Silvestr a jiné večery v osamění

Mě samota naprosto vyhovuje. A slavit Silvestra (nový rok)? Proboha proč jako? Někdo si vymyslí nějaké slavení a já jako ovce budu každý rok něco takového povinně slavit? A když to nebudu slavit, tak si budu připadat méněcenně? Když jsem byl mladší, tak jsme to s bandou slavily, protože to bylo vzrůšo dobrodrůžo, zlít se, bouchat petardy, vypouštět rakety a být až do rána vzhůru..připadaly jsme si cool. Jenže postupem času už ti to všechno začne lézt krkem a spoustu let už vyhledávám jen samotu, protože je všude lidí jako sraček, navíc se každý předvádí a předhání kdo je lepší, kdo víc vydělá, kdo je vychcanější, vychytralejší, vtipnější a ted je spíš vzácné, když jsem někde sám a užívám si to. Nejsem ten typ, který by neustále soupeřil s někým kdo má většího pindíka..to nechávám mladým a i některým starším, kteří se zasekli v čase a nechtějí si přiznat, že už jsou prostě jen trapní.

Ale to už jsem trošku odbočil od tématu

Než slavení stádních svátků, raději "slavím" ty své a po svém a nehledím, který je zrovna den nebo co. Pro mě jsou vzácnější jiné chvíle života než tyto rádoby připitomělé oslavy.

také jsem byla včera sama, ale po zkušenostech z minulých let - jednou se známými, podruhé v hospodě - mi to vyhovuje víc... pustila jsem si rádio a poslouchala zábavné historky herců a dalších lidí a hezké písničky, brouzdala jsem po internetu, u toho mazlila kocoura a upíjela víno... pak jsem si pustila film a spokojeně šla spát... žádná křeč, nutnost "bavit se" - když už nemůžu být s lidmi, se kterými jsem si rozuměla a opravdu se bavila, jsem raději sama a je mi tak dobře

Jste sama, jistě máte dost času na nějaké koníčky. Co Vám naplňuje život?

Vím, situace je teď daleko těžší, než jiné roky. Takže nefungují třeba bazény, společná cvičení žen, kroužky apod.

Ale některé z aktivit dělat jdou.

1/ choďte hodně do přírody, dívejte se kolem sebe, v lese pěkně zhluboka dýchejte, pokud je jasno, dívejte se do kraje...Takový pohled, kdy vidím ze strání Železných hor až Hradec Králové, dá člověku hodně.

A pokud máte raději rychlejší přesun, jezděte na kole. To je možné i v této nelehké době.

2/ Pomáhejte ve svém okolí, budete mít dobrý pocit. Venčete pejsky v útulku. Nebo třeba venčete pejska někomu starému, kdo se teď bojí chodit ven. Nakupujte starým lidem. Pomáhejte jako dobrovolník v nemocnici, v domově důchodců. Pokud nemáte zdravotnické vzdělání, nevadí. Jsou rádi třeba i za pomoc při úklidu, roznášení jídla apod.

Prostě, najděte si nějakou smysluplnou činnost. Třeba šijte, pleťte, drhejte, paličkujte, prostě, co umíte. Pokud budete sedět pořád jen u TV a sledovat přihlouplé seriály typu "Chozé nepřijel" , brzy se z toho zblázníte.

A dobrá kniha také není nikdy na škodu. Jaga.

V době mobilů a internetu úplné osamění snad ani nejde. To už by člověk musel zanevřít na všechny blízké a spřízněné. Když sama vyrazím na výlet, dneska na náš symbolický kopec, tak mohu z té výšky popřát stovky kilometrů daleko sourozencům, dětem i přátelům. Ano, jsem sama, ale necítím se osamělá. Vy nemáte nikoho, komu zavolat, s kým si popřát do nového roku, s kým se vydat na výlet? Jak povolí covid, dejte se na nějakou zájmovou činnost, kde jsou lidé podobného ražení a dělejte si plány, ať se máte na co těšit. Možná je to láska, co Vám chybí. Věk jste ale nenapsal /-a, ať se dá reagovat adekvátně.

Buďte rád že jste v osamění, jsou lidé kteří v osamění nejsou ale zase "nikam nemohou" a " nic nemohou " proč? Zeptejte se jejich partnerů... Lepší je samota než vězení ...

A proč nemáte partnerku, či partnera?

Proč, podívej se na ruku, která ukazuje na ostatní lidi. Jeden prst ukazuje na lidi a tři další ukazují na tebe. Tebe nezajímají ostatní lidé, každého z nás nezajímají lidé, každý máme svou bolest a svou starost a neseme ji sami. Všichni říkáme oni, ale ti oni, jsme my všichni. O nás si spousty lidí také říká oni. Jako všichni, ani my nevíme, že za zdí se někdo trápí, že je sám, že potřebuje pomoc nebo naopak, že nechce, aby se mu někdo montoval do života a říkal tomu pomoc. Buď ty tím, kdo se zajímá, kdo pomáhá, kdo se přáteli. Nenechávej na jiných to, co sám nehceš udělat.

Krásný mimořádný den 1.1.2021 a s ním celý rok, ti přeji z celého srdce, babka z Ostravy

Ano, byla jsem sama, ale necítila jsem se osamělá. Vlastně už ani nevím co to je a jsem za to nesmírně vděčná. Kdysi dávno jsem totiž znala pocit naprostého osamění. Bylo to v době, kdy jsem ještě žila v cizině. Žila jsem tam spoustu let a ke konci, když už jsem se blížila k důchodovému věku, tak se mi začalo tak strašně stýskat po domově, že jsem si myslela že už to nevydržím. Chodila jsem po Montmartru, protože jsem v těch místech bydlela, všude šílená spousta lidí a já jsem mezi nima chodila jak tělo bez duše a brečela a toužila po domově. Jenomže jsem nemohla a musela ještě vydržet. Ale když se mi to konečně povedlo, všechno jsem tam mohla ukončit a vrátit se domů, tak jsem byla tak šťastná, že se to slovy vyjádřit ani nedá. Chodila jsem tady kolem Labe, rozhlížela se kolem sebe a v duchu jsem si šťastně říkala, kam se sere Montmartre...

Nevím, co vám na tom vadí, jako vdova jsem už na vánoce a Silvestra sama už osmým rokem a naprosto mi to vyhovuje. Udělám si pohodlí, uvařím si co chci a sním to kdy chci, pustím si v tv co chci a pobavím se s kamarádkami telefonem. A mám božský klid, bohužel až na ty petardy, které vadí mému pejskovi.

A stejné to je během roku, A nenudím se ani při koronaviru, s kamarádkami pokecám, místo návštěv obchodních center jdu se raději projít do přírody. Tam je člověku vždy dobře, pak se vrátím, dám si kafčo a přečtu si knihu - bohužel zavřené knihovny mi teď opravdu vadí, ale co se dá dělat nebo pustím hezkou hudbu.

Sama doma jsem moc ráda, ale od té doby, co je děda v důchodu, jsou to vzácné chvilky, kdy si mohu užít samotu. O svátcích už vůbec ne, ale nevadilo by mi to.