Proč si lidé nedokáží vzpomenout na sen co se jim zdá pořad dokola?

Pokud si nepamatují, co se jim zdálo, jak mohou vědět, ža se jim zdá totéž?

Já si pamatuju poslední sny každý den. Je to jednoduché - první myšlenka po probuzení musí být: Co se mi zdálo? A pak si to pamatuju celý den nebo déle. Když se člověk probudí a myslí na ten sen, co se mu zdál, tak je hodně pravděpodobné, že bude pokračovat, ale že se zdál úplně ten samý, to se mi nechce věřit. Zkuste si ten sen po probuzení zapsat. Já mám jeden sen, co se mi zdál vždycky, když jsem měla větší horečku, začalo to ještě předtím, než jsem chodila do školky. Vlastně ještě někdy pokrčoval dalším, také podobným. Ne že bych si to nepamatovala, ale nedá se to smysluplně vyprávět nebo popsat. Je to něco jako kdybych se někam chtěla dostat, ale je tam hrozně obrovská hmota a je to nemožné. Když se mi to před pár lety zdálo naposledy, tak vím, že jsem počítala do 6 - těch 6 nevím čeho jsem zvládla, a pak bylo zase to samé, nepříjemné pocity, vzbuzení s brekem. Také se mi dvakrát nebo třikrát zdálo, že lítám jako že plavu, teď nevím, jestli to bylo vždycky kolem Silvestra nebo v tom snu byl vždycky Silvestr.

Jak přibývají roky si myslím, že sny si člověk moc nepamatuje, po probuzení si je už neumí vybavit. Ví, že se mu něco zdálo, ale neví co. Podle mne jsou sny stejně záhadou.

Sen trvá velice krátkou dobu , proto je těžké si ho zapamatovat. Je to to samé, jako by kolem vás prošel člověk a vy by jste ho měla popsat, jak vypadal, co měl na sobě. Jednoduše se na to nesoustředíte, nevšímáte si toho, tak proč by paměť měla něco zaznamenat. Člověk ve spánku odpočívá, tak proč by paměť a soustředění mělo běžet na 100 %? Sen je okamžik těsně před probuzením, takže ta schopnost soustředění a pamatování si je také omezena.