2x
Jsem ve stejném osamění několik let, covid mi málo změnil. Chodím na okolní kopce. Predevčírem 4 hod pěšky ve sněhu po pramenech. Když nebyl led a sníh dalo se jezdit na kole. Navozila jsem si z přírody materiál a vyrábím domečky pro včelky samotářky. Takže moje rada je něco vyrábět, tvořit, naučit se další jazyk nebo na něco hrát, vylepšovat příbytek, číst, luštit sudoku, uklízet, dá se přes den někam vyrazit ven a třeba fotit. Dnes jsem odpoledne vařila polévku, bramborovou kaši a řízky, ráno to vydám mladým, aby si jenom ohřáli, až se vrátí z běžek. Ti jsou pořád venku a nestěžují si na depky.
2x
Zlobíte se, že Vám nikdo pořádně neporadí, ale já třeba těžko hledám odpověď. Nevím, jestli jste student, ženatý, opuštěný, rozvedený, postižený... Zda jste bez práce, nemocný, před důchodem? Nebo je to láska, co Vám chybí? Nevím, co Vás zajímá, jestli jste na vsi, nebo někde v centru velkoměsta...
1x
Nesvádějte to, že se nedovedete zabavit, na současné zákazy a omezení. Nebo čekáte, že vám náplň volného času zařídí vláda?
1x
Tohle je neštěstí lidí, kteří nemají žádný koníček. Většinou skoro každého člověka od dětství něco zajímá a baví a pak se tomu během života věnují, když na to mají čas. O prázdninách, o dovolené a když už jsou v důchodu. To je ideální období vrátit se ke svým zálibám. A když v tomto období potřebuji s někým "pokecat", tak zavolám některé kamarádce. Nemáte žádné kamarády?
Například taková joga je pro každý věk, jízda na kole taktéž, chůze, plavání...je možné si vybrat.
1x
Pokud člověk musí být dlouhodobě sám v pokoji, pořád je tu čtení, psaní, kreslení...
Jestli máš inernet, už nejsi sám.
A jestli můžeš ven, do přírody, tak už můžeš žít naplno i bez lidí.
0x
Vám není pomoci. Totální nezájem a obhajoba proč to nelze.
Jak jste trávil(a) volný čas před 2, 5, 10 lety?
Co je teď jiné? Co je tou změnou, že se nemůžete odreagovat a utápíte se v depresi samoty?
gumidek má naprostou pravdu. Pomoci Vám není. Když Vám poradíme: běžte si zaběhat půjdete? Přečtěte si knížku. Budete číst? Musíte chtít sám, mít koníčky, své zájmy. Své, ne rodinné, nebo s přáteli. Denně čtu stesky a nadávky, co je vše omezeno. Já už jsem také otráven, ale víceméně žiju pořád stejně dobře. Mám své koníčky doma, zahradu, dílnu, chodím do přírody jako dřív, běhat jako dřív, jezdím na kole, jako dřív. Čtu knihy, jako dřív. Ano nemůžu jít občas do divadla nebo posedět do hospody. Že jsme každý jiný, to je jasné. Někdo potřebuje chodit do restaurací, 2x měsíčně do kina nebo do divadla, do nákupáků, do barů. Pak si sedne doma a kouká do zdi. Ale moc dobře vím, že je snažší si stěžovat a vymlouvat se, proč něco nejde.
pb jak pro koho. Já do společnosti moc nechodím (kina, restaurace, kavárny, divadla,koncerty,...). Moje náplň je práce, koníčky, dům. A to je pořád něco, když má člověk barák. O nudě se nedá bavit. Naopak samá kreativita a vymýšlení.
Kolikrát ani nevnímám, zda venku sněží či prší.
Ale chápu, že tazatel to má jinak.
...
Vězení a omezení je do té míry, do jaké to ve svém svědomí dovolíte. Možná by bylo třeba nesledovat každý den covid zprávy v TV. Nic to nepřináší. Momentální politika v TV chce zlanařit lidi co nejvíce k proočkování. Už k vůli tomu, aby se prodalo dostatek objednaných vakcín.
Všímavý člověk pozná, že celý týden se moc mluví, ale vpodstatě je situace stále stejná nebo se nehoší tak velkým tempem, jak nás tu straší. Situaci nezlehčuji. Ta je vážná, ale spousta lidí si ji dělá vážnější, jak tomu bezhlavě propadá a má oči nalepené na TV bez hlavního svého přemýšlení a aktivního hledání dalších doplňujících informací.
0x
Čas v osamění se dá naplnit různorodě (četba, sledování filmů, učit se něčemu, vyrábět něco...). Dokonce se dá i ta samota zrušit (zavolat někomu, napsat, popovídat si na chatu, domluvit se s někým a vyjít ven, napsat dotaz na poradnu a užívat si nepřímý kontakt s ostatními lidmi...). Váš problém ale podle mě tkví jinde. Nejste zřejmě dost průbojný nebo jste možná i trochu líný věci měnit. Vy se změny docela bojíte, jste si sebou nejistý, protože vám chybí sebevědomí a vůle věci změnit. Možná také nechcete případně jiné "obtěžovat". Není to špatně, není to chyba, ale rozhodně to není cesta k tomu, po čem toužíte. Musíte se tedy naučit být sám a svoji samotu přijmout, pokud nemáte odvahu/sílu/vůli svůj stav změnit.
Jsně, rozumím vám. Už je to dlouho a ztrácí se ono světlo na konci tunelu, ubývá sil jít dál. Věřte ale, že pokud se nerozhýbáte sám, odjinud to samo nepřijde, odsuzujete se tak k samotě.
0x
Pardon, vy se v tom fňukání přímo vyžíváte a neb jaký si to uděláš, takový to máš . Proč by o vás se měl někdo zajímat, když vy se nezajímáte také o nikoho?
Místo povalování a fňukání sedněte na kolo, vemte běžky nebo pohorky a někam vyražte. Třeba tam potkáte spřízněnou duši, sama za vámi do té vaší postele nepřijde. Jen upozorňuji, že my holky nesnášíme takové fňukalisty, kteří za nic nemohou, vše je špatné a oni jsou chudáčci.
Pokud by vám tento stav nevyhovoval, tak s tím něco začnete dělat. Takže vlastně jste spokojený, jen jste si potřeboval postěžovat na nespravedlivost.
Na to mě nemusíte upozorňovat,to sám moc dobře vím, ale jak říkám,je to začarovaný kruh ze kterého sám nedokážu vidět cestu ven.
Opět píšete jako mnoho dalších lidí to kouzelné slůvko něco, ale co to něco je, to už ne. Sám jsem vyrážel na mnohá místa..
0x
Já teda chmurama nijak netrpím, ale občas si sednu do auta, pustím si muziku až se mu chvějou okna a pak jsou dvě možnosti. Buď vyrazím teréňákem na motokrosovou trať nebo bývalej tankodrom a naložím mu, co se do něj vejde, nebo se jdu normálním autem jen tak zbůhdarma projet. Prostě bez cíle. Tady zahnu vpravo, tady vlevo a když jedu třeba hodinu, zastavím, koupím si na pumpě kafe, otočím se a jedu domů. A nebo si najdu na nějakym inzertním serveru něco, co by mi udělalo radost a dojedu si pro to osobně, i když by to šlo poslat poštou. Klidně nějakou kravinu. Ale ta cesta ti prostě vyčistí hlavu, zastavíš se třeba na nějakým hezkým místě a vůbec to cestování působí blahodárně... Nebo aspoň na mě jo...
A když nemám chuť ani na to, pozvu pár kamarádů, roztopím gril nebo udírnu, koupím basu piva a dva litry Jägermeistera a to bys koukal, jak ty chmury mizí...
0x
Existují lidé, kteří prostě mají málo sociálních vazeb. Je to dáno jak jejich povahou, tak způsobem života nebo lidmi, které potkávají. Ano, i lidé kolem nás nás utvářejí a formují. Stačí jediný takový člověk, který nás dovede nakopnout a celý život se může od základu změnit. Jenže když nikoho takového nemáme, může to sklouznout právě k tomu, co popisujete. Práce a domů. Společenský život veškerý žádný a změnit to moc nejde. Teď si z toho jedna známá dělala srandu, že se na gynekologii chystá jak na ples.
A přitom je to ženská činorodá, která jezdí vypomáhat do útulku, takže volného času zas až tak moc nemá. Ale aspoň je vidět, že i takový aktivní člověk může vnímat současnou situaci podobně jako vy.Bohužel vám musím říct, že čím budete starší, tím se vaše situace může zhoršovat. Možná zkusit oprášit dávné vazby ze školy či dětství, navázat kontakt třeba i jen virtuální, zkusit si vytyčit nějaký cíl...a hlavně, ona jakákoliv činnost je dobrá. Ale musí vás bavit a zaměstnat hlavu, takže lážo plážo procházka je k ničemu, protože máte spoustu času na myšlení. A nezavrhujte jakoukoliv činnost jen proto, že jste sám. Pokud chcete vyplnit čas, kontaktujte klidně nějaký útulek. Budou vděční za dobrovolníka. A ta zvířátka budou ještě vděčnější. M.
mono, jasně, lze to také vyjádřit, že "sytý hladovému nevěří". Tady se ukazuje, jak je důležité se starat o přátelské vztahy, nemyslím mít fůru známých, ale přátelství je něco jiného. Je to někdo blízký i když se můžeme vidět jen málokdy. Ale víme o sobě a můžeme napsat, zavolat, popovídat. Někteří si kolem sebe z nějakého důvodu vytváří neproniknutelnou zeď a nikoho k sobě nepustí, mají takové uzavřené srdce.
A jak píšu, je k tomu (ke změně) třeba zásah zvenčí. Možná bych to přirovnala k tlouštíkovi, co chce moc a moc zhubnout, ale stále znovu a znovu sklouzává do stareorypu života, který ho do toho stavu přivedl. M.
0x
Deset let po maturitě, to jste mladý člověk, ráda bych se Vás zeptala, zda máte rodiče, prarodiče, sourozence, tetičku či strýce, nebo zda někdy tito lidé ve vašem životě existovali a kam zmizeli? Vyznívá to, jako byste byl naprostý siroteček, bez jakéhokoliv příbuzenstva. Všimla jsem si, píšete, že Vám chybí láska. Já nevím, ale dáváte Vy někomu lásku? Tedy co člověk v sobě nemá, nemůže to rozdávat. Možná se Vám v dětství dostávalo málo lásky, rodiče vás málo kdy pochovali, jste z děcáku? Jako malé dítě jste jistě nežil ve vzduchoprázdnu, měl jste smutné dětství? Někde musí být původ vašich problémů, slyšel jste někdy o rodinných konstelacích? My bychom Vám zde rádi poradili, ale nevíme nic o vašem životě, čím jste si prošel od narození do současnosti. Všechno člověka utváří, výchova, prostředí a nejen to.
Ještě bych rád řekl k tomu jestli lásku dávám tak tam zase naopak někdy příliš moc..byl jsem třeba několik let zamilovaný do osoby která mi to nemohla opětovat
0x
Hezký podvečer
Dle toho co jste uvedl soudím, že jste ještě docela mladý, chápu když je člověk mladý hůře nebo těžko snáší samotu, touží neustále po různých "vzruších" "kontaktech" "společných aktivitách" "sdílení" apod. Je třeba si ale uvědomit, že toto vše je jen a jen "balast" kterého se také jednou nasytíte. Ten základní stav opravdu ZÁKLADNÍ je - být sám. A je to fajn stav, není z toho třeba mít obavy. Být sám neznamená že se cítíte osamocený tj. že někoho "postrádáte", ne, tento stav vzniká na základě "chtění" s někým být. Ale skutečně "být sám" znamená že v podstatě tu dobu co jste sám den týden měsíc na tom nezáleží "po nikom netoužíte" "nikoho nepotřebujete" jste "úplný vnitřně celistvý vyrovnaný" nepotřebujete přijímat stále nějaké "ruchy" "rámus" od druhých, prostě jen jste existujete teď a tady v přítomnosti nemyslíte na minulost nemyslíte na budoucnost a můžete se věnovat čemukoli aniž by vám to někdo "rušil" můžete být plně sám sebou nemusíte přemýšlet jak se někomu "zalíbit" nebo "neznelíbit" když poznáte co to je opravdu být na nějaký čas sám, pak zjistíte že je to docela fajn. Dotazy na "osamocení" jsou poslední dobou časté chápu, na druhé straně ale je třeba si uvědomit že jde o jakýsi "návyk" "zlozvyk" stále a za každé okolnosti někoho za sebou "vláčet" ať je to zvíře nebo člověk. Ano choďte mezi lidi do města choďte do práce nebo na brigádu, fungujte s lidmi buďte s lidmi ale učte se být spokojený v tom když jste sám, protože to je čas kdy můžete dělat plnohodnotně spoustu věcí, bezpočet a zároveň nemusíte dělat nic vůbec nic jen být existovat meditovat zbavit se myšlenek které vám našeptávají že když jste sám tak jakoby jste nebyl, to je nesmysl, je tomu právě naopak, to co načerpáte v samotě jako ve studni pak bude pramenem pro vás i ostatní s nimiž se setkáte... V mnoha kulturách byli mladí lidé učeni být sami , proto pobývali v rámci vzdělání a výchovy od jistého věku v přítomnosti sv. mužů v ášramech u nás toto zajišťovali kláštery, než se mladý muž nebo žena sezdali... Proč? Protože když neumíme být sami, neumíme pak často být ani s partnerem, myslím že to je možná problém dnešní doby, lidé neumí být sami, jsou stále "vláčeni " vřavou a pak se s mnohým zvláště ve vztazích nevyrovnají...však vidíte kolem jak to často chodí... Samota je velký dar, ne každý si ho ovšem může dovolit.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.