Versovana pohadka z detstvi - Sedm havranu

Na královském hradě žilo

sedm malých bratříčků,

když se jednou rozednilo,

měli malou sestřičku.

To je slávy v starém hradě

Král tam ale chtěl mít klid.

Už jsou chlapci na zahradě

Studně jim dá vodu pít.

Když ti bratři vodu pili

tak se stalo bůh ví jak,

že se všichni proměnili,

z každého je černý pták.

Král se po nich z okna dívá

Kampak si šli chlapci hrát?

A když na ně marně kývá,

běží před královský hrad.

Běží, volá: Děti, děti

kdepak jste tak po ránu?

Nad hlavou mu tiše letí

sedum bratrů havranů.

Zakroužili černí ptáci

potom odletěli v dál.

Smutně do hradu se vrací

jejich táta, starý král.

A pak ubíhaly časy

stárnul hrad a stárnul král.

A jak šedivějí vlasy

pomalu se tišil žal.

V starém hradě vyrůstala

holčička jak jarní den

a ta krále těšívala,

plašila mu těžký sen.

Jednou večer svíce plály,

princezna jde k rodičům

Nějak smutní se jí zdáli,

smutný byl i celý dům.

Oba sedí utrápení, z prsou se jim dere vzdech

Dcera slyší vyprávění

o svých bratrech havranech.

Rána ani nedospala

sotva probudil se den

rychle vstala, pospíchala

a už běží z hradu ven.

Od rosy se leskne tráva

smáčí malé střevíčky

Princezna, ta k hradu mává

- já jdu hledat bratříčky.

Kam šla nejdřív? Do azuru

vedla malá cestička.

Princezna jde po ní vzhůru,

jde se zeptat sluníčka.

Sedm bratrů? Ty já neznám,

říká slunce zářící.

Jdi se zeptat ještě k hvězdám

jdi se zeptat k měsíci.

Do mraků se měsíc halí

tiše pluje modrou tmou

Slyšte co si povídali

s malou smutnouz princeznou:

- Ty nebeský kralevici

neznáš sedm havranů?

- Kde jsou, to ti může říci

hvězda vyšlá po ránu.

Jitřenka už nebem pluje

už s princeznou hovoří

- Půjdeš do ledové sluje

je tam skřítek komoří.

Až tam tvoji bratři vletí

vhoď svůj prsten mezi ně

Rázem bude po prokletí

a zlé kouzlo pomine.

Blízko u ledové sluje

studí nohy chladný mech

Princezna tam přešlapuje

v prsou se jí tají dech.

Dovnitř jít se ještě bojí

jský je to divný klid

Malou chvilku tše stojí

pak jde dveře otevřít.

Jeskyně je plná ticha

co jetady všude krás

Princezna tu sotva dýchá

Náhle slyší něčí hlas:

-To jsme se už načekali

pěkně vítám, jen pojď dál

Šedivoučký skřítek malý

na princeznu zavolal.

Princezna se zprvu bojí,

ale potom mizí strach

- Tady sídlí bratři tvoji

z talířků tu zobou hrách.

Už se vrátí každou chvíli

jen co jídlo nachystám.

Aby tě hned nespatřili

schovej se jim. Ale kam?

A už vzduchem šumí křídla

za chvíli se přiblíží

jak je princeznička zhlédla

jenom dveřmi nahlíží.

Jako malé černé mraky

havrani se vznášejí

Skřítek pozoruje ptáky

jak se k zemi snášejí.

A tu náhle - co to bylo?

Každý z havranů se lek

Co se to tu zasvítilo?

Odkud je ten prstýnek?

A co že z nás padá peří?

Máme ruce, lidský hlas!

Každý sotva očím věří

stali jsme se lidmi zas.

Vypreparováno z leporela.

Veršovanou pohádku o havranech neznám. Ale svým dětem jsem často četla dlouhé veršované pohádky od autorek: V. Janečková - L Štíplová:

O líné Mance

Obušku z pytle ven

Co pes našel, aby zahnal kašel

Tím, že to bylo veršované, dobře se to pamatovalo a děti to měly rády. Uběhla řada let a já to asi pořád měla v hlavě. Jela jsem večer rychlíkem z Prahy s malým vnoučkem. Byl trochu nevrlý a tak mě napadly tyto veršované pohádky. Začala jsem potichu, lidé v kupé zpozorněli a pak mě někdo vyzval, ať mluvím nahlas. Po skončení tleskalo celé kupé a v Přelouči po vystoupení nám zamávali z okna. Jaga.

Nemůže to být tato?

books.google.cz/...

A pak ještě jako leporelo: aleph.vkol.cz/...