Kdy jste si koupili své první auto

První auto jsme koupili když jsem se oženil (bylo mi 21 let). Před tím motorky. S řidičákem nebyl problém, postupně od Pionýra, přes stopětadvacku a dvěapůli. Pak rozšíření na auto. Neměl jsem s ježděním autem žádný problém, do autoškoly jsem šel a už jsem to měl vyzkoušené nějakou dobu před tím. Kilometry neřeším, ale za více jak čtyřicet pět let mám najeto dost.

První auto koupené v 18. Levnej krám ale jezdil dobře. Záleží co bereš vyjezdit.. V pohodě jsem vše odřídil cca po roku. Ale to se nedá tak uplně říct kdy je člověk vyježděný. Nedělalo mi po roku jet kamkoliv ale to už je otázka jak to bereš..

Řidičák mám od 18. Nebylo ale co řídit, tak jsem si za volant po autoškole sednul někdy ve 30 letech. Očistec. Žiguli 2101, bylo o rok mladší než já. Co chvíli vynechával nějaký válec, nefungoval palivoměr, gumy sjeté na hadr, zkrátka ideální auto na dojetí sebe i majitele. No, přežili jsme to oba

Ten žigulík byl v dlouhodobé zápůjčce. První opravdu naše auto jsme si pořídili se ženou o několik měsíců později - Felicii v kombíku. První cesta vedla na chalupu a co čert nechtěl, na zpáteční cestě hárající fena přes cestu a za ní nápadník. Fena proběhla, nadrženec skončil v kotrmelcích a já v šoku. Ke zraněnému psovi přivolala jakási kolemjdoucí paní majitele. Čekali jsme snad 20 minut, pes na sebe nenechal šáhnout. Po té nekonečné době vyjela ze vrat příslušného domu malá kolona. Naštvaný pán tlačil kolečko, za ním zkroušená paní nesla lopatu. Když zjistili, že psovi krom rozraženého čumáku, odřenin a poraněné packy dohromady nic není, paní se evidentně ulevilo, zato pán byl ještě naštvanější. V televizi šel fotbal, my zjevně čekali na přestávku a pánovi nebylo po vůli, že místo druhého poločasu pojede k vetrináři. Ještě že jsme tam zůstali, jinak snad dostal pes lopatou za ucho a šlo se na druhý poločas.

první auto jsem dostal za maturitu v roce 2007 a byl to favorit...v roce 2008 jsem si za své těžce vydřené peníze koupil fabii...tu jsem měl 13 let až do loňska, kdy jsem ji prodal

Moje první auto bylo "Aero 30" (limuzína). Bylo to cca ve 20 letech, hned po tom, co jsem byl definitivně osvobozen od základní vojenské služby. Koupil jsem si ho sám na půjčku u ČSSp (splácel jsem to 5 let). Protože jsem v té době měl řidičák jen na "Pionýra", řídila za mě nějaký čas starší sestra. Já se mezitím seznamoval s technickou stránkou stroje. Řidičák jsem taky dělal na "Vaz 2101" (tehdy skoro novém), takže vzhledem k totálně odlišném ovládání mi technika jízdy na "Žigulíku" celkem k ničemu nebyla .

Od té doby uplynulo víc, než 1/2 století a já jsem řídil mnoho nejrůznějších aut (soukromě i služebně, svých i půjčených) a najezdil jsem stovky tisíc kilometrů bez nehody, ale prohlásit že: "...řízení mám,, v krvi"a nejsem žádný jelito" bych si určitě nedovolil. Hodně řidičů, kteří si to o sobě mysleli skončilo špatně.

V 18ti, za sest tisic od kamose, ktery sel na vojnu. Fiat 500, v te dobe taky mel 18 let. Otviraci strecha, maximalni rychlost 70km/h, vzduchem chlazeny. Vyhoda byla, ze jsme neresili lak na aute, slo to vytahnout ve dvou ze skarpy...

První auto jsem dostal v 18 letech od strejdy, ojetou Š1000MB. První auto, které jsem si koupil byl Trabant 601, potom postupně za sebou pět bílých Wartburgů Tourist, vše to byly ojetiny...
A mezitím jsem šoféroval různé Škodovky, rodičů, ségry, služební...
Už asi 15 let mám k dispozici "služební" dodávku, takže vlastní auto nepotřebuji...

Vyjezdenej sem byl uz pred pubertou na traktorech a pinckach, v puberte odstavenou 120 GLS rodicu a vlastnorucne vyrobenou motokarou z Wartburga a na motorkach vseho druhu a vykonu (tehdy jeste bez omezeni) pak od 17 let. Alespon sem si to myslel, dokud sem mesic po ziskani ridicaku v 18. letech neposlal tatovu Mazdu do kropiciho vozu.

Na prvni auto sme se v 18 letech slozili 4 kluci ze tridy, na mne to bylo prihlasene. Byla to Mazda 323gtx 1.8T. Vydzela nam asi trictvrte roku, dokud ji kamos neposlal do plotu opusteneho municniho skladu.

Řidičák v 18 a něco, hned poté co jsme si na něj z první výplaty vydělal. První opravdu moje auto přišlo asi o rok později, když jsem od našich koupil jejich Škodu 125, jelikož jsem s ní stejně jezdil mnohem víc než oni.

Provozu jsem se asi nikdy moc nebál, protože asi týden po získání řidičáku jsem vyrazil s autem a vozíkem do Brna pro koberce. Jako kluk z vesnice jsem ještě dávno před plnoletostí a řidičákem řídil traktor nebo obilní či řepný kombajn.

Je mi 27, naježděno mám zatím kolem 300 000 km a auto jsem si nikdy nekoupil, ani žádné nevlastnil začínal jsem na Škodě 105, dalo by se říct že mojí, ale "papírově" byla stále psaná na člena rodiny, nechtěli jsme řešit přepis a EKO daň. Potom auta v rodině, opět mi žádné neříkalo "pane", asi rok a půl jsem měl od kamaráda půjčeného Favorita a posledních 5 let mám (teď druhé) firemní auto, takže nějak nemám důvod mít doma auto další.

Netroufám si říct, kdy jsem se vyjezdil (a jestli vůbec, ale tak nějak vím, co si kdy můžu dovolit), ale komisař při zkouškách v 18 letech nechtěl věřit, že jsem už před autoškolou nejezdil bez papírů, asi jsem na něj udělal fakt dojem a autoškolu jsem si užíval, měl jsem super instruktory a jízdy byly v pohodě a těšil jsem se na ně

V 15 řidičák na pionýra, toho jsem přebral po starším bráchovi. Stejně tak i první auto - trabant kombík. Brácha kupoval nové ...

V 18 za první výplatu jsem koupil motorku - jawa 250 , která jezdí dodnes. Jen těch výplat by na ni asi padlo podstatně víc

První koupené auto byl Forman když dosloužil trabant, někdy v 25

Na vesnici jsem jezdil vším možným i před řidičákem, dost jsem najezdil traktorem - a to byl první problém v autoškole že jsem byl zvyklý používat převážně ruční plyn

Mám řidičák na traktor a mimo školy jsem s nim nikdy nejela, ŘP na motorku a na té jsem se bála i jako spolujezdec.

Škodu 120 si manžel za přispění babiček koupil v 21 letech, novou motorku si dal až k 60 letům, jezdil na starých JAWÁCH svého otce. Dcera dojíždí FELICI co má od nás, na své nové auto za svoje nemá a bude ji 40. Manžel miluje silnice a zatáčky, dcera je dálniční řidič, na okresce nepředjede ani traktor a do centra jede šalinou.

ŘP od 1977 (AM - moto do 50ccm tehdy bez dalšího omezení)pak v roce 1997 (do té doby nebylo třeba-pak rozšíření rodiny a... ) AŠ na sk B, zkoušky v předtermínu a auto hned po zahájení kurzu byl to starý F125p za pár kaček.Předtím jsem jezdil s PV3S, OT62,MT55A,jen lehce T148,813 a naposledy pak ještě 815.,z motorek od stadionu, pístu až po 350 snad vše co se v česku vyrobilo-ini na vesnici to bylo jinak než ve městech).První osobák bylo Fáčko v kurzu.

Něco mám najeto, hooodně pak jako velitel vozu,něco na "pístu" pár tisíckm (za letošní rok se služebákem bez pár km najeto 1000) v autech různých značek,ale stále nevím jestli jsem dobrý řidič nebo ne!

Svý vlastní auto jsem pořídil od spolužáka hned po vojně. Dříve to nemělo smysl, táta už nejezdil a stálo by to dva roky na ulici. Používal jsem ho na cesty do práce, v práci a na cesty za nastávající. Před vojnou jsem používal staré tátovo auto, nebo auto našeho harmonikáře, protože za šera už neviděl. Na vojně potom hodně s náklaďákama po Doupově a celé republice jako dálkař. Motorka JAWA 350 typ 534, s hrazdou, přišla až později. S autem jsem jezdil dříve, zatím co spolužáci machrovali s Pionýrama.

Prvně jsem koupil trabanta,potom jsem na něm dělal autoškolu a zkoušky. Komisař byl esenbák 210cm vysoký a 120kg. U dopravky ( pro Krtka a znalé - na Komenského) jsem ho našlapal na zadní sedadlo a vyjel. Generální stop byl po pár stech metrech ( u Pivovaru). Zastav,udělals,vystupuji,zpět jdu pěšky...

V 17 letech jsem dostal své první auto - Škodu 120L
V 19 letech jsem si koupil své první auto - Volkswagen Scirocco
Nijak zásadně těžký mi to nepřišlo, protože než jsem šel do autoškoly, uměl jsem řadit, zatáčet, brzdit a jezdit na sněhu do zatáček přes ruční brzdu . Větší změna byla přesednutí z té Škodivky do Scirocca. Škodivka měla 50 koní, Scirocco 140. No a vtipný zážitek v souvislosti se začátky řízení bych měl. Dělala se u nás na podzim silnice. Bůhví proč nechali dělníci přes zimu na takovém plácku zaparkovaný válcovač. A tak jsem jel v zimě to Scirocco hezky provětrat a na tom inkriminovaném plácku trénoval smyky. Při čtvrtém jsem se trefil čelně přímo do toho obrovskýho válce. A co čert nechtěl, hned naproti tomu plácku byla autobusová zastávka se spoustou lidí. Takže jsem vylezl z auta, sebral sníh, přitiskl si ho na nos, ze kterého mi zvolna odkapávala krev (ne, nebyl jsem připoutanej a ta pecka o volant byla strašlivá). V tom se ze zastávky ozval bouřlivý potlesk a nějakej pán zařval "jen mu jí dééééj...!"
Hezký to bylo, no...

Ford Capri, někdy ve svých 25. Celkem laciná ojetina. Takový červený kočkolap, v britském seriálu Profesionálové s tím jezdili Bodie a Doyle

Já ve 20ti letech - byl to Ford Escort, krásné vínové barvy. Po důchodci, který ho měl celou dobu garážované - lesklo se jak psí kulky žádná koroze, nebourané, benzín 1,6. Tehdy stálo 15tis. + 8 tis. jsem musela dát na servis, protože dlouho stálo. K tomu jsem dostala střešní nosič, zimní pneu.

Já tehdy chodila na brigádu při studiu a řidičák po mě časem doslova vyžadovali, jinak nebyl důvod si ho vůbec dělat.Vlastní auto jsem pak chtěla, abych byla samostatná jednotka.

Jinak vyježděná, rozježděná jsem byla docela rychle - autoškola v Praze a jízdy okolo národního divadla mě fest vyškolily a jiné trasy tzv. za odměnu.

Nebudu lhát, do autoškoly jsem si nosila náhradní dvě trička, protože já z těch jízd (z toho provozu) byla tak vynervovaná, že jsem byla fakt mokrá jak myš.

Co pro mě bylo asi nejtěžší - vyjet pak úplně poprvé sama do provozu. Ale zvolila jsem trasu, kterou jsem dobře znala a prostě jela jen tak, jen abych jela sama. Časem jízda podle navigace..