Proč české pohádky tak zkreslují?

Protože vždycky vítězilo dobro nad zlem. A ti chudí lidé byli dobří, mysleli to dobře, prali se s bídou a ti bohatí, šlechta, je utiskovali. Tak to prostě bylo a zlo muselo být potrestáno.

Když to převedu na dnešní dobu - ospalý pan šlechtic Kája Schwarzenberg. Při hovoru usíná, brebtá, patlá, koktá, nikdo mu nerozumí. Nezazlívám mu to, přišlo prostě stáří. Ale proč nepije doma čaj a leze pořád tvrdohlavě lidem na oči, když už nedokáže kloudně promluvit? Pak je jasné, že vždycky si najde větší sympatie obyčejný a vtipný "hloupý" Honza z lidu, který si poradí v každé situaci než takový nějaký uslintaný šlechtic, kterému nikdo nerozumí. Je to tak.

Proto taky fandím Popelkám, Honzům, Bajajům a Nastěnkám. I když neukazují skutečný život, ale takový, který lidé chtěli. A v tom je právě to kouzlo pohádek. Které se obvykle zjeví právě jen na Vánoce. Pochopil? Jaga.

Je to proto, že to jsou pohádky.

Lidé se dříve neměli dobře, byl hlad, bída, těžká dřina, děti chodily bosé, nebo v dřevácích, léky a lékaři nebyli, pouze nějaké bylinky.

Jak ukonejšit nemocné, hladové dítě, nebo při svíčkách uklidnit drobotinu? Tak se vymyslely, nebo tradovaly příběhy, pohádky, aby prostý člověk měl nějakou naději vidinu, na lepší budoucnost.

Panstvo dalo lidem robotu, kolikrát sebralo poslední zásoby obživy, tak pro chudinu nebylo možné kromě rebélie, se nějak vyrovnat s tragédií, než panstvo očernit, že je hloupé a chudákovi se jednou povede lépe. Fantazii totiž nikdo nikomu nelze ukrást.

Osvícené panstvo a panovník byla světlá výjimka.

Nehledala bych v tom politiku. Do pohádek už ji prosím netahejte, už je těch blbostí na tomhle světě víc než dost.

---------------------------

Nezapomínejte, že mnohé šlechtické rody byly zdegenerované, dědičné choroby se předávaly z pokolení na pokolení.

Komunisté si dělali své pohádky se svým postojem a názory a tlačili je do dětí, jak píšete. Ale pohádky vznikaly i v dřívějších dobách, třeba v 19. st.a níže a to ještě žádní komunisté nebyli. Šlechta se k poddaným moc vstřícně nechovala. Proto se asi utvářely různé příběhhy ze života, vše podle představ chudiny, kde zlo je potrestáno.

Ty tazatelovy úvahy nejsou zas až tak originální. Již před drahnými lety se tímto myšlenkovým směrem zaobíral největší český myslitel Jára Cimrman. Pochopil, že není správné podávat už nejmenším dětem zkreslený pohled na svět a proto sám napsal několik pohádek, které tyto chyby neobsahovaly.

cimrmanuvksaft.cz/...

Je ale nepopiratelné, že tato díla nedošla očekávatelného úspěchu, ba dokonce narazily na odpor - zejména u dětí

Dobrý den, tématu škodlivosti pohádek na dětskou psychiku se věnoval už Jára Cimrman. Např. klade otázku, zda je jelen nejvhodnějším vychovatelem naší mládeže (viz Smolíček a jelen). Také materiál perníkové chaloupky v lese je hloupost, protože by nevydržel např. útok mravenců. Pohádky, kde hlupák dostane za ženu nejkrásnější princeznu, jsou škodlivější, než sirky v dětských rukách (protože v životě hlupák ostrouhá a vyhraje ten chytřejší). Myslím, že Cimrman to vystihl přesně a je škoda, že jeho pohádky z reálného života děti odmítaly (např. Jak chudák do ještě větší bídy přišel). Zdravím!

Čemu se divíte, vždyť to zrcadlí realitu. Jak by asi vypadala pohádka dnešní doby? Utiskovaný lid povstal v duchu demokracie proti totalitě, nebo pohádka o trenýrkách na pražském hradě, jak chudý ministr proti koronaviru bojoval? Přeci si chudý lid nebude vyprávět pohádky, která zesměšňuje rolnictvo,dělnictvo a vůbec chudé.Jak víme pohádky se vyprávěli nejprve ústně a poté je spisovatelé hodili na papír pro širokou veřejnost. Těžko si představit bezdomovce jako hrdinu, který setne sani hlavu - to už realita není.

Zdravím. Nemyslím si, že české pohádky (ty klasické), zkreslují. Ony jsou určené dětem, a proto jsou nastaveny tak, aby vychovávaly a poučily. Aby děti byly schopné rozlišit, co je správné, poctivé a morální, a co ne. Jak poznat zlo, a taky vědět, že mají právo se proti zlu postavit a nenechat si ubližovat. Že chytrost je výhodou, ale vychytralost je špatná, že nelze věřit každému, a proč. Že pokud budou dobří a budou držet při sobě a navzájem si pomáhat, bude se jim lépe žít, a mají větší šance ubránit se zlu. Že nestačí jen mluvit a kritizovat, ale je potřeba začít u sebe, konat a nečekat, že se to vyřeší samo, nebo že to udělá někdo za ně. Že je potřeba brát ohledy na druhé a pomáhat poctivému a slabšímu. Pohádky přeci nejsou nastaveny proti bohatým a schopným, jen proti všehoschopným. A dobré české pohádky končí tím, že je zlo vždy potrestáno a dobro odměněno. Děti mají příjemný pocit, s klidem v duši usnou a dobře se jim spí. A ráno mají správnou motivaci a zdravě se vyvíjejí. Ida

Souhlasím s Vámi. Šlechtické rody pro zemi udělaly moc. Ale do pohádek se šlechtici, coby ušlechtilí hospodáři, tolik nedostali. Bude to tak proto, že pohádky vznikaly odspoda, z lidu, a tím mají společnou podstatu na celém světě. Mluvíme o archetypech.

Jakmile se prvobytná společnost rozvrstvila tím, že někdo získal víc - a to tenkrát především násilím, málokdy vlastní snahou a schopnostmi. Tak ten druhý, nižší, pokořený si vysníval, jak situaci obrátí. Lid sázel na schopné ze svých řad, že takový hrdina, třeba i podpořen kouzly, stav změní. Některým ideologiím se to hodí. Hlavně těm protikapitalistickým, když v kapitalismu je někdo nadřazen /caput- hlava/. Je to sice blíž vztahům v přírodě, ale nepopulární.

Nietzsche se tim zabyval, nazyval to moralkou pána a otroka

vice v AJ en.wikipedia.org/...

According to Nietzsche, masters are creators of morality; slaves respond to master morality with their slave morality. Unlike master morality, which is sentiment, slave morality is based on re-sentiment—devaluing that which the master values and the slave does not have. As master morality originates in the strong, slave morality originates in the weak. Because slave morality is a reaction to oppression, it vilifies its oppressors. Slave morality is the inverse of master morality. As such, it is characterized by pessimism and cynicism. Slave morality is created in opposition to what master morality values as "good".

Slave morality does not aim at exerting ones will by strength, but by careful subversion.It does not seek to transcend the masters, but to make them slaves as well.

Radkin Honzák hovoří o fenoménu, kterému se říká rozum epochy. Pro včerejší realitu nelze uplatňovat dnešní společenská měřítka. Co mě ale obzvlášť rozesmálo, je vaše věta "v době, kdy obsah nepodléhá ideologické poptávce". Takové doby bych se ještě chtěl dožít, ale obávám se, že na to nebudou stačit tři životy. Spíše se dočkám soudního procesu s Gabčíkem a Kubišem, které budou in memoriam soudit za úkladnou vraždu. Ochotné hlasy už se ozývají a přibývá jich...například v řadách šlechty.

...ale abyste neřekl, dám vám tip. Jednou se nějaký smýšlející podobně jako vy ptal, zda existuje film, kde je bohatý klaďasem a chudý záporákem. Prý o žádném takovém neví a uráží to jeho pravicový jemnocit, kterého nabyl ihned poté, co v listopadu 89 navždy odložil stranickou knížku...Já ale o jednom vím.

Zdravím

Komunisté zato opravdu nemohou, nezapomínejte na to, že oni sami jsou "produktem" nespokojených mas, lidí kteří z nich povstali začali o tom přemýšlet stvořili jistou filozofii a ostatní ji pak přijali za své. I komunisty právě zplodil hlad bída chudoba nuzota bezútěšnost... Nesmíte to hodnotit ze své současné pozice kdy sedíte najedený v teple na lenošce a jen tak si v klidu "hovíte"... Dnes už se málokdo umí vžít do situace neustálé těžké fyzické dřiny přinášející jen skromné výsledky, neustálého hladu nedostatečného ošacení a obutí, nedostatečného vytápění nepohodlných a skromných příbytků a takřka nedostupné protože velice drahé lékařské péče, kdy lidé často řešili mají-li dát korunu (kterou často ani neměli) za doktora pro dítě nebo ho raději nechat svému osudu, to byla ještě před nějakým/mi staletím/mi běžná realita většiny lidí, měli snad velebit ty kteří žili z jejich krve a potu nad poměry a o ně se vyjma požadované dřiny případně roboty nezajímali? Těch "osvícenějších" kteří se zastali a něco udělali i pro ty chudé bez ohledu na svůj zisk nebylo zas tak mnoho, logicky tak ani nemohli zvrátit bezútěšnou realitu většiny lidí... Dnes už u nás málokdo ví co je to opravdový hlad, opravdová zima opravdová dřina... lidé zapomínají měknou a proto nejsou od věci pohádky které přímo z těch dob jsou anebo nesou vzpomínku pamětníků těch dob...

Dobrý den. Vy se na pohádky díváte optikou dospělého. Pro děti je důležité, aby v nich bylo jasně poznat, co je dobro a co zlo a aby pohádka dobře dopadla. Dětem je politika naprosto ukradená.

Vždycky jsem měla ráda pohádky. Jako dítěti se mi líbily proto, že vždycky všechno dobře dopadlo a zlo bylo potrestáno. Pak jsem vyrostla a mám je stále ráda, ale už vím, že zlo vždycky potrestáno nebude a že ten kdo si to myslí, tak pořád ještě věří pohádkám. Pohádky jsou založené na fantazii a pohádkové příběhy nejsou vůbec vázány na podmínky reálného světa. Pohádkové příběhy nejsou pravdivé a normálně lidé nevěří, že by se to tak mohlo odehrávat i ve skutečnosti. A právě proto je to pohádka, u které si člověk odpočine a pobaví se. No a dětem se to líbí, protože je tam vždycky trochu toho čarování, většinou jsou výpravné a hezky se na to kouká. A až ty děti vyrostou jako my, tak také pochopí, že to byly jenom pohádky a že je život bohužel, úplně jiný...

I Bible je kniha podobných pohádek ..

Nebuďme idealističtí o šlechtictví a rytířství. Stačí si pročíst dějiny, jak se vraždili (i naši Přemyslovci, anglická historie, francouzská, ...), rytíři byli spíše postrachem než pohádkoví (co mohli při válečném tažení vyplenilim, vyžrali, vypili a znásilnili).

Pohádky - jako cokoliv jiného - se vyvíjí. Například v pohádkách před sty lety se běžně hovořilo o znásilňování, vraždách. Možná by jste v nich ani nepoznali pohádky přepsané českými obrozenci.

nedd.tiscali.cz/...

Pokud je dětem předáváte, tak je převyprávějte k obrazu vašeho pohledu na výchovu.

nedd.tiscali.cz/...

Pohádky, o kterých mluvíte, jsou zasazeny do období feudalismu, kdy chudí lidé pracovali na panském a byli utlačováni, proto chudí jsou vykreslováni jako ti dobří, hrdinové a bohatí jako zlí padouši. A v tradičních pohádkách musí být vždycky boj dobra se zlem - je to jeden z charakteristických rysů tohoto žánru.

Jestli chcete, pusťte nebo si přečtěte moderní pohádky - tam už figurují například zcela samostatné a emancipované ženy (princezny), které zachraňují prince - už to rozhodně nejsou žádné chudinky závislé na pomoci nějakého zachránce.

Dokonce už jsem viděla i dětskou knížku o dvou homosexuálních princech.

V dnešnobě si v pohádkové tvorbě každý najde to své