Jak to napravit?

Myslím, že paní ředitelka na to pro samý blázinec s distanční výukou zapomněla.

28.3. je Den učitelů /datum narození J. A. Komenského/. To bude brzy, čas letí. Snad bude možnost vstoupit do školy a za paní ředitelkou zajít a klidně jí dát nějakou tu geberu, že jí už půl roku od toho vydání vysvědčení dlužíš poděkování...

Po PŮL ROCE? Kámo, ta ředitelka už v tuhle chvíli neví, že existuješ... Myslím že se trápíš naprostou, ale naprostou zbytečností... Taky jsem maturoval až po žních a ani ve snu by mě nenapadlo nějaký učitelce něco dávat...

Zdravím. Vysvědčení jsi dostal a ředitelce slovně poděkoval. Proto ji dnes ani nenapadne, že by ses ještě objevil. A právě proto si myslím, že bys to udělat měl. Udělá jí to radost. A na to, abychom někoho potěšili, není nikdy pozdě. Přiznám se, že já to tak dělám dost často a ráda. Třeba když nám teď (na okraji města) při 1. návalu sněhu neodhrnuli a neposypali silnici, zavolala jsem na Technické služby a požádala o nápravu. Vím, že je to jejich povinnost, ale když to dodatečně uklidili a posypali, nebyla jsem líná a zavolala znovu, abych poděkovala. Technický referent dlouho do telefonu mlčel, a na mou otázku, zda tam ještě je, mi odpověděl, že neví, co má říct. Že mu všichni celé roky nadávají, ale že poděkování slyší poprvé. A pak mi děkoval on, že ho zas bude práce bavit, když ví, že jsou i slušní a uznalí lidé. A o to jde. Překvapit a potěšit. Tak bych radila, abys koupil třeba nějakou malou knížku (ta se na poličku vždycky vejde a nepřekáží, jako např. plyšák), třeba poezii (milé čtení je od současného autora Františka Novotného – Jak se hladí duše), napiš do ní poděkování za celé ty roky střední školy, a že na ni rád vzpomínáš. Mile ji to překvapí, a kdykoliv se na poličku podívá, nebo v knížce zalistuje, pohladí ji to po duši. A ten pocit, že jsi mohl překvapit a potěšit, uvidíš, že stojí za to. Ida