Život v cizině

Jistě, pečení holubi tam létají do huby. Zvláště těm co netuší, že název státu se píše velkým písmenem.

Život v cizině nikdy není lehký a to dokonce ani tehdy, když umíte jazyk a máte tam dokonce i rodinné zázemí. Třeba manželku. Protože doma je doma...tam, kde jste se narodil, kde máte vzpomínky, kde jste se poprvé zamiloval, popřípadně jste měl děti a pořád máte mámu.

Nežila jsem třeba v Německu, to jsou vlastně sousedé a za pár korun i času můžete zvláště dnes v EU se vrátit domů i třeba jen na víkend. Ale Vy píšete o Kanadě - umíte jazyk? Víte o Kanadě vůbec něco? Nastudoval jste si jejich zákony a víte tedy co smíte i co nesmíte? Pokud jste sám, jste povaha dobrodružná, nebo jste citově založený, jste vlastenec, hrdý na to, že jste Čech? Mohla bych Vám tu psát milion otázek, ale věřte mi, že každý z nás, kdo někde žil trochu dál jinde a pak se po letech vracel domů, když slyšel mluvit běžně lidi svým rodným jazykem, když viděl znovu město, vesnici, kde vyrůstal a když ho tam dokonce měl i kdo čekat, byl hluboce dojatý, at to byl vědec, nebo dělník z porcelánky..

Opravdu není lehké žít v cizině i když se relativně máte dobře, peníze Vám pobyt usnadní, ale často na svoji zem myslíte. Takže rada, pokud jste plakal na pionýrském táboře, že tam není máma, tak raději zůstante doma. Ani růžový život Vám nenahradí domov.

NE. Já jsem vlastenec. Nemohu se ale, jako neregistrovaná, přidat do diagramu.

Je to trochu absurdní, potože podle analýzy DNA mám převážnou většinu genů z jiných končin.

A asi je to dědičný, protože syn žil v Austrálii, měl tam práci, přátele, ale vrátil se sem, tehdy do nejistoty. Že mu chybí čeština a v lese to tlení...