Zdravím, chci se zeptat na poměrně důležitou otázku dnešní doby. Jak moc ovlivnila koronakrize (a ovlivňuje) Vaše vztahy? Cítíte to někdy také tak, že byste nejraději se schovali někam chvílemi a neřešili nic, byli si ve "svém" světě a řešili jen to, co řešit můžete a hlavně co můžete vyřešit? Já jsem díky napětí a nezvládnutí jedné dlouho potlačované emoce začal být více kritický a odrazilo se to v jednom vztahu kamarádském, což není nic, co by bylo ok, protože to mrzí člověka.
Ať už v realitě nebo na sociálních sítích je toho vše plno a ne jen o koronaviru. Lidé jakoby se na čas oddělovaly od sebe a na druhou stranu určitá část drží pospolu. Věříte v tom že tato krize může vyústit v rozpad současného zřízení nebo nevěříte na to, že by mohla být totalita?
5x
Vůbec nijak. Nepanikaříme nikdo, dodržujeme pravidla a víme, že to musíme přežít se zdravým rozumem. Já osobně neposlouchám žádná sdělovací média, mám po ruce ovladač a ihned přepínám. Byla jsem včera na testu a došla mi sms, že jsem negativní, ale do úterka, kdy jdu na sál, může být všechno jinak. Tak proč prožívat něco, co nemohu ovlivnit? 
Neprožívám to, co neovlivním.
Pane, dej mi sílu přijmout to, co nemohu změnit. sv. František
Citáty se zde můžeme třeba umlátit.
"Ten, kdo se ve jménu bezpečnosti vzdává svobody, nezaslouží si ani svobodu ani bezpečnost."
B. Franklin
"Jestliže svoboda slova vůbec něco znamená, potom je to právo říkat lidem to, co nechtějí slyšet."
G. Orwell
Omlouvám se za OT. @babkazov - v úterý jdete na sál? Vzpomenu si na Vás a budu držet palce, ať jste brzy doma!
2x
Obavam se hlavne o svet, ve kterem budou zit nase deti. Uvedomuji si, v jake stabilite, bezpeci a jistote jsme dosud zili a to vse se muze zmenit. Takze ano, znepokojuje me budoucnost.
2x
Myslím si, že nijak podstatně. Jsme manželé, důchodci, žijeme sami. Žili jsme tak i před covidem. Takže spolu trávíme takřka celý čas. Jen občas vyrážím s partou mých babiček na pěší výšlapy.
A protože jsme manželé už 45 let, dovedeme se přizpůsobit, nic nás nezaskočí. Žádná ponorková nemoc.
Bydlíme na malé vesnici, kde není žádné rozptýlení. Manžel špatně chodí. Když jedu do města, na nákup a třeba jen i k doktorovi, chce jet se mnou. Není v tom nějaká žárlivost či nedůvěra, na to se už v našem věku nehraje, ale říká, že se rád podívá na lidi a na ten mumraj. Tak sedí v autě na parkovišti, nikam neleze a pozoruje cvrkot. Já zatím nakoupím.
Snad jenom děti nás navštěvují méně, než dřív. Dceřina rodina přišla do styku s blízkým příbuzným nakaženým covidem a i když oni sami to nedostali, raději moc nejezdí. Je to rozumnější.
Takže žijeme normálně jako dřív. Co jiného nám nakonec zbývá? Chybí nám jen zavřené bazény, občas jsme si rádi zajeli zaplavat. Ale bez toho to musí člověk vydržet. Jaga.
Nepřeji si nic jiného, než aby se lidstvo té mrchy zbavilo. Ale to nebude tak hned. A kdoví, zda někdy ano.
Naa jednu stranu píšete, že žijete jako dřív a na druhé straně si stýskáte, co všechno vám chybí. Z toho až mrazí, jak jste to přijala za normu.
A z čeho Vás mrazí? Nedělejte z toho horror. Paní napsla normální příspěvek že žijou stejně jako dřiv akorát jim ted schází zavřené bazeny to je všechno.A Vás mrazí...tak at nezmrznete.
Jano, já jsem napsal, z čeho mě mrazí. Že lidi přijímají tento status jako normál. Pokud někdo napíše, že mu schází bazén (a určitě nejen ten a jiným zase jiné věci, dovadlo atd..) tak logicky nežije jako předtím. Je v tom rozpor. Copak jej nevidíte?
@ra252 Mě mrzí, že jste se snížili, Vaše Veličenstvo, k argumentačním faulům a primitivní sprostotě. Jinak jsem vás měl za celkem inteligentní. Nicméně je to váš názor, ten vám vzít nemohu a ani nechci a nakonec jsem za něj rád.
2x
Této situace jsem se ze začáku bála, obávala jsem se tzv. "ponorky". Jsme s manželem důchodci a za normálních okolností jsem zvyklá několik dní v týdnu pobývat mimo domov, odcházím často za svými koníčky. Nyní to není možné a ted cítím, že jsme si oba uvědomili, že nejen my dva, ale celé lidvo jsme "na jedné lodi". Takže doma pohoda. Co se týká přátel, píšeme si, voláme a těšíme se, až se zase budeme moci scházet, takže si uvědomujeme, víc než kdy jindy, jak moc si chybíme a jak důležité je v našich životech přátelství.
2x
Mně hodně chybí například sport, když jsme se s přáteli sešli a zahráli si hokej nebo stolní tenis. Přitom neznám nic lepšího na imunitu proti nemocem, než je aktivní pohyb, soutěživost, endorfiny. To kostelecký buřtožrout hltající večerní zprávy prostě pochopit nemůže a třese se před JIP ventilátorem.
1x
Na mých vztazích s okolím koronakrize zatím nemá vliv. Snad jen to, že jsem se nemohl potkat s některými příbuznými v zahraničí. Neuzavírám se do ulity, beru to jako přechodnou záležitost, která jako každá (i ta nejhorší krize) časem přejde. Věřím, že plošná vakcinace obyvatel zabere, jinak bych si rovnou vzal provaz a šel se zastřelit do rybníka.
Toalitní vládu nevylučuji, ale ta by mohla nastat jen v opravdu zlé situaci. Ta mi zatím tak zlá nepřipadá. Horší je nekázeň a vzdor populace..Podnikatelé řvou, že nemají kšefty, ale že by se pokusili makat vlastníma rukama je ani nenapadne. Místo toho čekají na kompenzace...
Keplere, víte co je průšvih? Když tu nastupující totalitu nevidíte. Stejně, jako ji neviděli lidi v 38´v Nemecku nebo 48´ u nás. Taky si, ano v dobré upřímné víře, mysleli, že je to pro blaho národa. Jak se tehdy řešila ta vaše nekázeň a vzdor, to doufám víte.
Že vám situace zatím nepřipadá tak zlá, hovoří jasně.
Jen si tady zapamatujte nejen vy, ale všichni ostatní. NYNĚJŠÍ SITUACE SE UŽ NIKDY NEZBAVÍME. Připravme se na to, že stát nám již napořád bude určovat, kam máme nebo nemáje jít a co dělat a za jakých podmínek.
Co na to říct? Po první sv. válce se rozpoutala pandemie španělské chřipky, kdy podle odhadů zemřelo až 100 000 000 lidí, takže nynější pandemie je vedle toho pouhá epizoda. Přesto kvůli tomu žádná diktatura nenastoupila. Ta mívá úplně jiné příčiny.
No třeba mně je úplně jasné, komu patří příspěvek od "jana222". Stačí se trochu zamyslet . Určitě to nebyla reakce na rádce "kepler".
0x
Děti mi akorát víc volají, jestli něco nepotřebuji, jestli nechci něco přivézt a zda jsem v pořádku. Taky se sourozenci si sdělujeme, jak jsme na tom a jak to v našem okolí vypadá z hlediska covidu..
Co mne předevčírem dojalo, že moje bývalá šéfová, aby se se mnou mohla setkat u kávy, tak se nechala otestovat. Probraly jsme dnešní dobu, vyměnily dárečky..Fajn to bylo...A jakmile vyrazila zpět domů do svého města, kavárna se zase nadlouho zavřela.Uf!
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.