že tento názor já nesdílím. To je často lepší vynechat. Někdy to působí rušivě.
Mnohem víc, než práce na svém sebevědomí, by se mi líbilo, kdyby lidi toužili pracovat na své pokoře. Ale ta nějak přichází s klidem a láskou, sama.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.