Nejste přihlášen/a.

Přihlásit se do poradny

 

Ani nevím jak to nazvat

Od: jenja odpovědí: 25 změna:
Dobrý večer/den. Vlítnu hned na to jak to začalo. Přibližně mezi mými 12ti a 14ti lety jsem si začala všímat, že mě většina z okolí pomlouvá, ale kupodivu třeba kopírujou moje chování a často i moje názory. Několikrát jsem je slyšela opakovat co jsem řekla,ale nikdy už neřekli že vědí ode mně. Také jsem se časem rozhodla udělat někomu úplně přesně co dělá on/a mě. Ti jenom zírali a nevěděli jak zareagovat, pár se jich i urazilo. Ale ani jeden si neuvědomil že to chování je po pravdě jejich vůči mě. Přes mých 20 let se samozřejmě taky našli závistivý lidi a podobně.To už jsem ani moc neřešila a rychle se vzdálila od takových lidí. Problém je že mi je 37 a stejně to řeším i když jsem to nesla někde úplně na dně. Teď jsem psala na jiný fórum. Popsala jsem problém s mým spolubydlícím a hned první odpověď od slečny co mi říká řeš to s nima a nebo tu nenadávej. Já si po sobě ještě jednou přečetla příspěvek a nikde ani jedna nadávka.Ale to že řeší jak má jeden ošklivý penis a jiná jakou barvu mobilu vybrat, to je ok. Nechápu.
Ještě k tomu jsem strašně přibrala po práškách který mi dal doktor na uvolnění svalů.No ty pohledy lidí na mě teď, ty kráso!Od tý doby se o mě zajímali očividně jen 2 chlapy. S chováním lidí je to ještě horší než za mlada. Teď jsem v nový práci. Je tam mladá a fakt nádherná holka. Ale drzá a arogantní. Já mýt ty kecy co ona už by mě dávno při nejlepším uzemnili, při nejhorším vyrazili.
Někdy ve dvaceti jsem šla sama za psychiatrem. Řekla jsem mu co se děje a co mám za problém. On řekl že ten problém nemám já, ale lidi a ať si jich prostě nevšímal neberu si k srdci ani do hlavy co říkaj. Tak jsem myslela že dělám, ale ono stačí že si vás někdo nechutně prohlíží na zastávce a stoupne si tak, aby jste si všimli, že Jo, na tebe čumim, jsi mi odporná a až si mě všimneš, tak si tě prohlídnu zase od hlavy k patě s tím odporem v obličeji...i když jsem si už všimla že tak na mě čumí již nějakou dobu koutkem oka.
Co by jste dělali na mém místě? Jak by jste se zachovali? Já nevím jestli mám strach z lidí a nebo ...nenávist? Jsem furt doma. Nevylezu ani z pokoje. Stačí jen cesta do práce, práce 8hodin a rychle domů, kde je mi nejlíp. Ráda bych se šla projít a tak. Ale někdy ty pohledy fakt odradí o obejdu jen barák a vracím se schovat domů.

 

 

25 odpovědí na otázku
Řazeno dle hodnocení

 

 

hodnocení

4x
avatar axus

Ani nevim proc, ale po precteni toho zivotopisu me napadaji dve slova. Vztahovacnost a paranoa. *nevi*

jenja
hodnocení

Kdyby to tak bylo už by na to dávno psychiatr přišel. Ještě ke všemu píšu úplně do detailu aby normální lidi pochopili že tam žádná paranoia ani vztahovačnost neni. Přesně tyhle ovčí názory čtu na netu u jiných lidí.
berger*

*smich2* ovčí názory! Tak zrovna Axuse bych za ovci nepovažoval...*haha*

 

liska5
hodnocení

4x

Když si Vás někdo takhle prohlíží, čili čumí, tak se ho slušně zeptejte: Máte nějaký problém? Nepotřebujete něco? A připravte si pár vtipných odpovědí na jejich reakce. A vy na sobě začněte pracovat. Vylezte z nory a zařaďte nějakou pohybovou aktivitu, co vaše tělo / klouby a kotníky/ snesou. A razantní změnu stravování. Třeba i lymfomasáže a jogu. Na stravu si najděte dobrého nutričního /výživového/ poradce. Tu štítnou žlázu máte pod kontrolou? Žádné přestat jíst! V tu ránu si tělo začne dělat zásoby. Navíc se Vám pak nemusí dostávat nějaký prvek, který se právě zúčastní spalování. Prostě jinak jíst, víc vegetariánsky, zhruba jako je středomořská strava. A především snídat a vynechat cukr. Přečtěte si brožurku: Byla jsem tlustá, jsem jaká jsem... od Hany Synkové. A hlavně pracujte na svém myšlení...

Liško, ale tazatelka nemá problém se štítnou žlázou. Ona sama o tom nikde nepsala. To si asi pletete s jinou otázkou toho děvčete, které se neustále ptá jakou má figuru a že má postavu jako "mrkev". A tam o štítné žláze mluví jeden rádce. Ta štítná žláza je totiž nejdřív "po ruce", když se mluví o přibírání na váze a ono to tak většinou ani není. To je stejné, jako když se lidé vymlouvají na to, že jsou dyslektici, když dělají chyby v češtině. ;) Ale v tomto případě a ani případě toho "mrkvového" děvčete to neříkají ony, ale někteří rádci si to nějak dedukují asi z textu.

liska5

Suzy, nepletu se! Jestliže bych ale enormě přibrala, tak si nechám štítnou žlázu vyšetřit jako první. A opakovaně. Ona nepíše, že je pod pravidelnou lékařskou kontrolou. S lékařem, co jí předepsal ony léky na svaly to nejspíš neřeší. Ona může mít rozhozený metabolismus nebo jinak být dekomenzovaná a neví to. Neví, co jí chybí, co jí přebývá. Jen si myslí, že všechno způsobily prášky na svaly a pak už jen řeší své psychosociální traumata.

Dobře, to nepopírám. Ale ze zkušenosti s lidmi co osobně znám, to vůbec o štítné žláze není, ale je to jednoduše o jídle. A nejlepší na tom je, že všichni tvrdí, že skoro nic nejí ;). No a když pak vidím co skutečně jedí, tak vím na čem jsem. Neznám jich teda zástup, ale znám 4 lidi v mé blízkosti a opravdu je znám. Ono je strašně jednoduché přibrat. Horší je to pak dávat dolů. No a my tazatelku neznáme, nevíme co ji trápí a nevíme proč přibrala. Je to na ní a myslím si, že kdyby měla problém s tou štítnou žlázou, tak by o tom věděla.

joudic*
@liska5 drtiva vetsina lidi, ktera enormne pribrala to ma z prejidani, a na 20 kilo za rok se ani nemusite nijak zvlast snazit a nasilim cpat, staci si domu koupit fritak apod, vetsinou to neni o mnozstvi, ale o strave. Mnozstvi jde pak az ruku v ruce s rustem obvodu, a to teprve zacne turbo a tech 20kg stihnete uz za pulroku jakoby nic. 3kila mesicne jdou samy, i 4, pozdeji pak klidne i 5.

Souhlasím s "joudik", protože přibrat třeba 3 kila za týden, je takzvaně "brnkačka" a to i u úplně zdravého člověka. Ale sundat ta 3 kila, to už je jiné "kafe". ;)

liska5

Píše, že přibrala hodně po prášcích. Tak by to měl ten doktor vědět. Ona nebude ani tak tlustá, ale spíš pastózní, kdy tělo zadržuje vodu.

Liško, já si myslím, že tazatelka bude vědět nejlépe, jakým způsobem přibrala. Nakonec jsme se dostali do diskuze, která už ji ani nemusí zajímat. Její hlavní problém jsou lidé, kteří ji uvádí do rozpaků tím, že na ni civí. Doufám, že to nejsou všichni, ale on někdy stačí jeden člověk, který jí svým urážlivým pohledem dokáže zkazit celý den. Já už bych to nechala na ní. Jenom ona ví, kdy a jak a kvůli čemu přibrala. Jestli to je jenom v jídle, tak to má sice těžké, ale není to beznadějné. Chce to silnou vůli a hlavně rozhodnutí. Nevím proč, ale mám pocit, že v tom nebude nic jiného, než to nesprávné stravování a že by stačilo změnit jídelníček. A myslím si, že by ani nemusela chodit k žádnému "nutri-mutri", ani na kontrolu štítné žlázy, ale jednoduše přestala jíst to, na co je zvyklá. :)

liska5

Ano, ona ví, že po určitých lécích, a proto to v dotaze uvedla.

Liško a vy ji znáte a víte, že je to přesně tak? Nevíte. No a já také nic nevím. Já bych to nechala na ní a moc bych jí přála, aby se toho co jí opravdu trápí, zbavila. Já jenom že doporučovat někomu všelijaká vyšetření, když nemusí být nutná, není možná ten nejlepší nápad. :)

 

72mona3*
hodnocení

2x
Kolik sezení s psychiatrem jste absolvovala?
Myslím, že ostatní vás vůbec nemusí až tak řešit, to jen vy se můžete zaměřovat na jejich chování. Ale samozřejmě je pravdou, že existují lidé, kteří u ostatních nevědomky vzbuzují negativní emoce. M.
doplněno 22.11.20 20:37: Berger, děkuju:)
Jenja - tady nejde o čárky, jde o srozumitelnost. Z vašeho psaní nelze vyčíst, jestli jste tam byla pouze jednou, dvakrát pětkrát... nebo zda chodíte stále. Je to důležité. A také je důležité, jestli to byl jen jeden, nebo vás měli šanci vyslechnout i jiní. A proč rovnou psychiatr a ne psycholog?
Na rozdíl paní Suzymon si nemyslím, že problémem je tloušťka (samozřejmě vám to nepomáhá), vždyť sama píšete, že jste si začala všímat podivného chování druhých už před mnoha lety. A to jste byla určitě v lepší formě.
Zhruba vím, jak se cítíte. Mám možnost sledovat podobný příběh v reálu. A není to moc veselé. Samozřejmě, že problém je v ostatních lidech, proč by také ne. Když smečka uvidí slabý kus, prostě se po něm "vozí" (to ví i Berger;)). Vaše slabost je psychická. Nemáte vztyčené ochranné štíty. Příliš vše řešíte. Srovnáváte. Ale nikdo vám nemůže moc radit, jak to nedělat. Když patříte k senzitivnějším lidem, těžko se z vás stane člověk, který ignoruje a nepřipouští si chování ostatních. A ano, za ty roky už si v sobě pěstujete nenávist k lidem.
jenja
hodnocení

To je právě to co mě na tom celým mrzí a zároveň štve. Že třeba někdo se může pokadit během tý chvíle co čekám na bus, například. Také mám někdy špatné intuice, ale sklopim hlavu a ne že to dám za každou cenu tomu člověku najevo. Ta zlost prostě, chápete? Já se s tím nedokážu vypořádat v tuhle chvíli. Často to přehlížim, ale ono to zůstane v paměti a hromadí se to až to takhle vybuchne. Psychiatr s tím nic moc nenadělá jelikož problém nejde ode mě. Tudíž není co léčit. Jen ty rady jak si jich nevšímat. To nefunguje pořád.
berger*
72mona3 se ptala,kolik sezení s psychiatrem jste absolvovala,bez odpovědi. "Psychiatr s tím nic moc nenadělá jelikož problém nejde ode mě." - to je Váš názor anebo psychiatra? Mám od psa ukousnutý nos,chybí mi prsty na rukou,jsem malý,plešatý,škaredý a děti se mě bojí. Přesto normálně žiji. Vidím problém u Vás,paranoiu / tou (ne)trpím také/ a vztahovačnost
jenja
hodnocení

1. Nepočítám nebo si nedělám čárky na zeď pokaždé když jsem viděla mého psychiatra
2. Viděla a šla jsem sama od sebe za jedním už když jsem byla mladší
3. Přesně takový typ zlosti si nechci nechat vstoupit do života, tak se nedivte že vás budu ignorovat

 

hodnocení

2x

Myslím si, že asi víte kde je problém. Sama to píšete. Hodně jste přibrala a to tak, že si Vás lidé prohlíží. Asi všichni ne tak, jak to popisujete, ale on stačí jeden člověk na to, abyste se pak cítila špatně celý den a nechtělo se Vám vůbec mezi lidi. Nešlo by zkusit zhubnout? Řekněte tomu lékaři, že po těch práškách co Vám předepsal tloustnete. Měl si toho ale všimnout sám. Prostě se sebou musíte něco udělat. Ptáte se, co bychom dělali na Vašem místě. Tak třeba já bych okamžitě přestala jíst to, po čem se přibírá a rozhodně bych udělala všechno pro to, abych zhubla.

jenja
hodnocení

Ztratit váhu po práškách není lehký je to spíš nemožný. Já to brala před rokem a půl. Přibrala jsem hned. Po 2 měsících se vracím do práce a kolegyně se vyděsila co se mi stalo. Všechny svaly v těle se mi povolili i ty v obličeji. Zkouším zhubnout už od tý doby ale jen trochu ypuchnu dál se nic neděje. Přestala jsem i jíst. To mi pomohlo hodně před pár lety. A ono to nemá žádnej efekt teď.

Tak víc už poradit neumím.*nevi*Bohužel.

jenja
hodnocení

V pořádku. Co mi udělalo líp už je jen to, že jste odpověděla bez souzení...takových je na světě málo. Hezký večer:)

 

sella

Lékař praktik vám nic nenavrhl, co s nadvánou dělat? Nejste zavodněná, nepomohly by na to zase jiné prášky? Vlastně nemáte ani žádný pohyb, nechodíte cvičit, když píšete, že jste nejradši doma, Možná moje odpověď není ta správná. Ale píšu, co mě napadlo.

id

Těžko praktik předepíše lék na lenost, chce to pohyb a na to nepotřebuje tazatelka lékažský předpis. Ale když sama nechce a nejraději je doma, necvičí, tak jí není pomoci.

 

gordon
hodnocení

1x

No jak cizi lidi vyresi problem, s jakym protejskem maji co docineni a jak se k nemu zachovat? Vi o tobe co vis ty? Ne. Udelaji si obrazek z toho z toho co maji k dispozici . Zrak. Jak jses oblecena (jiste typy lidi se jinak oblikaji) jakou mas postavu (jestli jsi zdrava). No a z toho se pak ke cloveku chovaji.. neni to nic moc osobniho. Zdravy clovek nechce mit nic moc co do cineni s nemocnym clovekem a by ho "nenakazil". Pokud jste tlusta tak vypadate nezdrave. Utek/schovka neni reseni.

Jak zjistis kde je problem?

Pokud mas problem s jednim clovekem tak ten problem je ten clovek...pokud ale mas stejne problemy s vice lidmi tak ten problemje u tebe.

 

hodnocení

0x
Každý člověk je jiný. Každý problém se dá řešit, jen přijít na to jak. Protože každému tedy sedí jiné řešení. Rozumím tomu, co chtěl říct ten psychiatr, ale nevšímat si negací lidí, to jako řešení nemusí stačit vždycky. Tenhle postoj má v sobě zároveň skryté to, že Vás donutí do pasivního postoje. Někdo Vás zraní, Vy si toho nebudete - nesmíte všímat. Budete jen oběť. Nic jiného nezbývá. Jenže ono je zároveň nutné to, co Vám nešlo včas odhodit, zpracovat tak, aby žádná oběť neexistovala. Aby žádný Váš strach nevznikal.
Nemůžete pracovat na druhých, musíte ale pracovat na sobě a vědomě, cíleně hojit každou ránu. Protože psychika má tendenci buď najít myšlenky, které psychickou ránu víc trhají a nebo ji naučíte nové myšlenky, které naopak psychice zakážou ránu zhoršovat. Najít, co Vás uklidňuje, najít krásné myšlenky. Takže nezměníte druhé, ale svůj postoj a pocity - vztah k negacím zvenku.
Jsem štíhlá, takže nejdříve jsem poslouchala, jak bych takové diety neměla držet, snad to přeháním s takovým hrozným trápením se kvůli hubnutí - říkám: Já jím hodně. Aha, tak asi tasemnice, že? Pak se do mě navážela i kamarádka: Seřvala mne, že jsem jak z koncentráku. Měla jsem v tu dobu nějaké horší období. Ti lidi často jako "nemocného" (perfektně popsal Gordon) posoudí nešťastného člověka, ale omylem to vztáhnou na postavu a vzhled.
Dnes u mně lidi řeší, jakto že se pořád usmívám a vypadám spokojeně, postavu nestihnou řešit.

 

 


 

 

 

Přihlásit se k odběru odpovědí z této otázky:
Otázky na téma vztahovačnost

Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.

Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.

Copyright © 2004-2025 Poradna Poradte.cz. Všechna práva vyhrazena. Prohlášení o ochraně osobních údajů. | [tmavý motiv]